Stanislav Hošek: Promluva starce

Tak se přihodilo, že jsem si nebývale pečlivě přečetl text ze dne 23. 5. 2011 vyvěšený na webu ZDE.

Již při četbě jsem se rozhodl napsat každému z politiků, kteří se cítili povoláni vyjadřovat se bezprostředně k demonstraci odborů, konané v Praze v sobotu 21. května. Takové první reagování je totiž nejpravdivější, takže odhaluje i to, co by dotyčný po delším uvažování asi neřekl. Když jsem ale začal své psaní, uvědomil jsem si, že můj text není reakcí pouze na slova politiků, ale i, ne-li především, vůči samé redakci PL.

Nebyli to totiž prvoplánově politici, kdo si z celé události vybrali dvě věty a na nich pak postavili své odsudky a prezentovali svou rádoby státnickou moudrost. To redaktor PL projevil svou placatost, až ubožáckou zaslepenost, že neslyšel jiné vzkazy, které dalo několik desítek tisíc příslušníků jediného svrchovaného nositele moci (lidu), svým zástupcům. Ve své vystaršené podlézavosti k vyvolencům, se přičinlivě snažil manipulovat dokonce samotné politiky, což se mu u vládních lehce povedlo a snažil se takto vytvořit zkreslený obraz současnosti, jakoby osvětlované reflektorem pouze z jednoho úhlu.

Pan Zavadil a paní Stöckelová podle pana Doktora prý popuzovali a vyvolávali nesnášenlivost, což je, opět podle něj, obrovské společenské riziko. On se proto prý obává dokonce fašizace a vzrůstu napětí ve společnosti. A aby si přihřál svou polívčičku, tak jím kritizované věty označil za projevy extremní levice, které, budou-li společností trpěny, dají oprávnění naplnit ulice příslušníky extremní pravice. Což by mu jistě vadilo daleko méně.

Jeho rádoby politicky korektní tvrzení jsou bohužel učebnicovým příkladem buďto záměrného matení pojmů, nebo, podle mého soudu daleko pravděpodobněji, totální neuznalosti politické reality.

Vycházejme tedy z oné reality. Současná vláda, proti níž celá demonstrace byla zorganizována, což je nutné zásadně zdůraznit, nemá již důvěru ani třetiny obyvatel země. Zavadil proto v takové situaci naprosto správně vnímá veřejné projevy odporu vůči Nečasově vládě, vyjadřované informovanější časti lidu a přeje si, aby zloba vědoucích se šířila, díky čemu by tak mohla být svržena dnes již jasně nelegitimní vláda. Druhá mluvčí, rovněž napadená poslancem Doktorem, je dokonce ještě demokratičtější. Žádá v takové situaci, aby onen svrchovaný nositel moci svého demokratického postavení reálně použil a vládu svou neposlušností donutil k rezignaci, když není ochotna sama uznat, že má, při své nelegitimnosti, z vlastního rozhodnutí odejít. Což není v žádném případě šíření fašismu, ba ani nenávisti, ale jen realistickým hodnocením stavu, v němž vláda ve své pýše, opřené o obrovskou poslaneckou většinu ve sněmovně, se projevuje přinejmenším bezohledně, ale nesporně protilidově. Zdůrazňuji ještě jednou, demonstrace odborů nebyla proti režimu, proti systému, proti demokratičnosti země, ale jen a jenom proti stávající vládě, která již dosti dlouho nemá důvěru velké většiny veřejnosti. Označovat za fašismus odpor k bledě v takovém postavení je vrcholně nedemokratickým pohrdáním hlasem občanstva.

Dovolím si říci k názorům Doktora, že s vysokou pravděpodobností považuje za fašismus naprosto něco jiného, než většina společnosti a především jej vnímá úplně nepřesně ve srovnání s klasifikací většiny odborníků. Ještě hůře je to u něj s vnímáním extremní levice. Měl by konečně začít rozlišovat zásadní rozdíly alespoň mezi třemi hlavními formami levice. Měl by umět odlišovat mezi levicovou protivládní opozicí, jakou představuje kupříkladu dneska ČSSD, mezi levicí radikální, jakou je kupříkladu KSČM, prosazující systémové změny a konečně mezi okrajovou, čili tou tak zvanou extremní levicí. Radikální je sice proti současnému režimu, ale ne ortodoxně proti všem jeho znakům, kdežto ta okrajová, ta je pro totální změnu a nepůjde-li to po dobrém, tak třeba i po zlém. Podle mého názoru, ale i ona má nárok na vyjádření svého přesvědčení, i když dovedu pochopit, že současní vládci s tím nikdy nebudou souhlasit.

