Účelem je uvést zadrženého do stavu tzv. spánkové deprivace. Spánková deprivace je takový nedostatek spánku, který má negativní efekt na mozkové a kognitivní funkce. Jedná se o kruté, nelidské a degradující jednání, které po určité době dosahuje intenzity mučení.
Podle Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, kterou přijalo Valné shromáždění OSN v roce 1984, je totiž mučením jakékoli jednání, jímž je člověku úmyslně působena silná bolest nebo tělesné či duševní utrpení s cílem získat od něho informace nebo přiznání. Nedostatek spánku vede k tělesnému i duševnímu utrpení a definici mučení tedy splňuje.
Přijatelnější forma mučení
Spánková deprivace může vypadat relativně neškodně ve srovnání s jinými formami mučení, ale přitom je často účinnější než vyvolávání fyzické nebo psychické bolesti. Nedostatek spánku nezpůsobuje žádné přímé fyzické poškození, a proto je někdy považováno za přijatelnější formu mučení. Jedná se o velmi účinnou cestu, jak zlomit osobnost a vůli zadrženého.
Tato výslechová metoda má dlouhou historii. Užívali ji už Římané, kteří ji nazvali mučením bděním. Do portfolia metod inkvizice se dostala v 15. století. Osoby obviněné z čarodějnictví se po vyčerpání v důsledku nedostatku spánku dostávaly do halucinogenních stavů a činily doznání o svých přeměnách ve zvířata a schopnosti létat. Velmi populární byla spánková deprivace rovněž v sovětských pracovních táborech.
Spánkový management
Po útocích na newyorské mrakodrapy začala CIA proti osobám podezřelým z terorismu používat tzv. rozšířené výslechové metody, mezi které patří např. waterboarding (simulované topení) nebo podchlazení, ale právě i spánková deprivace, kterou CIA eufemisticky označuje jako spánkový management.
Spánková deprivace má velké množství neurobiologických následků, které ovlivňují reakční dobu člověka, jeho paměť a schopnost poznávat a hodnotit realitu. Podle provedených výzkumů však u osob, které bdí po dobu 24 hodin, se čtyřiapůlkrát zvyšuje počet falešných doznání oproti těm, kteří měli možnost osmihodinového spánku.
Používání spánkové deprivace je tedy nejen nehumánní a nezákonné, ale také neúčinné, protože vede k nepravdivým výpovědím a tudíž nemůže přispět k objasnění skutečného stavu věci. Soudy, ale ani státní zástupci, by pak k výpovědím učiněným v tomto stavu neměli vůbec přihlížet.
Odkaz na výše zmiňovaná média.
Psáno pro HlidaciPes.org, Ústav nezávislé žurnalistiky.{
Psali jsme:
autor: PV
