Zkušenosti s ozbrojenými útoky ve zdravotních zařízeních statisticky rostou. Není to jen Ostrava, ale také střelba na Vinohradech, útok ve Slaném, a celá řada dalších, které měly naštěstí minimální nebo žádné následky. Klíč k problému leží v politice nemocnic o přístupnosti. Všechna zařízení si snaží uchovat širokou přístupnost a to okamžitou a pro všechny kolemjdoucí a to bez možností provádět kontroly u vstupů, obdobné třeba těm na Pražském hradě. Veřejných vstupů do velkých nemocnic je celá řada, dále je mnoho vstupů pro personál, zásobování, urgentní příjem, atp. Jakákoliv změna této politiky přístupnosti by měla za následek kompletní omezení služeb zařízení a to není v mnoha případech žádoucí.

Zdánlivě bezvýchodnou situaci však mohou řešit technologie, které dokáží zbraň nebo podezřelou aktivitu osob rozpoznat a v kombinaci s dobře vycvičením bezpečnostním personálem, přítomným ve veřejných prostorech nemocnice se situace může rapidně zlepšit. Riziko se sníží, ale zcela nezmizí. Nemocnice, stejně jako jakýkoliv jiný měkký cíl mají svůj únosný práh rizika, který se již ekonomicky a provozně nevyplácí dále snižovat. Nicméně mnoho zařízení tohoto prahu nedosáhla a situaci neřeší.