Antonín Ticháček: „Oni“ vládnou lidu české kotliny již celé čtvrtstoletí křivě a nemravně zištně

Osobnostní deprivace „vyvolených“ doplněná o genom jejich až divošského kořistnictví, byť krytá pseudodemokratickým systémem volebního pláštíku, jakoby předurčovala naše mocné, bez rozdílu jejich politické příslušnosti, k jejich jednání na úrovni alfa samců džungle. Dokládá to recyklace jejich dovedného strhávání politckých, vládních, nevládních a dalších systémových struktur a jejich působností do víru asociálního, kořistnického, koruptivního jednání, dávajícího jim zapomínat na důvěru s níž jim voliči svěřili vedení věcí veřejných, salus rei publicae. Jen tak lze vysvětlit, že po profesorsky nemravné tržně privatizační explozi, mohla a může pokračovat nekonečná sága dalšího, polymorfně vynalézavého „rozkádání a rozkrádání státu“, zdokonaleného až k „prodávání majetku státu mimo veřejné dražby“.

Praxe MPO totiž umožňuje, aby likvidátorem dvou státních podniků byl týž člověk, který pak podepisuje smlouvy sám se sebou“ ( Právo 28.3.2015, „Stát v tichosti prodává svůj majetek mimo veřejné dražby,“ Jakub Svoboda). Vládní i nevládní aktivity mocných se povětšině odehrávaly a jak vidno i nadále odehrávají, s přímo predátorksou razantností i nenasytností, obvykle utajeně, ze zálohy, pro občanskou veřejnost netransparentně, nebo vůbec bez zveřejňování. Investigativní žurnalisté mohou jen ztěží nahrazovat občany postrádanou účinné veřejné kontroly nad uplatňováním veřejných peněz. Naše zpolitizované vlády působí již po celé čtvrtstoletí v mravní bídě a defraudačně, projevůy úpadku naší konkurenceschopnosti i kostlivců ve skříních neustále přibývá, Nejvyšší kontrolní úřad nemá příslušné tretsně právní komeptence. Bruselem po letech vynucený, jak se ale dalo očekávat zcela bezzubý, alias „vykostěný“ či „vykastrovaný“ zákon o státní službě i s tanečkem kolem fukce nejvyššího úředníka je jen exhibičním potvrzením svévole mocných Rutinní amorální byrokratická vládní technokracie zpolitizovaných vlád, spolehlivě jištěná administrační loayalitou úředníků k státu zaručované pra aktickou beztrestností i novým odměňovacím řádem, nemohou nikdy vyvrátit stav faktické poltické fašizace státu.

Marnými zůstávají pokusy laické i odboré veřejnosti o demokracii, o prosazování nápravných opatření formou managementu zdola, o potřebě veřejných, nezávislých a nemanipulovaných forenzních auditů nemluvě. Utrácení státních peněz na projekty bez důkazného propočtu návratnosti totiž nejsou investicemi, ale jsou jen plýtvavými výdaji státních peněz. Za tohoto stavu vládní politiky voliči preferují nástup podnikatelské demokratické oligarchie, která nemůže být a ani nebude menším zlem než vlády předešlé. . Její obratná reflexe na výtky o konfliktu zájmů dovedně odvrací útočnou obranou hodnou kick boxu.

Efektivně posloužil zaužívaný spektákl s odhalováním kosltivců ( Právo, 21.3.2015, „Babiš se po zmařeném útoku navezl kvůli OKD do Sobotky“ , 21.3.2015) . Mocenská realita v ČR potvrzuje názor exministra financí a dnešního premiéra o stavu „vyprázdněné demokracii a erozi parlamentarizmu“v ČR. Za daných okolností mohli kontroloři NKU kromě jiného zjistit, že náklady Ministerstva životního prostředí na konzultační, poradenské a právní služby neúměrně narůstaly. V roce 2010 ministerstvo za ně zaplatilo 23,3 milionu korun, o rok později 34,8 milionu a v roce 2012 náklady vzrostly až na 48 milionů korun za rok.

