Bohumír Žídek: Nadějní a beznadějní kandidáti republikánských primárek, část 1.

Poslední průzkumy

V posledním průzkumu veřejného mínění pro stanici Fox získal mezi voliči republikánských primárkách celonárodně největší podporu Jeb Bush s 15 %. Následují ho Mike Huckabee a Rand Paul se 13 %, Scott Walker s 9 %, Chris Christie s 6 % a Marco Rubio s 5 %.

Pokud jde o první státy primárek, zde se poslední dva průzkumy rozcházejí. Průzkum pro Bloomberg v Iowě favorizuje Walkera s 16 % a Paula s 15 %. Za nimi pak následují Huckabee s 13, Bush s 9, Christie s 6 a Rubio se 4.

Průzkum pro NBC však dává největší naděje sociálnímu konzervativci Huckabeemu, kterému připisuje 17 %. Druhý pak skončil Bush s 16 % a třetí Walker s 15 %. 9 % voličů by pak hlasovalo pro Christieho, 7 % pro Paula a 6 % pro Rubia.

V New Hampshire by podle Bloombergu zvítězil Bush s 16 %, následovaný Randem Paulem s 13 a Scottem Walkerem s 12. Chris Christie oslovil 10 % respondentů, Huckabee 6 a Marco Rubio 5. Bush by zvítězil i podle průzkumu pro NBC – dokonce s 18 %. Následuje Walker s 15 %, Paul se 14 %, Christie s 13 % a Huckabee se 7 %. 6 % hlasů tento průzkum připisuje Marcu Rubioivi, stejně jako texaskému senátorovi a miláčkovi Tea Party Tedu Cruzovi.

Poměrně dobré výsledky Bushe, Paula a Huckabeeho v posledních průzkumech nejsou žádnou novinkou. Nově se mezi ně vklínil Scott Walker, který v poslední době ukazuje, že je třeba ho brát vážně.

Podle deníku Politico by dle republikánských insiderů v tuto chvíli v Iowě vyhrál Scott Walker a v New Hampshire Jeb Bush. Nejsilnější organizační síť pro vedení kampaně v obou státech má však pak pro tuto chvíli Rand Paul. Disponuje kvalitním managementem a širokou základnou aktivistů.

Nepotřebný Marco Rubio

Když v roce 2012 Barack Obama vyhrál své druhé prezidentské volby, okamžitě se v médiích objevily spekulace, kteří republikánští politici mají ambice kandidovat na prezidenta v roce 2016. Nejčastěji se skloňovalo jméno Marco Rubio.

Floridský senátor své ambice nijak neskrýval. Hned po prezidentských volbách se vydal do Iowy, aby se zapojil do kampaně před volbami guvernéra. Nikdo tehdy nebyl na pochybách, že jeho hlavním cílem bylo vylepšit svůj obraz u občanů malého státu, v němž se v roce 2012 zahajovaly prezidentské primárky.

Konzervativní senátor z rodiny kubánských imigrantů by podle mnohých republikánů mohl oslovit důležitou demografickou skupinu Latinoameričanů, u nichž republikánská strana dlouhodobě výrazně prohrává.

Ross Douthat v listopadu loňského roku pro New York Times napsal, že prezidentský souboj Marca Rubia a Randa Paula – dvou nadějných republikánských senátorů – by pozitivně ovlivnil vývoj strany. Znamenal by totiž důkladnou diskusi o zásadních tématech a pozitivním programu, který mohou republikáni nabídnout v následném souboji s kandidátem demokratů.

Rubio dokázal rozvinout komplexní vizi tzv. reformního konzervatismu v domácí politice, jehož součástí je reforma daňového systému a sociální záchranné sítě. Ta má směřovat k podpoře práce, rodiny a sociální mobility.

Souboj Paula a Rubia by také mohl přinést zajímavou a důležitou debatu o zahraničně-politickém směřování republikánů. Paul v poslední době sám sebe řadí k pokračovatelům konzervativního realismu. Rubio na druhé straně má činy i slovy blíže k neokonzervativním intervencionistům Bushovy éry.

Tento souboj se však stává čím dál méně pravděpodobným. Momentálně se totiž spíše vypadá, že se republikánských primárek zúčastní Jeb Bush a bude mít ty nejvyšší ambice. V takovém případě by ale pro Rubiovu kandidaturu nebyl téměř žádný prostor.

