Barbora Albrechtová: Příběh jednoho časopisu aneb 100 let Naší řeči

V tom případě jsou vaše pocity naprosto správné. Zbývaly ještě necelé dva roky do pádu Rakouska-Uherska, když se lingvisté z III. třídy České akademie císaře Františka Josefa rozhodli vyslyšet ono volání. Odpověděli na něj prvním číslem časopisu Naše řeč, který mohli čtenáři poprvé otevřít v prosinci roku 1916, což činí z Naší řeči nejstarší bohemistický časopis vůbec. Lingvisté v něm od té doby publikovali mnoho statí soustředících se na otázky mateřského jazyka, a to se zvláštním zřetelem k problémům jazykové kultury, fungování tohoto periodika totiž vždy bylo a stále je úzce spjaté s jazykovou poradnou.

Někomu může vrtat hlavou, proč na tento časopis upozorňovat v roce 2017, tedy po 101 letech. Odpověď se skrývá v roce 1952, v němž Naše řeč nevyšla. Kvůli této roční pauze se číslování ročníků posunulo a právě letos vyjde pět čísel 100. ročníku. Aby těch zmatků nebylo málo, musím pro úplnost dodat, že vročení pilotního čísla časopisu je až do roku 1917, tehdejší redakce se však první číslo rozhodla vydat předčasně, „aby bylo dosti času na jeho rozšíření i na poznání, jak asi nový časopis bude přijat naší veřejností“.

Jak je patrné z úvodních slov, byla Naše řeč ve svých počátcích zaměřena brusičsky a puristicky, však také podtitul časopisu zněl Listy pro vzdělávání a tříbení jazyka českého. Vedle jazykových statí se mnoho autorů soustředilo na kritiku slov, často výrazů přejatých (či domněle přejatých) z němčiny. Jako zavrženíhodný germanismus viděl jeden z přispěvatelů např. výraz listovat, který hodnotil jako „novou, mechanickou a zbytečnou napodobeninu něm. slovesa blättern“. Podobně nebylo v Naší řeči přijato sloveso vykolejit, protože „máme staré, dobré slovo vyšinouti se (…) ale někdo pocítil, že němčina má „entgleisen“, slovo odvozené od Geleise a honem je natřel na česko“. Z těchto příkladů se čtenář jistě dovtípí, že brusičské snahy se nesetkávaly vždy s kladnou odezvou u samotných mluvčích. Opačným příkladem ovšem může být kritika slova podnésti ve smyslu ‚darovati‘, jež podle autora článku mohlo vzniknout z apelativa podnos (něm. Präsentierteller) a které se nikdy součástí jazykové normy v tomto významu skutečně nestalo. Naše řeč reagovala také na některé bizarnosti, při listování starými čísly se tak můžete docela nečekaně pobavit. Hned v prvním čísle narazíte např. na článek o ženském a mužském teleti. Že nevíte, co to je? To je dobře, těžko si totiž představit, že by se toto označení pro jalovičku a býčka, které se objevilo v textu určeném zemědělcům, skutečně ujalo.

Jeden ze zakladatelů časopisu Josef Zubatý po 10 letech existence časopisu bilancoval jeho působení spíše nespokojeně: „Naše řeč se čte, dost často se i pochválí, ale mnoho zdárných výsledků jejího působení neviděti. Snad se podařilo vymýtiti – či „vymítiti“, jak se přes naše výtky stále častěji píše a v tiskárnách sází – některou drobotinku (na př. šosácký tvar „úřadní“ m. úřední, který jsme několik let utloukali), ale celkem se píše stejně, jako se psávalo před desíti lety. Spíše bychom shledali, že chyby, které bývaly před 10 lety dosti řídké, dnes se staly již skoro pravidlem.“ Tato slova dokazují, že stesky nad špatnou češtinou nejsou jen výdobytkem dnešní doby.

Původní podtitul časopisu Listy pro vzdělávání a tříbení jazyka českého mohli čtenáři časopisu spatřit naposledy v ročníku dvaatřicátém, což neznamenalo automaticky okamžitý obrat od purismu. Postupně se ovšem časopis proměňoval. K formálním změnám patří to, že se z původních každoročních deseti čísel postupně přešlo k pěti dvojčíslím a v šedesátých letech pak k pěti číslům, které vycházejí dodnes. Zmenšil se též počet členů redakce, ruku v ruce však jde především proměna okruhu odběratelů s proměnami obsahu. Ve svých počátcích měla Naše řeč tisíce odběratelů, dovedete si tak jistě spočítat, že o Naši řeč měli zájem i nelingvisté. Dnes se počet odběratelů pohybuje v řádu stovek, což ovšem neznamená úpadek zájmu veřejnosti o jazyk, svědčí to však o posunu Naší řeči. Dnešní časopis totiž již neslouží k poučení širší veřejnosti, nebo dokonce jako strážce jazyka, ale stalo se z něj moderní lingvistické periodikum se značným renomé v domácím prostředí. Odběrateli časopisu, zaměřujícího se na odborné otázky, jsou tak dnes primárně sami lingvisté.