V letech 2011 a 2012 například ministerstvo zaplatilo dvěma externím poradcům 848 tisíc korun za mediální služby. A to přesto, že ke konci roku 2012 disponoval odbor kabinetu ministra a i tiskový a marketingový odbor celkem dvaceti pěti zaměstnanci. V roce 2011 MŽP zaplatilo 240 tisíc korun za právní služby externí společnosti, jejíž hodinové sazby se pohybovaly od 5 878 korun do 12 747 korun. Ministerstvo přitom kontrolorům nepředložilo žádné dokumenty, které by dokládaly splnění objednávky. Také na MMR přesáhly nesprávnosti v účetnictví 25 miliard Kč ( tisková zpráva KA č. 13/19 – 19. 5. 2014).

Nejvyšší kontrolní úřad se zaměřil na to, jestli MMR vedlo své účetnictví v roce 2012 správně, průkazně, úplně a srozumitelně a zda při sestavování svého závěrečného účtu, účetní závěrky a finančních výkazů za rok 2012 postupovalo podle právních předpisů. Kontroloři v účetnictví MMR za rok 2012 zjistili nesprávnosti v celkové výši 25,5 miliard korun. Ministerstvo totiž například nevykázalo zálohy na transfery ve výši 14,7 miliardy, etc. etc. Stav agrárního a potravinového sektoru netřeba doplňovat o komentář k názoru dnes již exprezidenta AK ČR a čerstvého senátora, který již před dvěma lety otaxoval v Parlamentních listech dne 26.4.2012 stav české food security slovy: „ Soběstačnost Česka v potrvainářství je v troskách. Z vůle politiků“.

Dnes opoziční politik, exministr financí Kalousek také jistě kompetentě konstatuje, že "Vláda, zejména ministr financí, mnoho měsíců zdůrazňuje potřebu šetřit na provozních výdajích státu a zvyšovat investiční výdaje ,.přesto ale předložený návrh státního rozpočtu podle něj vládu usvědčuje ze lži“.Výdaje na rok 2015 mají bez zdrojů z EU podle Kalouska činit 1130,7 miliard korun. To je prý o 18 miliard více oproti návrhu Rusnokovy vlády, který Kalousek označil za plýtvavý. Vláda prý káže šetření na provozních výdajích, zatímco je ve skutečnosti navyšuje.

Ač navyšuje výdaje o desítky miliard, navyšuje pouze provozní výdaje státu a sociální výdaje. Na investice navrhuje mnohem méně prostředků, než investovala vláda TOP 09 a ODS v době nejhlubší krize," tvrdí Kalousek.. Podle jeho prezentace činí výdaje na investice na rok 2015 necelých 77 miliard korun, minulého roku to bylo 74,3 miliard. To znamená pád o téměř 30 miliard oproti roku 2013 a rozdíl 44,6 miliard oproti 118,9 miliardám, které na investice v roce 2011 vydala vláda Petra Nečase. Klesají i výdaje na vědu a výzkum, které se snížily o 5 miliard oproti roku 2013. Ze strukturálního hlediska se jedná o nejhorší návrh rozpočtu za posledních pět let. Národohospodářská poltika je výsměchem nejen rozpočtové odpovědnosti, ale i hlavním vládním slibům – šetřit a investovat. Vláda nešetří a místo investování projídá budoucnost," uzavírá zasvěcené exministr financí Kalousek.

Jak liberální (LIB), tak labouristické ( LAB) a i posledně i ten koaliční český vládní režim směřují průkazně již celé čtvrstoletí k úpadku, k dekadenci. Ta je charakterizovaná nejen seriálem objevování, ale i pokračování nepravostí, produkce kostlivců do skříní, ale navíc absencí úúčinných představ o Strategii ČR pro období 2014-2020. .Vlády po celé porevoluční období ignorovaly a ignorují jakékoliv pokusy o přímou demokracii formou mangementu zdola v zájmu věcí veřejných, v zájmu public goods. Tak jsme při absenci, či při nedodržování vládních usnesení a strategií neen v úpadku hrubého domácího produktu, ale i regionálního národohospodářského, environmentálního a rurálního života. Vše probíhalo a probíhá v režiích zpolitizovaných vlád, využívajících až neuvěřitelně spolehlivých hypnotických působností nastoleného režimu konzumerizmu a dluhových pastí na občanskou, resp. ovčanskou voličskou veřejnost, stále jen trpně sledující neodpovědnou odpovědnost mocných . Za daných okolnosti jsou kriminogenní poznání investigativních žurnalistů či politických oponentů dokládající, že „politická správa věcí státu a korupce , jsou věčné družky poběhlice“ více než varovným štěkotem psa na měsíc. Jak jinak bychom se mohli v denním tisku dočist, že „za chyby úředníků platí stát stamilióny, zpět je ale nevymáhá“.