V primárkách by se Bush a Rubio v podstatě dublovali. Domovským státem obou politiků je Florida. Oba navíc patří k establishmentovému křídlu strany. Jak napsal Daniel Larison v The American Conservative, jejich zahraničně-politické názory jsou takřka nerozeznatelné. Jejich příznivci se tedy překrývají a usilovali by i o stejné sponzory.

Je tedy velmi pravděpodobné, že Rubio se nakonec primárek vůbec nezúčastní. Pokud by přece jen neodolal, z kampaně s těmi nejvyššími ambicemi by zřejmě zůstal jen stín.

Dech ztrácejí i Ryan a Christie

Podobně jako Marco Rubio vypadal ještě někdy v době druhé Obamovy inaugurace poměrně nadějně Paul Ryan, Romneyho kandidát na viceprezidenta. Jako kongresman za Wisconsin se věnoval především ekonomickým otázkám a je rovněž autorem republikánského ekonomického programu.

Podle demokratů je příliš radikální, zatímco pro část vlastních spolustraníků je naopak příliš umírněný – pokud by se podle něj Amerika řídila, vyrovnaného rozpočtu by se dočkala nejdříve za třicet let. Kromě toho je Ryan kritizován i za některá svá hlasování v kongresu, byl například pro bail-out automobilek General Motors a Chrysler.

Jeho kandidatura se však podobně jako Rubiova zdá nadbytečná poté, co se na špici vyšvihl guvernér jeho domovského státu Scott Walker. Daniel Larison z časopisu The American Conservative upozorňuje, že i v tomto případě jsou si oba kandidáti poměrně blízcí názorově a není příliš pravděpodobné, že by Ryan chtěl snižovat Walkerovy šance na úspěch.

Jedním z favoritů se po jistou dobu zdál být i guvernér New Jersey Chris Christie. Dlouho se profiloval jako hlavní umírněný oponent radikálnějšího Randa Paula. Velmi mu však uškodila aféra Mostu George Washingtona, kdy vyšlo najevo, že členové guvernérova týmu a další zaměstnanci jeho úřadu v září 2013 úmyslně vytvářeli dopravní zácpy ve městě Fort Lee nesmyslnými uzavírkami.

Důvodem měla být pomsta tamnímu demokratickému starostovi, který odmítl v guvernérských volbách podpořit právě Christieho. Chris Christie samozřejmě trvá na tom, že tato konspirace probíhala bez jeho vědomí. Nikdo zatím neprokázal opak, nicméně špína na guvernérovi již ulpěla a každou chvíli ji na něj někdo vytahuje.

Podle Washington Post guvernér zřejmě propásl příležitost kandidovat na prezidenta již v roce 2012, kdy byla jeho popularita na vrcholu. Podle nového průzkumu jeho popularita v samotném New Jersey klesla ze 70 % na 37 %.

Sociálně konzervativní kandidát

Bývalý guvernér státu Arkansas Mike Huckabee má nemalou šanci vyhrát v Iowě. Právě zde v roce 2008 zvítězil a překvapivě se tak stal velkým soupeřem pro tehdejší favority Romneyho a McCaina. Celkově dokázal nakonec zvítězit celkem v osmi státech a v patnácti obsadil druhé místo. Získal tak třetí největší počet hlasů, když za druhým Romneym zaostával o pouhé dva procentní body. Dokonce se mu podařilo získat druhý nejvyšší počet delegátů na stranickém nominačním sjezdu.

Huckabee reprezentuje sociálně konzervativní křídlo republikánské strany. To demonstroval i svým nedávným prohlášením, že v případě opuštění přísně konzervativní pozice k homosexuálním manželstvím odejde ze strany. Tento postoj doplňuje i obligátní boj proti potratům a drogám.

V roce 2012 sociálně konzervativní názory v primárkách hájil bývalý senátor za Pennsylvanii Rick Santorum. I tomu se podařilo zvítězit v Iowě, což z něj udělalo hlavního soupeře favorizovaného Mitta Romneyho ve zbylých státech. I Santorum uvažuje o opětovné kandidatuře.

Oba sociální konzervativci získali díky předchozímu pokusu patřičné zkušenosti, které by teď mohli zužitkovat. Jisté však je, že nemohou pomýšlet na úspěch, pokud budou kandidovat oba. Podpora sociálně konzervativních voličů by se roztříštila a ani jednomu z nich by nemohla poskytnout dostatečnou oporu pro útok na vyšší mety. Podle současných průzkumů má větší potenciál Huckabee.