Jako většina ekonomických pozorovatelů jsem si až doteď myslel, že politika drastických škrtů a úspor, které pod dohledem Unie nařídilo Německo nesolventním státům eurozóny, je tragický omyl.
To ona přece v recesi (a světové stagnaci) prohloubila úvěrovou krizi i deflaci jižních států, likviduje průmysl i mladou generaci a záchrana bude tak jako v Řecku nakonec stát mnohem víc (bude-li jaká) než kdyby se…no ano, „tiskla měna,“ čili tzv. uvolňovala kvanta peněz a škrtalo pomalu a obezřetně jako v Anglii nebo vůbec ne jako v Americe.
Jediný pohled na data Eurostatu mě však vyvedl z omylu. Celý ten pokřik kolem propadu státních financí je totiž humbuk.
Současná diskuse se bohužel týká především rozpočtové discipliny (maastrichtských pravidel), čili výše státního dluhu i rozpočtového deficitu a jeho obsluhy, vyjádřeného poměrem k HDP. Ten sice v unii klesl ze 6, 9 % (2009) na 4 % (2012), ale daleko zásadnější pro výkonnost ekonomiky je ukazatel státních výdajů. Ty jsou ale v unijním průměru přímo hrůzné 49 % a v relaci k HDP klesly za stejné období jen kosmeticky o 1,7 %, jsou tak stále ještě o 4 % vyšší než před krizí (2007). Je zřejmé, že rozpočtový deficit lze snižovat buď snížením výdajů nebo zvýšením příjmů (v recesi daní) či kompromisním zvýšením i snížením. V absolutních číslech se utrácení státu (s výjimkou Řecka a Portugalska) nezastavilo vůbec, naopak průměr vzrostl na 6, 3 %. Vlády tedy v dnešní stagnaci nezačaly snižovat deficit (s výjimkou Polska) úspornými škrty, ale zvýšením daní a politici matou veřejnost, mluví-li jen o deficitu nebo o nějakých úsporách, když utrácejí jinde. Současná politika krizi prohlubuje, jde na úkor hospodářského výkonu. Propad nezpůsobily nepromyšlené a drastické škrty (méně peněz v oběhu), ale zvyšování daní (méně investic v oběhu). Vyrovnaný vysoký rozpočet a vysoké daně je hospodářství nezdravé, břímě státního dluhu padá na občany a prohlubuje úpadek (poptávku).
Úvěrová krize je krize úvěrů, nejen soukromých, podnikových ale také těch přebujelých státních, tak pochopíme, proč recese pokračuje.
Nepochopitelné je ale v tomto kontextu doporučení Mezinárodního měnového fondu, aby vlády zpomalily politiku úspor, úspor, k nimž de fakto vůbec nedochází. Doporučení by mělo znít: škrtat a (alikvotně) snižovat daně. A přestat věřit na zázračnou inflaci. I prostí lidé vědí, že výdaje státu, jsou peníze, které někdo skutečně vydělal a které někde při vysokém zdanění částečně chybí. Čím skromnější stát, tím bohatší společnost. Recese má přirozený úkol odstranit chybné investice úvěrové konjunktury a snížit náklady na stát. Je proto příležitostí. Bude hůř a tak se snad přece jen nakonec dočkáme.
Dobrý den, kdy bude ukončeno vyšetřování střelby na FF? Netrvá vyšetřování nějak dlouho? A druhá věc, co mě zajímá je, zda stát nějak odškodnil nebo odškodní rodiny obětí? Já netvrdím, že za to stát může, ale je to to nejmenší, co můžete udělat.
Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:
O tuto odpověď jste již vyjádřil(a) zájem. Děkujeme.