Již několik let si vláda odkládá do tajemné kapitoly státního rozpočtu nazvané Všeobecná pokladní správa „pro strýčka Příhodu“ stamilióny, aby měla z čeho platit škody. Ty napáchají bez morální, neřkuli hmotné odpoědnosti státní úředníci či soudci svým rozhodováním, poslušně konajícím ve prospěch politicky mocných. Letos tato rezerva činí 848,3 miliónu Kč. Tato suma, jejíž výše se bez ohledu na to, kolik se skutečně vyčerpá, se léta pohybuje mezi 750 a850 milióny, je přitom určena jen pro ministerstva spravedlnosti a financí. Ostatní ministerstva musejí chyby svých úředníků platit jen ze svých rozpočtů, přesněnji z kapes daňových poplatníků. . Nejhlouběji do vlastní kasy v uplynulých letech sahali na ministerstvu pro místní rozvoj, vnitra a zemědělství. Ačkoli zaměstnavatel může peníze, které za provinilce zaplatil, vymáhat, většinou to nedělá. Přitom pokud k chybě došlo úmyslně, viník by měl uhradit škodu celou. Jde-li však pouze o „nedbalost“, pak může státní úřad chtít jen náhradu až do 4,5násobku jeho platu.

Stát se ale chová ke svým zaměstnancům velkoryse. Peníze totiž po nich nechce a t.zv. regresní řízení zahajuje jen v minimu případů. Jak loni informoval poslance kontrolního výboru ministr financí , v roce 2011 všech čtrnáct ministerstev vyplatilo bezmála 250 miliónů korun a zpátky vymohlo 2,8 miliónu. O rok později bylo z vyplacených 236 miliónů vymoženo jen 1,57 miliónu. Vroce 2013 byla úspěšnost ještě menší – 286,6 miliónu bylo vyplaceno avymoženo bylo 1,3 miliónu korun.

V národohospodářském, nemluvě o strategické směru se stát jako dobrý hospodář nechová. Podle dnes již exministryně spravedlnosti, by stát měl náhrady vymáhat víc a důsledněji.. Ministerstvo financí vroce 2013 vyplatilo téměř 74 miliónů korun na oprávněné náhrady škod a vymohlo zpět doslova jen pětistovku. Ministerstvo spravedlnosti vymohlo v témže roce ze 183 miliónů jen 322 tisíc. Již třikrát se pokusili přitvrdit poslanci TOP 09, kdy navrhli, aby v zákoně formulaci „stát může“ vymáhat škodu nahradila slova „stát musí“. Již dvakrát neuspěli. Nejdřív návrh odmítla tehdy opoziční ČSSD. Nyní, když je soc. dem. umoci, se proti postavil její koaliční partner ANO.

Třetí pokus čeká na zařazení na program Sněmovny již půl roku. Jak řekl dříve Právu Babiš, jeho úřad připravuje tolik postrásdaný nový zákon o kontrole.„Odpovědnost politiků ani úředníků není definována a do tohoto zákona by měla být zahrnuta.

Nemělo by se pokračovat v zametání pod koberec, jako tomu bylo a je vkauze Promopro, kdy rozhodl minisr a europoslanec Vondra a jsou stíháni úředníci. Také Ministerstvo financí žádá zpětné objasnění zpackané privatrizace OKD. Zatím co policie v rámci vyšetřování případu vyčíslila možnou škodu způsobenou státu při tehdejším prodeji téměř polovičního státního podílu v OKD na téměř 5,8 miliardy korun, úřad ministra financí dosud konkrétní částku neuvedl.Dá se ale předpokládat, že půjde nejméně o podobný obnos. A to i přesto, že v kauze už Vrchní státní zastupitelství v Praze podalo v říjnu obžalobu, ale hlavní líčení kvůli studování obsáhlosti spisu, čítajícího 6,5 tisíce stran, ještě nařízeno nebylo. Paradoxní přitom je, že kauzu „zůřadovalo“ v roce 2004 právě ministerstvo financí v čele se svým tehdejším šéfem, nynějším premiérem a dnešním předsedou ČSSD, který tehdy navrhl vládě křišťálově čistého premiéra Stanislava Grosse schválit prodej 46 procent státních akcií v OKD za 4,1 miliardy korun. Podle pozdějšího znaleckého posudku firmy Ernst & Young však mohl stát inkasovat až šestkrát víc – téměř poloviční podíl ocenili experti na 24 miliard. „Kupní cenu navrhl Fond národního majetku (FNM) na základě jím zadaného znaleckého posudku, a to původně ve výši 2,25 miliardy korun. FNM držel příslušný akciový podíl ve vlastnictví, znal příslušný majetek, a byl tedy ke stanovení takové ceny kompetentní a odpovědný,“ bránil tehdejší postup mluvčí finančního rezortu.

