Alena Vitásková: Evropská energetická politika a její vliv na energetické trhy

Vážené dámy a pánové,

Jako předsedkyně národního regulátora, Energetického regulačního úřadu, jsem hájila národní zájmy nad ZÁJMY evropskými a evropské nad světovými. Nejen evropská energetická politika stojí na rozcestí. Pokud si chceme ponechat národní suverenitu, budou muset být v krátkém čase učiněna zásadní rozhodnutí o dalším vývoji energetického sektoru.

V oblasti energetiky postupuje rozsáhlá integrace evropských energetických trhů vč. infrastruktury takovým tempem, že se vymyká kontrole. Dodnes nebyla provedena analýza dopadů jednotlivých kroků před tím, než se pokračuje v integraci dále. To, že jednotlivé kroky mají vliv na energetickou bezpečnost nelze pominout. To, že konečný cíl není definován, je nebezpečné.

Pokud mají být jednotlivé členské státy EU zbaveny své suverenity a budou řízeny jako jeden stát, z jednoho centra, jednotným politickým systémem, tak pak jde evropská energetická politika správným směrem.

Já, jako občan České republiky si dovolím říct, že tak to není. Není možné zbavit jednotlivé státy jejich svrchované suverenity a vytvářet systém, který občané nechtějí. Tomu se pak dá klidně říct „okupace".

Energetická politika EU:

nastavuje striktní pravidla pro investování do výstavby energetické infrastruktury a jejího provozu (jsou to pravidla např. pro vyrovnání soustav, rezervace kapacit, aukce apod.),
vytváří nestabilitu na evropském trhu s energiemi, ohrožuje energetickou bezpečnost,
posílá do sektoru energetiky velké dotace, které sice pomáhají financování projektů na druhé straně, ale fatálně deformují trh,
volá po diverzifikaci tras a zdrojů, po energetické nezávislosti, ale vůbec nekvantifikuje národohospodářské dopady, cenovou dostupnost takto zajištěných energií a v neposlední řadě využití těchto tras,
ERÚ jako národní regulátor pod mým vedením nepřipustí do povolených výnosů to, z čeho prokazatelně neprofitují spotřebitelé v ČR. Tím se nezříkáme přijatelné solidarity.

Energetická politika EU – Liberalizace trhu a unbundling

Liberalizace trhu znamenala vyčlenění těch oblastí podnikání, které mají charakter přirozeného monopolu – síťové odvětví. Tyto činnosti jsou regulovány. Obchod s komoditou (elektřina, plyn) jsou liberalizovány a ceny jsou nastaveny tržně.
Trh s plynem je v ČR plně liberalizován od roku 2007, trh s elektřinou od roku 2006.
Unbundling znamenal vyčleňování přepravních či distribučních částí energetických společností a „oddělování" jejich vztahu k obchodním aktivitám.
Přínos unbundlingu je přinejmenším sporný, ne-li úplně záporný. Nikdy nebyla provedena řádná analýza tohoto kroku.

Původně jednoduché vztahy, kdy jeden subjekt zodpovídal za cestu energie od výrobce ke spotřebiteli a za její dodávku vč. její spolehlivosti a kvality, se staly mnohem složitějšími a pro konečného spotřebitele méně výhodné.
Financování energetických staveb je mnohem složitější a rizikovější pro bankovní sektor.
Od prvního řešení informačního oddělování typu „čínská zeď" bylo postupně požadováno nejenom úplné ekonomické oddělení, ale i oddělení vlastnické.
Dnešní stav je charakterizován úplným oddělením přepravy/přenosu a distribuce od obchodu.
Důsledně prováděný unbundling silně zhoršuje pozice přepravců a distributorů při poskytování finančních záruk na výstavbu nové infrastruktury. To má vliv i na ochotu investovat do energetických zařízení. Rizika investiční návratnosti jsou obrovská.

