Pokud by takový průběh událostí odpovídal skutečnosti, porušil zřejmě zákon o výkonu vazby nejen ministr spravedlnosti, ale i ředitel příslušné vazební věznice.
Podmínky návštěv osob, které jsou ve vazbě podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, jako byl právě Alí Fajád, jsou totiž striktně stanoveny zákonem, a výjimky neplatí ani pro ministra spravedlnosti.
Ministr to vyřeší
Podmínky pro uskutečnění návštěvy těchto osob, tedy zejména termín návštěvy, okruh osob a přítomnost orgánu činného v trestním řízení, musí stanovit předseda senátu.
Není tedy možné, aby ministr spravedlnosti usoudil, že české tajné služby nejsou s to vyřešit situaci týkající se unesených českých občanů v Libanonu, a „v tichosti“ navštívil pravděpodobného strůjce únosu ve vězení a dohodl jeho výměnu za rukojmí. Pokud se tak stalo, byl jeho postup protiprávní.
Samozřejmě, že není vyloučena návštěva ministra spravedlnosti u osoby, která je ve vazbě, podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních a priori. Některá ze zúčastněných osob, a to nejlogičtěji sám Fajád nebo ministr spravedlnosti, by však musela o povolení takové návštěvy požádat soud.
Návštěva by se pak nemohla uskutečnit dříve, než by ji soud povolil a zároveň stanovil její výše uvedené podmínky. Soud by však nemohl povolit návštěvu ministra spravedlnosti u Fajáda, pokud by předmětem této návštěvy měla být dohoda o porušení českého zákona a mezinárodní smlouvy, kterými je Česká republika vázána.
Pokud je totiž pravdivá informace Janka Kroupy, že ministr spravedlnosti Pelikán na této návštěvě dohodl s Fajádem výměnu rukojmích za jeho propuštění, jednalo se o dohodu v rozporu s vnitrostátním i mezinárodním právem.
Pokud Česká republika odmítla vydat Fajáda k trestnímu stíhání do Spojených států amerických, byla povinna jeho věc předložit české policii nebo státnímu zastupitelství a postupovat jako by byl předmětný trestný čin spáchán v české jurisdikci.
Nerušený návrat do Libanonu
Je pravdou, že podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních mohl ministr spravedlnosti rozhodnout, že vydání Alího Fajáda a Chálida Marabiho nepovolí, i když bylo pravomocně rozhodnuto Vrchním soudem v Praze, že vydání je přípustné.
Zároveň by ale muselo být zahájeno jejich trestní stíhání pro činy, ze kterých je podezírala americká strana v České republice, neboť tyto skutky jsou trestné i u nás. Rozhodnutí o nevydání cizinců tedy mělo být spojeno s rozhodnutím o jejich stíhání v České republice.
K něčemu takovému však nedošlo. Česká republika tuto povinnost nejen že nesplnila, ale dokonce aktivně pomáhala tomu, aby se Fajád a Marabi trestnímu stíhání vyhnuli, a umožnila jim, aby se nerušeně vrátili do Libanonu.
Otázkou tedy je, zda návštěva ministra spravedlnosti u Alího Fajáda ve vazební věznici byla povolena soudem, a v případě, že ano, zda měl soud informace o tom, co bude předmětem jednání na této návštěvě.
Pokud soud k návštěvě ministra spravedlnosti souhlas neudělil, byl porušen zákon. Pokud soud k návštěvě ministra spravedlnosti souhlas udělil a byl pravdivě informován o důvodu návštěvy, vyvolává rozhodnutí soudu vážné pochyby.
(autor je advokát a přednáší na Právnické fakultě UK a dalších vysokých školách)
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
