Právnická veřejnost očekávala s velkou netrpělivostí rozhodnutí Ústavního soudu ve věci zrušení části vyhlášky Ministerstva spravedlnosti o jednacím řádu státního zastupitelství.

Důvod byl jednoduchý: výklad vyhláška prováděný krajskými a vrchními státními zastupitelstvími znamenal, že to byla právě státní zastupitelství, která rozhodovala o tom, který soud bude příslušný pro rozhodování o úkonech činěných v rámci tzv. přípravného řízení, tedy části trestního řízení do podání obžaloby.

Tímto postupem byl dle názoru části právnické veřejnosti, která se neztotožňuje s destrukcí právního státu a budování státu policejního, porušen ústavní princip práva na zákonného soudce.

Neústavní praxe žalobců

Tento princip není jen nějaké formalistní pravidlo, ale je to jedna z garancí nezávislého a nestranného soudního rozhodování. Představuje ústavní záruku, že k rozhodování v určité věci jsou povolány soudy a soudci podle předem stanovených pravidel tak, aby byla zachována zásada přidělování soudní agendy podle pevného rozvrhu práce, čímž je vyloučen výběr soudců a soudů některým z účastníků.

Stejně, jako si nemůže libovolně vybírat soud a soudce obviněný, nemůže si ho libovolně vybírat ani státní zástupce. Ústavní princip zákonného soudce zaručuje, že ze strany státu se nebude jednat o účelové přidělování konkrétní věci soudu a soudci podle výběru státní moci.