Ministerstvo přece jaksi navíc podmínilo prodej akcií kladným stanoviskem Úřadu pro oochranu hoaspodářské soutěže, to kvůli posouzení možné nedovolené podpory, a ten získalo. Otázkou zůstává, kdo by vyčíslenou téměř šestimiliardovou škodu zaplatil. Na lavici obžalovaných totiž stanou, jak je v ČR ustáleným zvykem, jen pěšáci. Prvním je znalec Rudolf Doucha, který měl podle policie ve svém posudku před prodejem akcií státu v OKD výrazně podhodnotit majetek této společnosti.

V duchu nemravně imperiálního divide et impera nám tak naši VIP pánové demonstrují již dvacet pět let kdo a jak je pánem v domě. Nebyla a není jim však cizí ani jistá míra cynického humoru, který osvědčili tu kříšťálově čistými příjmy, tu velkorysými amnestiemi, akcemi typu Čisté ruce, nebo i nějakým altruistickým šprýmem, posledně při zvyšování „ jejich“ a důchodcovských platů.

Z čeho by se mohly a měly platiti staré vládní sekery, to ty předchozí, ani ta dnešní, koaliční vláda, neměly a nemají á na pořadu dne. Ve vlastrním ochranném zájmu se však zmohly na podivný „záchranný garanční fond“. Pokud by totiž přece jenom zamražování vládních kostlivců selhalo, dá se tento záchranný pás úspěeně uplatnit v závěru circulus stultitiae sehrávaném pro občanskou voličskou veřejnost. Za předmětně věcný, trestuhodně opomenutý lze mít agresivní infromativní revitalizaci privatizační kauzy OKD o „Zmařeném Babišově útoku kvůli privatizaci OKD“ (Právo, Jan Rovenský, 21.3.3015). V článku je kromě jiného poukázáno na nevýhodný prodej OKD, kdy 46 procentního státního podílu za 4,1 miliardy (včetně bytů), společnosti Karbon Invest z roku 2004 dnešní ministr financí za skandální, protože „stát privatizoval OKD pod cenou a byty dal za hubičku, což má za jeden z největších tunelů v Česku . Na ten by „jim“ ani vládní garanční fond nestačil. Pokud čtenář náhodou nemá jasno, kdo že stál za tou „neuvěřitelnou čuňárnou“, kterou ještě dnes připomínají černé laguny bývalé chemičky Ostramo, stačí se poptat po účastnících privatizace a státního podílu OKD.

Občané, voliči, by „jim“ měli při každých volbách vystavovat účty, samozřejmě po nezávislých a fundamentálních bilancích, protože síla života je v pravdě. Jen tak bude možné politiky probudit z jejich autokraticky monarchistického snění, probrat je k pokoře, k povinnostem i k odpovědnosti před občanskou veřejností, jíž se prvotně uvolili sloužit, ne ji poškozovat. Neučiníme –li tak, vážení ovčané, pak jsme si sami pohřbili demokracii, sami jsme si ve vině. I v naší zemi totiž platí britské: „we have met the enemy, he is us – potkali jsme nepřítele a tím jsme si my sami“. Se stejnou drsností platí pro nás pro všechny i slova filozofa Konfucia, že „ Kořenem zla je nedostatek poznání.“

Tím v ČR nepoznaným zlem je nejen nedostatek veřejné kontroly nad výdají veřejných prostředků, ale také deficit morální a hmotná odpovědnosti těch, kteří vládou a prostředky státu disponují.

Otevřený dopis autora směřovaný premiéru Sobotkovi zde.