Dotace do POZE

Jsou dalším nepromyšleným krokem evropské energetické politiky a zhoršení energetické bezpečnosti v jednotlivých zemích EÚ, Českou republiku nevyjímaje.
Dotace z veřejných financí do jednoho energetického zdroje křiví ceny energií, charaktery politiků, ničí tržní prostředí. Vytváří nerovné konkurenční podmínky v tak zásadním sektoru, jakým energetika je.
Původně, dovolím si říct, pseudo-ušlechtilý záměr a zástěrka ochrany životního prostředí je s velkou pravděpodobností mega finančním projektem.
Fotovoltaické elektrárny, či větrné elektrárny. Je skutečně jejich stávající technologie při výrobě, provozu a následné likvidaci šetrnější k životnímu prostředí?
Dopad těchto podpor na spotřebitele v ČR přesáhl 45 mld. Kč ročně a i přes významná omezení stále roste. Podpora se očekává přes jeden bilion korun.
Přetrvávající masivní dotace oddalují termín konkurenceschopnosti energetických projektů.
Cena energií pro konečného spotřebitele přestává být únosná. V České republice se musely dělat kroky k záchraně konkurenceschopnosti velkých spotřebitelů energií a částečně je osvobodit od povinné platby za zelenou energii.
Nekontrolovatelný rozvoj OZE nadále vyžaduje další obří investice do energetické infrastruktury tak, aby byla zachována energetická bezpečnost.
Jednotlivé státy jsou trvale ohroženy blackoutem, právě vlivem neplánovaného rozvoje OZE.
I přes zjevné chyby v minulosti stále pokračujeme v neefektivní podpoře s odklonem od tržních mechanismů.
Každá národní ekonomika má své limity, podpora nemůže fungovat s otevřeným účtem.

Výzvy energetického sektoru

Vše zaplatí vždy zákazník.
Nenastává čas na vyhodnocení, zda je zákazník schopen ještě dále hradit růst cen energií? A do jaké výše?

Nenastává čas na bilancování, zda se firmy působící na evropském trhu nedostávají do konkurenční nevýhody oproti firmám působícím v Americe, či Asii, právě cenou fixních nákladů, kterými jsou mimo jiné i ceny energií?

Nenastává čas na znovuzavedení ekonomické návratnosti investic do energetického sektoru a tím tento sektor stabilizovat? Nelze energetický sektor stavět na dotacích. Tím ohrožujeme ekonomický rozvoj, hospodářství každé země.

Ekonomická návratnost investic je zásadní i pro bankovní sektor, který se bez řádných garancí dostává do složité situace při poskytování úvěrů, bez kterých nelze tyto investice realizovat.

Obnovitelné zdroje mají určité místo v energetickém mixu, to nepopírám, ale skončeme s podporou jednoho energetického zdroje a ponechme energetiku tržnímu prostředí. Jinak musí být subvence do všech zdrojů.
Předpokládám, že hlavním tématem dnešního fóra je, jak budeme financovat stěžejní energetické projekty.
Není to tak dlouho, kdy se budovaly zásadní tranzitní plynovody do Evropy. Byly budovány na základě zájmu spotřebitelů. Garance pro investory byly v dlouhodobých kontraktech na přepravě. I pro bankovní sektor byly tyto úvěry bezpečné a energetika se rozvíjela rychlým tempem.
Energetika není parketa pro amatéry, energetika je vysoce odborná záležitost a patří do rukou odborníků, nikoliv diletantů, politických alchymistů. V energetice se pokusy nemohou dělat. Rozbití fungujícího energetického sektoru je jednodušší než jeho budování.
Krach politického rozhodnutí jsme viděli v uplynulém období v Německu. Nekvalifikované politické rozhodnutí na zastavení výroby elektřiny v jaderných elektrárnách poškodilo nejen konečné spotřebitele, životní prostředí, ale především soukromé firmy. To potvrdil i soud, který přiznal těmto firmám miliardové odškodnění.
Nevzdávejme se vysoce sofistikovaných technologií, které jsou spojeny s jadernou energetikou, nevracejme se k systémům, které se budovaly na počátku předminulého století.

Jak ze začarovaného kruhu ven?
Vážené dámy a pánové, řešení je jediné Nebát se říct pravdu! Nebát se říct – spletli jsme se.

Nebát se říct, tudy cesta k energetické bezpečnosti nevede, pokud chceme zachovat svrchovanost jednotlivých států EÚ.
Nebát se říct, že pokusy nelze dělat v oblasti energetiky v tak rozsáhlém projektu, jakým se jeví evropská energetická integrace. Energetika není laboratoř, když se pokus nepodaří, tak spustíme jiný.
Nebát se říct, zastavme se, vyhodnoťme dosavadní kroky a udělejme nápravu, dokud je čas.

Vážené dámy a pánové, energie má být dostupná pro každého občana. A to se nedá zajistit nesystémovým řešením pokusů a omylů.

Do jaké míry je porušována Listina práv a svobod v této oblasti, ponechávám jako otazník pro účastníky dnešního finančního fóra

Alena Vitásková, předsedkyně ERÚ

Projev byl přednesen 23. června 2017 na Mezinárodním finančně-bankovním fóru zemí SNS a Evropy.