Vážený pane premiére,
Obracím se na Vás jménem svým a jménem kolegů, psychologů zařazených do specializačního vzdělávání v klinické psychologii s obavou o budoucnost oboru klinická psychologie, tedy i budoucnost nás a našich pacientů.
Nacházíme se v různých fázích specializačního vzdělávání, v jehož rámci pod vedením zkušených kolegů získáváme zkušenosti a znalosti nezbytné pro výkon samostatné psychodiagnostické a psychoterapeutické praxe. Specializační vzdělávání v oboru klinická psychologie je pětiletým studiem při výkonu povolání pod odborným dohledem. Naši školitelé nám poskytují kontinuální vedení a supervizi naší psychodiagnostické a psychoterapeutické činnosti.
Obáváme se naprosté devastace našeho oboru v souvislosti s tzv. velkou novelou zákona 96/2004 Sb., která počítá se zrušením institutu odborného dohledu do doby složení atestační zkoušky, redukcí specializačního vzdělávání a omezením povinnosti celoživotního vzdělávání klinických psychologů na 12 hodin ročně.
Pregraduální studium psychologie poskytuje komplexní přehled o celé šíři aplikovaných psychologických disciplín, jako je psychologie klinická, forenzní, sportu, policejní či psychologie práce a organizace. V rámci jednotlivých aplikovaných disciplín je pak již možné pouhé seznámení s existencí a základními vlastnostmi široké palety psychologických diagnostických nástrojů. Kvalifikované užití základních psychodiagnostických nástrojů používaných v klinické praxi vyžaduje nejen zácvik v jejich administraci a seznámení se základními pravidly interpretace testových výsledků (k čemuž dochází v rámci certifikovaných kurzů v obvyklém rozsahu kolem 40-140 hodin pro každou ze základních metod), ale také a především kazuistickou práci s vlastními výsledky vyšetření (z toho 40 hodin ročně v rámci povinného minima stanoveného pro účast na kazuistických seminářích pořádaných akreditovanými pracovišti), která je jak po odborné tak časové stránce náročnější. Některé, pro klinickopsychologickou praxi nezbytné, diagnostické metody vyžadují mnohaletou praxi v jejich používání pod supervizí zkušeného kolegy, průběžné osvojování aktuálních výzkumných poznatků o vlastnostech těchto nástrojů a seznámení se souvisejícími teoretickými koncepty. Teprve poté je možné samostatně interpretovat testové výsledky našich pacientů, aniž by došlo k jejich poškození.
Stejně tak není součástí pregraduálního studia praktický výcvik v psychoterapii. Psychoterapeutický výcvik volí každý z nás podle svého uvážení z existující nabídky výcviků schválených Českou Psychoterapeutickou Společností JEP. Jednotlivé výcviky se liší v teoretických východiscích a způsobech práce, ale všechny splňují nebo překračují minimální požadavky (120 hodin teorie, 350 hodin praktického výcviku a 100 hodin supervize). Před získáním oprávnění k samostanému výkonu psychoterapie je nutné úspěsné dokončení schváleného výcviku a následné absolvování Certifikovaného kurzu v systematické psychoterapii (30hodin) a složení závěrečné zkoušky.
Celkový rozsah teoretického a praktického výcviku psychologa zařazeného do specializačního vzdělávání v oboru klinická psychologie (nezapočítaje v to samotný výkon praxe pod odborným dohledem a nezbytné samostudium) tedy přesahuje 1 000 hodin.
Chápeme potřebu snížení administrační zátěže ministerstva zdravotnictví, nerozumíme však tomu, proč má být cíle dosaženo radikální redukcí vzdělávání. Uvítali bychom spíše převedení evidence specializačního vzdělávání a následného vzdělávání celoživotního na profesní organizace (např. Asociace Klinických Psychologů České Republiky), které by náklady s tímto spojené promítly do souvisejících administračních poplatků.
Naprostá většina výše uvedeného vzdělávání je poskytována soukromými subjekty. Náklady na výše uvedené vzdělávání si hradíme z vlastních prostředků a nepředstavují tedy žádnou zátěž pro veřejný rozpočet.