Na závěr této části si dovolím tvrdit, že zloba v každé, tedy i současné společnosti, se prvoplánově nešíří slovy, ale činy. Jsou to především cynismus zbohatlíků, typu gaunera Bakaly, zločince Krejčíře, či pomatence Koženého. Dále pak některé rysy v chování vlády, která je kupříkladu ochotna „vyjednávat", čili donekonečna prosazovat jen svůj názor a každé oponentury zneužít k ještě tvrdším opatřením, viz nález ÚS prosazující zvýšení zásluhovosti při výpočtu penzí. Ale je to především vzrůstající pocit bezmocnosti, který v obyvatelstvu začíná nebezpečně kypět a který plodí až zoufalství. Zahnání veřejnosti do stavu beznaděje a zoufalství, to je skutečným rizikem a ne výzvy k legitimnímu odporu, které samolibě elitářský „nadobčan" označuje za fašismus či projevy extrémní levice.

Poslanec Doktor není sám, kdo si plete pojmy. Rozhazovačný vládní činitel Vondra je na tom stejně. Ten si pro změnu plete parlamentní řešení situace s jediným zákonným řešením. Což je u bývalého excelentního disidenta opravdu neomluvitelný lapsus.

K vyjádření exšlechtice a zástěrky TOP09, mám jenom jedinou poznámku. Ať už se především on, ale i celý jeho rod, konečně naučí „držet hubu", když mluví skutečný vládce, třebas na ulici a ne v paláci.

Pan „znovpředseda" John mne zase s konečnou platností dokázal, že je invalidním, když neslyšel nic o pozitivních návrzích pronesených na demonstraci. On totiž ve své chorobné ambicióznosti nedokáže slyšet nic, co jí odporuje, tedy především to, že návrh na odvolání vlády je opravdu pozitivním řešením a dokonce kompromisním a neblokujícím. Nekompromisní by opravdu vypadalo jinak, to přece zná z dějin. Nebo by to, jako vzdělaný novinář, měl znát.

Nejvíc otázek u mne vybudil Chalupa. Podle něj jsme si prý zvykli žít na dluh. Bohužel neřekl, kdo si to zvykl. Že by vzpomínaný Bakala a jeho (sou)druzi? Nebo snad mluvil o sobě stylem bývalých mluvčích lidu? Jsem přesvědčen, že všichni, kdo čtyřicet let byli vládou KSČ připravováni o část své mzdy s tím, že na stáří budou mít nejen dostatečnou penzi, ale i hrazenou zdravotní péči a jejich vnuci vzdělání, a že budou mít levné bydlení a zdarma dopravu, jsem jist, že ti všichni nikdy nežili a nežijí ani dneska na dluh. Oni dluh ani jinak nevytvořili, naopak právě oni byli privatizací a restitucemi okradeni o výsledky svého čtyřicetiletého snažení.

Vrcholem zpupnosti je v mých očích názor ministra asociálnosti a zaměstnavatelské privilegovanosti. Je prý lepší vyjednávat, než šířit atmosféru nenávisti. Pokud si vzpomínám, tak odbory vyjednávají s polistopadovou vrchností od samého počátku. A doposud každé z těch vyjednávání jim přineslo ztrátu něčeho z práv zaměstnanců, za kterážto jejich otcové bojovali a dědové dokonce umírali. Pokud on sám ví o opačném příkladu, ať to laskavě veřejnosti sdělí.

Pokud názor Drábka označuji za vrchol panské zpupnosti, pak vyjádření „nezávislého" Škárky je v mých očích zase vrcholem a dokonce nedostižným, drzosti. Viní odbory, že se obecně chovají velmi nezodpovědně a nelogicky, což chápu tak, že on se v nedávném skandálu choval vrcholně odpovědně a naprosto logicky, alespoň vůči vládní trojce.

