Jeden z nejvýznamnějších tuzemských aktivistických žurnalistů, Marek Wollner už v létě 2001 veřejně prohlašoval, že novinářům je nutno důvěřovat, dokud prokazatelně nezklamou. V novinářské profesi to podle zmíněného laureáta Peroutkovy ceny znamená, že žurnalista prohraje soudní spor. Týdeník Respekt, pod vedením šéfredaktora Erika Taberyho, takto selhal už nesčetněkrát. Naposledy 2. února 2017, kdy soud pravomocně rozhodl o tom, že vydavatel Respektu, Bakalova Economia se musí omluvit za autorskou produkci svého chrámu pravdoláskařské propagandy.
Tentokráte tak musí učinit vůči žalobci Ivu Rittigovi, kvůli článku „Kde zůstali kmotři," který v roce 2013 sepsali aktivističtí novináři Jaroslav Spurný a Ondřej Kundra. Jejich profesionalitu charakterizoval soudce Tomáš Novosad lakonicky: „Údaje zveřejněné v předmětném článku jsou nepravdivé, respektive žalované straně se nezdařilo prokázat jejich pravdivost, což je z hlediska práva stejné“.
Hospodářské noviny odhalily zvrácené praktiky sesterské redakce
ČTK k tomu vydala svoji standardní zprávu, kterou téměř všechna média pouze odcitovala. Nicméně, redakce Hospodářských novin, coby sesterská redakce Respektu, bezcitně strhla masku ze svých bratrů v triku, už v samotném nadpisu svého článku: „Respekt se musí omluvit Rittigovi kvůli článku o kmotrech. Týdeník nesehnal důkazy pro svá tvrzení“.
Hospodářské noviny tak záměrně, či nechtěně odhalily zvrácené praktiky redakce Respektu, která začíná hledat důkazy svých hodnotících úsudků, novinářských zkratek, či svých „novinářských nadsázek“ až tehdy, když to po ní požaduje soud. Tedy instituce, která jedná pouze a jen v mantinelech obdržené žaloby. Soudy totiž neposuzují úroveň profesionality či etický rozměr žurnalistického úsilí. Etický kodex Syndikátu novinářů je pro soudy irelevantní dokument, tudíž jeho dodržování v praxi je soudně nevymahatelné. Proto nelze očekávat stejně, jako v minulosti žádnou reakci nicotné instituce, zvané Syndikát novinářů.
Respekt bude nadále svolávat své věrné k falešné modlitbě falešně
Stejně tak nelze ze strany vydavatele očekávat jakýkoliv postih šéfredaktora a jeho podřízených. Zejména, když soud neakceptoval požadavek žalobce na odškodnění. Někteří soudci totiž dosud nepostřehli, že prohraný spor není pro novináře a zejména pro jeho vydavatele, žádným postihem. Nepostřehli, že Marek Wollner a jemu podobní manipulátoři, veřejnost drze zavádějí i v tak zásadní kategorii, jakou je osobní odpovědnost novináře. Ta je totiž nulová, dokud plní vydavatelova přání. Současní vydavatelé (čest výjimkám) se totiž na morálku, etiku, žurnalistickou profesionalitu pouze hrají. To ani nemluvě o ústavním právu každého občana na komplexní informace. Ostatně tuto základní podmínku demokracie ignorují i veřejnoprávní média a vše je v pohodě.
Proto se není co divit, že už zase frčí bezpáteřní pevný ideologický postoj a oblíbenost v kolektivu, avšak tentokráte v kavárenské pospolitosti. Inu v zemi, v níž drtivá většina každé generace si postupně osvojí rčení: „Koho chleba jíš, toho píseň zpívej,“ to bez příslušnosti k nějaké komunitě, snad ani jinak nejde. Proto je nabíledni, že zmíněný rozsudek nezmění nic na tom, že Respekt bude coby unikátní muezzin i nadále svolávat své věrné k falešné modlitbě falešně.
Radim Hreha
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