Je ovšem pozoruhodné, že skladba rubrik je po celé století téměř stejná. Dnešní struktura se jen v detailech liší od minulosti: po standardních článcích následují recenze, speciální žánr drobnosti a na závěr bývá uveřejněn (dnes už skutečně jen jeden) dotaz jazykové poradny. O čem se tak v současnosti může čtenář v Naší řeči dočíst?

Články se soustředí vedle klasických témat na aktuální otázky, týkající se současného i minulého vývoje jazyka. Vystává tak hned další otázka: co hýbe současnou lingvistikou? Samozřejmě je to samotný vývoj názorů a směrů, lingvisté se zaměřují na reálné komunikační situace, na jejich průběh a s tím souvisí rozvoj interdiscplinarity. Autoři také nemohou nereflektovat technický vývoj, který se odráží v metodologickém přístupu, využití možnosti zpracování dat prostřednictvím počítače je dobře vidět v korpusové lingvistice, nové technologie pomáhají například psycholingvistům či neurolingvistům a mnohým dalším odvětvím.

V drobnostech se autoři soustředí na vysvětlení či řešení konkrétního jazykového jevu (což může být jeden jediný výraz), a to na podstatně kratším prostoru. Samozřejmě i v drobnostech se odráží aktuální přístupy, některá témata se však opakují, vlastně již sto let. Evergreenem drobností jsou přejaté výrazy, proměňuje se pouze zdrojový jazyk – němčina, ruština a v současnosti angličtina. Zájem o přejímky je pochopitelný, protože jsou pro komunikaci potenciálně problémovým prvkem: Co znamená sloveso sankcionovat? Je správný zápis Wi-fi, Wifi, wi-fi nebo wifi? Jak si Češi říkají o croissant? To jsou jen některá témata, kterým se autoři drobností věnovali.

O tom, že je Naše řeč propojená s jazykovým poradenstvím, svědčí rubrika dotazů z jazykové poradny. Dokonce lze říci, že Naše řeč byla první poradenskou platformou. Prvních dvacet let fungování časopisu, kdy jazyková poradna neexistovala, se mohli čtenáři obracet na redakci se svými dotazy či postřehy, které byly uveřejňovány i s odpovědí. Spolu s proměnou zaměření časopisu tato rubrika dostávala stále méně prostoru, přestaly být uveřejňovány dotazy rutinního charakteru, např. zda je správně spojení více jak. Tento dotaz uveřejněný v roce 1919 dokazuje, že některé otázky vrtají v hlavách tazatelů napříč stoletím, což mohu potvrdit ze zkušenosti z poradenského telefonu. Dnes bývá publikován pouze jeden dotaz s odpovědí, obvykle jde o dotazy, na něž není odpověď tak jednoduchá. Do posledního čísla 99. ročníku byl ovšem vybrán řekněme poněkud netypický dotaz týkající se znění reklamace, ostatně posuďte sami: ... prosím o odpověď na otázku, zda může být podle vašeho odborného názoru průměrnému člověku z výrazu „vysere se motor“ jasné, že je motor poruchový. Zajímá vás znění celé reklamace? Zalistujte Naší řečí.

Aktuální číslo Naší řeči seženete ve vybraných knihkupectvích či v knihovnách, redakce se však snaží oslovit co nejširší čtenářskou obec, a tak dává na svém webu volně k dispozici všechna čísla starší pěti let. Můžete tak nahlédnout, čemu v historii věnovali jazykovědci pozornost, jaké nešvary v médiích kritizovali nebo co trápilo tehdejší uživatele jazyka.

Nezbývá než poblahopřát Naší řeči ke krásným kulatinám, které redakce v prosinci oslavila třídenní konferencí o jazyce. Příspěvky z této konference budou uveřejněny ve speciálním čísle časopisu, budete se v něm tak moci dočíst například o tom, co znamená šmakuláda, jaká jsou v nářečích pojmenování pro lakomého člověka, nebo také nahlédnout do zákulisí tvorby nového slovníku češtiny, třeba prostřednictvím článku o lékařské terminologii. Naší řeči chci především popřát mnoho spokojených čtenářů, abychom mohli znovu oslavit její další kulaté výročí.

Autorka pracuje v Ústavu pro jazyk český AV ČR.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.