Jen proto se stalo, že se ocitl na chodbě u redakce ve středu 7. ledna před polednem zrovna ve chvíli, kdy tam vtrhli bratři Kouachiové, jen proto se stal prvním, na koho začali střílet.
Dvaačtyřicetiletý šéf party údržbářů zemřel ne proto, že by někdy nakreslil karikaturu, která by se někomu nelíbila, ani ne proto, že by si zašel do košer obchodu, ale jen a jen kvůli tomu, že jak řekl v úterý jeden z řečníků na jeho pohřbu, „byl na špatném místě v nejhorší možnou dobu“.
Možná i proto měl Christophe Boisseau dojem, že jeho bratr Fréderic byl mezi ostatními oběťmi lednových atentátů „opomenut“. Na pohřeb sice dorazil ministr práce Francois Rebsamen, aby na polštář před rakví připjal řád Čestné legie, ale pozornost většiny médií už mířila jinam.
Mnohem známější než Fréderic Boisseau je třeba Malijec Lassana Bathily, který nejenže přežil, ale navíc dokázal v obřím chladicím boxu košer obchodu ukrýt skupinu zákazníků a sám se dostat nákladním výtahem ven a přivolat policii.
Atentátník Amedy Coulibaly tak sice stihl zastřelit čtyři zákazníky obchodu a jednu policistku, ale nejméně patnáct dalších díky Bathilymu zůstalo naživu. V košer obchodě se tak spolu nepřímo utkali dva Malijci, dva muslimové, jeden, který si svou víru vyložil tak, že musí jinověrce zabít, a další, kterému víra napověděla, že má lidi, ať jsou jakékoli víry, zachránit. „Samozřejmě, pomohl jsem židům, ale to není otázka, zda jde o židy, křesťany nebo muslimy, tady jsme na jedné lodi,“ vysvětloval Bathily.
Francie se mu odměnila tím, že vyhověla jeho žádosti o udělení občanství, kterou si podal loni poté, co v zemi strávil už osm let. Na ceremonii, kde se Malijec Bathily dočkal druhého občanství, dorazil premiér Manuel Valls a ministr vnitra Bernard Cazeneuve.
Zatím však není známo, jak to dopadne s ostatky jeho krajana Amedyho Coulibalyho. Ještě tento týden to vypadalo, že ostatky vraha poputují do jeho původní vlasti, ale vláda v Mali si to nakonec rozmyslela.
Podle francouzských zákonů má každý, kdo zemřel právo, aby byl pohřben tam, kde se narodil, kde zemřel nebo kde měl právo pobytu. Amedy Coulibaly tak nakonec nejspíše skončí podobně jako druzí dva atentátníci, bratři Kouachiové, pro které se na různých místech nakonec našly hroby – samozřejmě anonymní, aby se z nich nemohl stát cíl perverzní piety.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Český rozhlas
