Na první demonstraci vyjel do Prahy s několika kolegy 20. listopadu. „Ve světle toho, jak daleko už byly protesty u našich sousedů, to nebyla žádná odvaha,“ řekl Svítil. Přesto si pořád nemohl být nikdo jistý reakcí režimu. Platilo to i pro samotnou Jihlavu.
Tou dobou byla městem s velkou vojenskou posádkou. Početný byl podle Svítila i policejní sbor a Lidové milice. „Byly nejen ve strojírenských závodech, ale i v nemocnici. Milicionáři byli lékaři a dokonce i lékařky.“ První setkání podporující dění v Praze podle něho v Jihlavě organizovala klíčová postava místního disentu Pavel Novák. Do protestů se zapojili i studenti jihlavského pracoviště brněnské Vysoké školy zemědělské. Aktivní byli Petr Kubíček, Jiří Petrách, Tomáš Fejfar nebo Petr Brodský a jeho žena Daniela, která se stala první porevoluční starostkou Jihlavy.
Do komunální politiky vstoupil i Svítil. „Nejdřív jsme vyzvali vedoucí tajemníky k odstoupení. Samozřejmě nám předhazovali, že jsme jen kariéristi, ale jinak to udělat nešlo, bylo nutné získat státní správu.“ Vedoucí pozici na okrese podle něho obsadil Novák, pozdější první místopředseda ČSSD. Svítil se členem žádné politické strany nestal. V jihlavském zastupitelstvu byl čtyři roky jako radní. „Jenže to nejde dělat s medicínou dohromady. Když máte v radě opravdu hodnotit, co se má ve městě dělat, musíte mít materiály prostudované, a to chce čas,“ řekl Svítil.
Po lékařské fakultě, kterou absolvoval v Praze, pracoval v jihlavské nemocnici, později jako primář. Je kardiologem. Jeho pacientem byl i Rudolf Sekava, nejdéle žijící člověk s transplantovaným srdcem v Česku.
Svítil podepsal petici Několik vět. Poprvé to nebyl anonymní protest, a tak nastoupily obavy. „Ne, že vás v medicíně vyhodí z práce, ale že vás dají někam na obvod, nebo hůř, do nějakého závodu, kde už si to s vámi soudruzi milicionáři vyřídí, abyste držel lajnu,“ řekl Svítil.
Několik vět bylo poprvé zveřejněno 29. června 1989, kdy text i s výběrem jmen prvních signatářů odvysílala rozhlasová stanice Svobodná Evropa. Během týdne měla petice 1800 podpisů. Počet signatářů se v listopadu 1989 blížil ke 40 tisícům. Svítilovi text předložil Čestmír Hofhanzl, další zakladatel OF v Jihlavě. „Byl to pro mě jediný kontakt na takzvaně protirežimní struktury.“ Hofhanzl se stal později poslancem za Občanskou demokratickou alianci.
Poslaneckou dráhu, byť krátkou, má za sebou i Svítil. Členem Sněmovny lidu Federálního shromáždění se stal v lednu 1990 a vydržel v ní do prvních svobodných voleb. „Jsem spoluautorem jediného zákona, o zákazu činnosti politických stran v ozbrojených složkách,“ řekl Svítil.
Za úspěch porevoluční doby pokládá restituce, když se majetek vracel do rukou původním majitelům nebo jejich potomkům. Privatizace byla ale podle něho začátkem současné ekonomické frustrace řady lidi. „Mysleli, jak budou budovat důstojný život, a najednou je z mé generace nebo ještě mladších generace naštvaných bývalých majitelů bezcenných kuponových knížek.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: nab