Postřeh Gazdíka, srovnávajícího nemocniční poplatky se sponzoringem mezi odboráři je tak směšný, že by nestál ani za řeč, kdyby nebyl naprosto nelogický. Na poplatky sto korun v nemocnici prokazatelně nebude mít nejméně deset až dvanáct procent obyvatel. Už na jejich současnou výši nemá víc jak pět procent. Takže aby se mohlo i několik takových zúčastnit demonstrace, museli jim jiní zasponzorovat cestu, která je do Prahy, třeba z „dálného východu" republiky, mnohem dražší. Svou politickou nekompetentnost pak dokazuje tvrzením, že odbory jsou zpolitizované. Vůbec asi neví, že odbory jsou vrcholně politickou institucí od doby jejich organizování přesahující podniky. A s ohledem na to, že jejich reprezentace byla uznávaným partnerem Společnosti Národů, předchůdce OSN, už před druhou světovou válkou, tak vydávat jejich političnost za škodlivost, může jen člověk chabých vědomostí. A přiřazování odborů k ČSSD je z tohoto pohledu projevem závisti, že jeho strana takového partnera nikdy mít nebude.

Zatím co John jenom špatně slyšel, jeho adlátka Andrýsová asi neměla po celou dobu svého poslancování čas. Dožaduje se totiž od odborů reálného a konstruktivního protinávrhu. Kdyby se alespoň trochu zajímala o svou práci, musela by vědět, že odborníci ČM KOS zpracovali návrhy jak pro důchodovou, tak zdravotní reformu a troufám si tvrdit, že je nejen kompetentnější, než vládní návrhy, ale daleko fundovanější. Jenže vládci od samého počátku polistopadového dění vždycky podceňovali návrhy odborného ekonomického pracoviště odborů, a to i v případech kdy i sama ČNB musela několikrát přiznat, že ekonomické prognózy odborářů se ukázaly většinou přesnější, než dokonce její, nadtož ty od boku vystřelované, vládní, jmenovitě Kalouskovsky.

Poslanec Rádl veřejnosti nechtě prozradil, že jeho partaj, aby zesměšnila odborářskou demonstraci, zorganizovala na Václavském náměstí bezprostředně po ní mejdan skutečné lůzy, jakéhosi lumpenproletariátu současnosti. Tedy oné lůzy, od které se tak vehementně svým protiodborářským vyjádřením distancuje Korte, bohužel ale asi z pouhé trpkosti nad neuznáním svého talentu, který proto cítil za potřebné předvést médiím a veřejnosti přímo ve sněmovně, když už nedostal prostor v pořadu Super star.

Poslanec Paggio zase na sebe prozradil, že lobuje pro vojenské základny USA na našem území. Jakýkoliv odpor proti vládě své strany v něm proto vyvolává děsivá tušení dalších proher s veřejným míněním a občanskými iniciativami. Asi jen proto, aby se Doktor necítil osamocen, přihlásila se k jeho demagogii a tak zažila svou chvilku mediální slávy, i neoposlankyně Langšádová, aniž řekla něco, co by stálo za zmínku.

Redakce PL uzavřela celý svůj protiodborový traktát tezí Skokana, jímž upozorňuje na snadnější manipulaci s rozhněvaným davem, což prý je mnohem těžší, než přesvědčovat v dialogu. Aniž se Skokan cudně zmínil o tom, že nevést dialog zavedla až do nejvyšší politiky polistopadové doby právě současná vládní koalice. Teprve ona realizovala ve sněmovně systém schvalování zákonů bez debaty, čili prakticky „zavřela hubu" nejen ulici, ale i své rovnocenné partnerce, parlamentní opozici. Že by to ještě nebyl fašismus?

Posledně jmenovanému bych navíc velice doporučoval, aby neoznačoval odborářské předáky žádnými pejorativně mafiánskými přídomky, protože by si jistě nepřál, aby veřejnost i v demokracii hovořila o poslaneckých papaláších a vládních pohlavárech.

Na úplný závěr konstatuji, že redakce PL, v mnou kritizovaném materiálu, prokázala jednostrannost, zaujatost, neobjektivnost a především předvedla velmi pokleslý způsob manipulace nejen s veřejností, ale dokonce se samotnými politiky.

Ing. Stanislav Hošek, ex poslanec ČSSD, Federální shromáždění České a Slovenské Federativní republiky

Související: Protivládní demonstrace: Policisté na koních a se psy a další novinky

Čtěte také: