Antonín Ticháček: Politici v ČR nemravně a bezostyšně okrádají stát

Moto : Politika je disciplina pro deprivanty, proto moc obvykle uchvátí lidé všehoschopní ( spisovatel j. Žáček, Právo, 8.8.2015)

Úvod

Mocní v ČR, bez ohledu na jejich politické vyznání, svým bezectným počínáním, ovládáním korporátních institucí a fašizací demokracie prokazují již po celé čtvrtstoletí profesionalizované umění etatizace ztrát a privatizací zisků národohospodářství a majetku státu. Nejen že tak nemravně okrádají národ, ale navíc si, jištěni imunitou státních činitelů zajišťuji cynicky protiústavními, protiprávními i zločineckými formami svou nepostižitelnost a beztrestnost. Důsledky amorálního počínání mocných zbohatlíků, jejich kmotrů a bílých koní jsou při prohlubující se chudobě, a to nejen hmotné, průkaznými a neklamnými projevy všeobecného úpadku mravů a civilizace v naší zemi. Je tomu tak pro politickou fašizaci demokracie, pravdy, práva a spravedlnosti, pro bagatelizaci odborného managementu zdola. ČR dnes již není stát, ale mamutí nákupní centrum v rukou korporátů směřujících možnou tvorbu přidané hodnoty do vlastních kapes, do jejich daňových rájů, alternativně do mateřských bank a majetkových podstat v zahraničí.

Česká realita

K čemu je nám nepříliš státnicky projevený názor poslance ing. Kováčika, stínového ministra zemědělství, který v pořadu TV Moravec neváhal prohlásit, že " tradiční strany, které tady dvacet pět let vládly, vládly blbě". Mnohem oduševnělejší bylo a je konstatování českého podnikatele T. Bati, který řekl, že „Příčinou krizí je morální bída. Morální a mravní bída jsou příčiny, hospodářský úpadek je následek“ ( Tomáš Baťa, Úvahy a projevy , Institut řízení, Praha 1990, ISBN 80-7014-024-0).

Co čtyři roky praktikovaná volební demokratura je jen spektáklem pro naivní voliče kterým je tak poskytováno zdání demokracie, aby ihned po volbách docházelo k incestním koaličním hrátkám politických stran na účet státu, na účet občanů.

Jak jinak než plným právem upozornil již v prosinci 2012 europoslanec a „táta“ R. Falbr, „že jsme jedinou zemí prověřenou zemí , která má údajně nezávislý kontrolní orgán přímo závislý na ministerstvu. I když se audit věnoval jen systému kontroly evropských peněz a nezaměřoval se na kontrolu vynakládání financí na jednotlivé projekty, je konečný efekt katastrofální.

To,že se u nás krade , už se ví v celé Evropě, zde nám to ale potvrzuje i zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu v Unii. Zpráva de facto říká, že se u nás nejedná o náhodná pochybení, ale špatný stav kontroly ve veřejné správě , která špatně a neefektivně dohlíží na utrácení evropských peněz, jelikož kontrolní systém nefunguje na všech úrovních, včetně dohledu MFČR. Náš systém je tak v závažném podezření, že dovoluje čerpat evropské peníze mimo veřejný zájem , což je v rozporu s dokumenty Unie . Také to znamená, že sama státní správa , nebo ti kteří ji ovládají, se podílejí na stavu , kdy jsou evropské peníze neefektivně využívány a dostávají se na bankovní účty zájmových skupin. Pro občany je to dvakrát špatná zpráva o fungování státní správy v ČR“ ( (Přehled dotačních programů a příležitostí ČR , Ústecký kraj, prosinec 2012).

Za realistickou konfrontaci s uvedenými názory politika a průmyslníka mám také závěry Nejvyššího kontrolního úřadu, který také zjistil dost různých pochybení v hospodaření se státními prostředky, aby mohlo být podáno „trestní oznámení na neznámého pachatele“. Pokud má kdokoliv ještě jakékoliv pochybnosti, postačí vzít na vědomí úvodní informace OP VVV, Operační program věda, výzkum a vzdělávání) pro období 2014-2020, uvádějící, že „ Celkový počet operačních programů byl radikálně snížen. Z nynějších 26 operačních programů došlo k jejich snížení na osm. Tento radikální řez by měl přispět k efektivnějšímu čerpání dotací“. Rozporné jsou tedy stále vyšší požadavky na finanční zdroje na ministerstvech, protože stát a věda jsou stále nenasytnější, nezodpovědnější za své „vládnutí vědě i státu“ . Další, ke korupčně dotačnímu, nikoliv produkčnímu managementu na www.dotační info.

Kromě jiného se můžete dozvědět, že pro VŠ budou důležité především dvě prioritní osy z programu:

Osa 1, v níž půjde o rozšiřování kapacity pro kvalitní výzkum, kdy bude „investiční prioritou posilování výzkumné a inovační infrastruktury a kapacit pro rozvoj vynikající úrovně výzkumu a inovací a podpora odborných středisek, zejména těch, jež jsou předmětem celoevropského zájmu. Podporované aktivity tedy budou např.“dobudování výzkumných infrastruktur i podpora vědeckých týmů“.

Současně se MŠMT ČR doznává, že při jarním termínu společné části maturit neuspělo 24,3 % středoškoláků, kteří šli k maturitě poprvé. I pro občana laika jde o všeobecně děsivou skutečnost, nemluvě o frustraci provozních pracovníků marně čekajících na "generačně mladší odborně plně funkční krev"a naříkajících na jejich nepřipravenost řešit provozní problematiku. Leč, kovářova kobyla je bosa. To dokládá i odborný konzultant, kdy „velká část dětí na základních a středních školách je na tom špatně a my nevíme co s tím“ (T. Feřtek, EDUin).

Osa 2.se bude zaměřovat na rozvoj lidský zdrojů pro vědu a výzkum. Investiční prioritou má být „Zlepšování kvality a účinnosti a přístupu k terciárnímu a rovnocennému vzdělávání zejména v případě znevýhodněných skupin, aby se zvýšila účast a úrovně dosaženého vzdělání. První výzvy se očekávají na přelomu roku 2014/2015. Co se týče financí, pro Prahu by mělo být k dispozici 6 miliard v 1. ose a 12 miliard ve 2. ose.

Ptám se pro koho , za jakým účelem a s jakou kontrolou efektivnosti vynaložených prostředků formou cost benefit analýz, vnitřních i vnějších forenzních auditů, budou prostředky využity, existuje -li důvodné podezření z jejich dlouhodobého zneužívání. Jde nejen o prostou občanskou nedůvěru, ale i o reflexi na projevy nedůvěry Evropského účetního dvora (EÚD) k auditorním zprávám ČR o čerpání evropských dotací , které zmiňují významné riziko, significant risk, že české centrální auditní orgány systematicky upravují výsledky auditů, by se v ročních zprávách snížil počet chyb pod, nebo na 2% hranici (F. Nachtman, Mediafax).

Konstruktivní věcnou opozici odborníků, naši politici ovládající stát, odmítají

Multidisciplinární skupina odborníků již přes pět marně usiluje o nápravy v oblasti morální a mravní správy majetku státu, jeho národohospodářství. Již přes pět let se marně ohrazujeme proti pochybením mravní i hmotné responzibility politiků, vládních i nevládních činitelů, jednajících v rozporu s public goods, v rozporu s právem a spravedlností, plně s vědomím svého kouzelného pláštíku imunity. Máme dost podnětů a dobrých důvodů konat, jednat ve prospěch občanů, poctivých zemědělců, potravinářů a obyvatel venkova, potažmo efektivnosti české edukční a odborné provozní poradenské sítě. Věcně nám jde samozřejmě o plnění Programů vlád ČR, o RIS 3 2014-2020, Národní výzkumnou strategii pro inteligentní specializaci ČR, (Researchand Innovation Strategy for Smart Specialization“) o odbornou angažovanost ve smyslu "nebát se a nekrást".

Vše iniciujeme s ohledem na stále naléhavější potřebu nejen z z potřeby tvorby plnohodnotné české konkurenceschopnosti v evropském i světovém měřítku, ale z prostých sebezáchovných pudů pro nás a por naše děti.

Je tomu tak proto, že za dosavadní stav věcí EU i ČR „Evropské elity za svá rozhodnutí nenesou pražádnou odpovědnost, zatímco v prostředí globalizovaného 21. století mnohé členské státy Unie chřadnou a nestíhají čelit houževnaté konkurenci z jiných koutů světa.

Limitace myšlenek ostatních a nenaslouchání je "diagnózou" nemocného způsobu rozhodování“ (Hodač, Lacina, Strejček: Evropské křižovatky, 2014, ISBN 978-80-7485-018-9).

Tak na příklad u Ministerstva zemědělství ČR kontroloři vyčíslili v roce 2013 různé nejasnosti na 64 miliard korun, což je 64 násobek stanovené hladiny významnosti. Možnost vyjádřit se ke spolehlivosti údajů účetní závěrky tak byla ve významném rozsahu omezena. Kontroloři dále zjistili opakované nedostatky v obsahu i rozsahu údajů zveřejňovaných v závěrečném účtu kapitoly státního rozpočtu a v účetní závěrce také nesprávnosti v celkové výši 14,3 milionu korun českých. NKÚ se ke spolehlivosti údajů účetní závěrky Ministerstva zemědělství za rok 2013 nevyjadřuje. Jak NKÚ ČR již opakovaně upozornil ve svých předchozích kontrolních závěrech, „předpisy upravující účetnictví organizačních složek státu jsou v některých oblastech nejednoznačné a nejasné“.

Pro autora příspěvku, ale i pro většinu občanské veřejnosti platí, že naši vyvolení si nikdy dost neuvědomovali zcestnost názoru, že „ jednou z cest, jak nechat lidi zbohatnout ,je nechat je krást . A cesty jak nechat lidi zbohatnout jsme hledali“ (cit. expremiér Stráský). . Vytvoření různých fondů, které pak „někam utekly“ se podařilo český kapitál akumulovat do rukou několika lidí, jejichž státnická odpovědnost je více než pochybná. Expremiér Stráský říká, že „Klaus nejenže schvaloval, ale plně inicioval to slavné rozkradení této země skrze kupónovou a jinou privatizaci. Ale v čem expremiér spatřuje největší zlo? Tím je podle expremiéra financování politických stran, které vede doslova "od průseru k průseru".

Tyto a další četné důvody by měly občany ČR spojovat v názoru, že „Občané by měli zastavit tuto vládu, parlament, prezidenta v dalším v rozkrádání státního majetku a zadlužování této země.“ ( http://holesovskavyzva.zacit.cz/).

Systémová rozhodovací centra státu neplní poslání odpovědných hospodářů

Je tomu tak nejen pro výše uvedené skutečnosti, ale především pro trvale krizový stav managementu státu, pro trvalý úpadek správy věcí veřejných pro vládami posvěcovaný syndrom osmi symptomů skupinového myšlení, groupthinku ( Irving Janis). V ČR je tak všemi smluvními vládními alternativami již celé čtvrtstoletí účinně potlačován „zdravý selský rozum“. Za nadsázku nemůžeme považovat ani varovná slova expředsedy EK R. Prodiho , že „Chceme-li, aby Evropa zmizela z povrchu země, děláme dobře! Evropa je v hrozném stavu a musí být rekonstruována tak, aby nezemřela hlady“. Zatím se našim mocným vládním i nevládním koryfejům jejich permanentní neoliberální „rozpouštění“ majetku a prostředků státu, počínaje státním majetkem, zlatem a fondy, konče dotačními tituly poskytovaných z EU likvidace české svébytné civilizace a vyrovnaně majetné společnosti dařilo a daří, hlad ale přijde nenadále, přicházejí tak všechny přírodní katastrofy.

Nefunkční český stát, drcený zištnými záměry mocných, nejen že nezabezpečuje lidská, ústavní, občanská práva, včetně toho potravinového a food security obecně, ale neplní ani vládní usnesení o Strategii zajištění bezpečnosti potravin v ČR po přistoupení k EU (No 1277,12.12.2004).

Naopak, byla nastolena korupce praktikujících zemědělců přímými dotačními tituly až k jejich nečinnosti, byly likvidovány potravinářské závody, nastoupila nesmyslně řízená pseudopodpora „rodinných farem“ i nekoncepční „hasičské“ peněžní rozhazování v miliardách

Responzibilita státu totiž není jen věcí hospodaření s dotačními tituly EU, ale především věcí poctivé správy veřejného majetku a finančních prostředků státu.
Nadnárodní marketing zavedeným konzumerizmem a průkaznou ztrátou smyslu pro zdravou výživu plně ovládl postoje občanské veřejnosti . Zdravý selský rozum podlehl mocenskému utilitarizmu, podlehl sobeckým malverzačním praktikám politických oligarchů, bezostyšně a beztrestně keťasících s majetkem státu, s majetkem národa. Vítězí groupthink, společná touha mocných mít moc a peníze, parazitická nepostihovaná chamtivost, salus rei publicae a strategický národní zájmy umírají na úbytě.

Kriminogenní počínání „těch nahoře“ trvá již 25 let. Občané jej trpně snášejí, bez ohledu na nedozírné škody mezigeneračního charakteru, za které nikdo z mocí zaslepených ignorantů nenese a ani neponese morální, neřkuli hmotnou odpovědnost.

Zapomnělo se, že skutečný blahobyt sociálně citlivé společnosti , její ekonomika, konkurenceschopnost a strategie musí mít koncepci a strategii, že tyto zásady a jejich plnění, jsou indikátory kvality života společnosti. . Pokud je tato kvalita politickými koalicemi ,vládami, ale i i nadnárodními institucemi deformována či bagatelizována , je třeba ji v souladu s deliberativní demokracií korigovat účinnou formou managementu zdola.

Totéž se po draze zaplacených zkušenostech týká i „volby mezi neviditelnou a železnou rukou trhu a mezi strategií marketingu a strategií managementu“. Základy této volby mohou položit jen celoživotní edukační působnosti (Staněk, Mezihorák, Výchova k občanství pro 21 století), nikoliv nepoctivé rozhodování syndromem hybris postižených mocných. Pokud nemá podváděni občanů nefunkčními působnostmi zpolitizovaného státu pokračovat, je revitalizace funkčních strategických a koncepčních, ale také zpětných vazeb v ose stát -věda - provozní praxe - občan - environmentální a rurální život naprosto nevyhnutelná.

V opačném případě má pravdu pan Prodi, naplní se kriteria zhroucení státu.

Ta jsou dána dvanácti základními společenskými, ekonomickými a politickými faktory, z nichž jsou fatálního významu nerovnoměrný ekonomický vývoj různých skupin, ostrý a tvrdý ekonomický dopad, úpadek veřejných služeb, potlačení principů právního státu, široké porušování lidských práv etc. (časopis Foreign Policy).

Za zhroucený stát označujeme takovou zemi, která neplní své základní koncepční a strategické funkce a v ČR k tomu dochází již celých 25 let. . Naše vlády neměly a nemají responzibilní kontrolu nad správou státu, nedokáží zajistit základní potřeby svých občanů, klamou nás, i Komisi a Radu EU. Se zhroucením státu je však spojena i řada dříve netušených rizik - počínaje hmotným a potravním strádáním jejich obyvatel, konče fatálními důsledky globálních bezpečnostních rizik.

„Náš život je jediným předmětem na tomto světě, který nemůžeme považovat za své soukromé vlastnictví, neboť jsme ničím nepřispěli k jeho vybudování. Byl nám jenom propůjčen s povinností odevzdat jej potomstvu rozmnožený a zdokonalený. Mají proto vrstevníci a ještě více naše potomstvo právo žádat vyúčtování našeho života“. (Tomáš Baťa, Úvahy a projevy, Institut řízení, Praha 1990).