Ta říká, že roční spotřeba hnědého uhlí klesne během dvaceti let o 70 procent [1].

Ministerstvo průmyslu, které koncepci připravilo, v reakci na dlouhodobě nízké ceny uranu na světových trzích opustilo plány na rychlou přípravu k otevření nového uranového dolu u Brzkova na Vysočině. V delším horizontu však o těžbě uranu stále uvažuje. Přitom dosavadní těžba a zpracování uranu zanechaly obrovské škody na životním prostředí v řádu mnoha desítek miliard korun, které budou muset zaplatit daňoví poplatníci. Proto uvažovat o nové těžbě, jakmile to ekonomika dovolí, by mělo být nepřijatelné [2].

Přijetí koncepce v této podobě povede k pokračujícím konfliktům se starosty a obyvateli obcí, kteří s těžbou nesouhlasí a mají být omezeni stanovením chráněného ložiskového území.

Rozvoj jaderné energetiky označuje koncepce za plán A pro českou energetiku. Na obnovitelné zdroje – které jsou přitom na rozdíl od jaderného paliva opravdu domácím zdrojem – pohlíží jako na málo významný doplněk. Přitom podle expertní studie dokážou jen větrné elektrárny vyrobit stejné množství energie jako dva nové temelínské reaktory, jenže za šestinové náklady [3].

Surovinová politika také přehlíží nejdůležitější zdroj – energetickou a surovinovou efektivitu. Přitom například i konzervativní Mezinárodní energetická agentura (IEA) považuje energetickou efektivitu za hlavní „palivo“, na jehož využití je třeba se zaměřit. Doporučuje také České republice výrazně přidat v podpoře obnovitelných zdrojů [4]. Evropská komise spolu s Evropským parlamentem a členskými státy EU zase připravují tzv. Balíček oběhového hospodářství [5]. Cílem nových směrnic i národních zákonů bude výrazně omezit plýtvání surovinami a razantně zvýšit recyklaci odpadů.