Dnes, na jaře 2014, se nám jako bumerang vrací situace, kterou jsme zažili už před rokem s nově zvoleným prezidentem Zemanem. Tehdy i dnes byl společným jmenovatelem pokus přepsat politický režim v Česku.
Vysoká hra
Miloš Zeman na jaře 2013 využil slabosti středopravicové vládní většiny a bez konzultace s politickými stranami jmenoval Rusnokovu polopolitickou vládu. Cílem tohoto a dalších kroků bylo vytvořit režim, v němž by prezident po volbách významně asistoval u sestavování vlády, dosazoval do ní své lidi a prostřednictvím svých stoupenců by usměrňoval vládní strany. Někde se tomuto systému říká poloprezidentský, ale to není zase až tak podstatné.
Důležité je, že prezident dostal dvakrát po sobě přes prsty. Nejdříve sněmovna nedala důvěru „jeho“ Rusnokově vládě a krátce potom utrpěli spříznění zemanovci volební debakl. Následně byl Zeman opět natlačen do své ústavní pozice, z níž může politické procesy zbrzďovat, ale nikoli měnit režim. Zeman hrál vysokou hru a prohrál.
Juniorní pozice
Jestliže sněmovní volby znamenaly konec Zemanova snažení, zdá se, že místo toho, kdo chce přepsat politický režim, aktuálně zaujal Andrej Babiš. I tentokrát je cílem dominance, i když jiného druhu.
Už od voleb tvrdíme, že hlavní politický střet současnosti se neodehrává na ose vláda versus opozice nebo pravice kontra levice. Ve skutečnosti se hlavní konfliktní linie táhne mezi ANO a ČSSD, které se shodou mnoha okolností ocitly ve vládní koalici. Přitěžující je, že ten ambicióznější z obou subjektů (ANO) je ve vládě v juniorní pozici vůči tomu tradičnímu (ČSSD).
Dnes je tento konflikt oblečen do kabátu deset let staré kauzy privatizace OKD, na jejímž skandálním postupu měl premiér Sobotka svůj velký podíl. Nenechme se však mýlit. Ve skutečnosti by to mohlo být cokoli jiného.
Podstatou střetu, jenž vyvřel na povrch v podobě sporu o OKD, je, že Andrej Babiš chce prostě řídit stát jako firmu. Jinak řečeno, neumí se smířit s ústavně limitovanou pozicí ministra financí, který sice ovlivňuje hodně, ale ne všechno a všechny. Jeho kroky z poslední doby jsou mocenskou expanzí do míst, kam by mohl jít jako majitel firmy a zčásti i jako premiér, ale ne jako vládní dvojka.
Jeho plánům navíc nahrávají průzkumy veřejného mínění, jež jej pasují na vítěze voleb. Vyhlášení války premiéru Sobotkovi proto může znamenat jediné: předčasné volby na podzim 2014 (společně s komunálními a senátními) anebo vynucená rekonstrukce vlády a uchopení dalších strategických ministerstev.
A co bude potom? Babiš v tuto chvíli začíná být tím, jehož moci a vlivu je možné se v budoucnu bát. O důvod víc, že na rozdíl od Zemanova pokusu přepsat politický režim je Babišovo konečné směřování špatně čitelné.
Akce a reakce
Každá akce však vyvolá reakci různé intenzity. Babišovy pokusy dominovat určitým sektorům v posledních týdnech už dvakrát narazily. Přesněji řečeno, už dvakrát vznikla fronta většiny politických stran proti Babišovi.
Poprvé při volbách do vedení Všeobecné zdravotní pojišťovny, podruhé během obsazování uvolněných míst v Radě České televize. V průběhu těchto hlasování vznikla překvapivá spojenectví naznačující, že v Poslanecké sněmovně (a pochopitelně i v Senátu) existuje širší manévrovací prostor, než se na první pohled zdá.
Náležitá reakce hodně souvisí s rolí politického lídra nebabišovského tábora. Bohuslav Sobotka má možná poslední šanci lidsky i politicky dospět, což jde jenom přijetím širší odpovědnosti. Stručně řečeno, pochopit, že se zde v delší perspektivě nehraje jen o něj nebo sociální demokracii, ale politický režim. Na jedné straně v tomto dilematu je parlamentní demokracie se všemi chybami a přednostmi, na straně druhé autokratický režim, v němž si šéf bude řídit stát ve shodě s oligarchy, jimž se u nás citlivě říká miliardáři.
Heslo Většina proti Babišovi není samo o sobě programem. Popisuje však podstatu sporu dneška. Jestli říct ano liberální demokracii parlamentního typu a hlasité ne centralizované vládě pevné ruky. To je základní politický spor současnosti, jenž zatlačuje do pozadí všechny včerejší i předvčerejší bitvy mezi pravicí a levicí, které jsou jinak základem politické dynamiky.
Psáno pro týdeník Reflex
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pravybreh.cz