V projektovém záměru k tzv. velké novele zákona 96/2004 Sb. je uvedeno:
„Povolání uvedená ve skupině pod odborným dohledem nemají možnost se dále rozvíjet, což vede k nezájmu o tato povolání, po ukončení vzdělání nemají zájem nastupovat do praxe. Pro zaměstnavatele je obtížné organizačně zajistit „odborný dohled“, zvláště v menších ZZ. Výkony pod odborným dohledem snižují prestiž některých povolání, proto bude nutné je upravit a nově stanovit činnosti, které mohou vykonávat samostatně a které např. za asistence.“
Toto tvrzení je v příkrém rozporu s naším vnímáním odborného dohledu nad výkonem profese psychologů zařazených do specializačního vzdělávání v klinické psychologii. Z toho důvodu bylo dne 6.11.2012 vzneseno na MZČR několik dotazů. Na dotaz zda má MZČR poznatky o tom, že by odborný dohled vedl k omezení možnosti rozvoje našeho oboru, nám bylo prostřednictvím ministerského rady Mgr. Lenky Hladíkové sděleno, že neví, co tím máme na mysli, neboť odborný dohled se týká pouze výkonu činností do doby získání specializované způsobilosti. Možnosti rozvoje jsou dle jejího názoru stejné. Uvedla také, že nemá žádné poznatky o tom, že by odborný dohled vedl k nezájmu o povolání klinického psychologa, neboť podmínky jsou obdobné jako u absolventa všeobecného lékařství, který do doby získání specializované způsobilosti taktéž pracuje pod odborným dohledem. Poznatky o tom, že by bylo pro zaměstnavatele psychologů zařazených do specializačního vzdělávání v klinické psychologii organizačně obtížné zajistit odborný dohled MZČR také nemá. Odpovědi jsou zcela v souladu s naším vnímáním a zcela tedy nerozumíme důvodům vedoucím ke snaze zrušit institut odborného dohledu v případě specializačního vzdělávání v klinické psychologii.
Nedokážeme si představit situaci, kdy bychom my, nebo naši budoucí kolegové samostatně poskytovali zdravotní péči bez předchozí několikaleté praxe, výše uvedeného vzdělání a bez odborného kontinuálního vedení ze strany našich zkušených kolegů. Do svého vzdělání investujeme naprostou většinu našeho času, úsilí a volných finančních prostředků ve víře, že nic z toho není investováno marně. Nižší finanční ohodnocení naší práce je vyvažováno možností odborného růstu pod vedením vysoce kvalifikovaných kolegů, stavovskou ctí a pocitem z dobře vykonávané, smysluplné práce. Obracíme se na Vás s nadějí a důvěrou, že Vaše vláda nalezne řešení, jak nám tuto možnost zachovat a žádáme Vás tímto o laskavé poskytnutí záruky, že:
1. Výkon profese klinického psychologa bude i nadále vázán na povinnost nejméně pětiletého postgraduálního vzdělávání při výkonu profese pod dohledem klinického psychologa a složení závěrečné zkoušky, kdy tato povinnost bude dána ze zákona.
2. Rozsah povinného celoživotního vzdělávání klinického psychologa nebude hrubě redukován na 12 hodin ročně, ale bude přiměřeně odpovídat současným požadavkům na kontinuální vzdělávání lékařů a klinických psychologů.
3. Dojde k převedení odbornosti klinického psychologa ze zákona 96/2004 Sb. do zákona 95/2004 Sb., případně do nového zákona který bude upravovat vzdělávání klinických psychologů.
Vážený pane premiére, budeme Vám velice vděčni, pokud podpoříte naši upřímnou snahu o udržení odborné úrovně oboru klinická psychologie a zasadíte se o zachování současného rozsahu specializačního a následného kontinuálního vzdělávání, kdy rozsah toto vzdělávání bude i nadále vyplývat přímo ze zákona.
S úctou,
Mgr. Jan Nedvěd
a kolegové, kteří vyjádřili souhlas se zněním tohoto dopisu elektronicky prostřednictvím webových stránek www.klinickapsychologie.blogspot.cz.
Petici lze podepsat ZDE
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: petice, ParlamentniListy.cz
