Bohumír Žídek: Nadějní a beznadějní kandidáti republikánských primárek, část 2.

Texaský rebel Cruz

Dalším hispánskou hvězdou republikánské politiky je texaský senátor Ted Cruz. Je znám tím, že ať už se vyjádří k čemukoliv, můžete si být jistí, že zaujme ten nejpravicovější nebo nejkonzervativnější postoj, který existuje. Právě jeho konzistentní a radikální názory spojené s neochotou ke kompromisům z něj dělají miláčka aktivistů Tea Party.

Hlavním problémem republikánů je podle Cruze nedostatečná autenticita a absence principů. V jednom svém loňském projevu nenechal nikoho na pochybách o svém postoji k establishmentu, když prohlásil, že si přece „všichni vzpomínáme na prezidenta Dolea, prezidenta McCaina a prezidenta Romneyho.“ Pravděpodobně tak vystihl to, co si o umírněných kandidátech myslí většina konzervativních aktivistů. Vůli a schopnost sjednocovat tím však rozhodně neprokázal, což mu nepřímo vyčetl i jeho soupeř a spojenec v jedné osobě Rand Paul.

O něm se Cruz zmínil v rozhovoru pro stanici ABC: „Moc fandím Randu Paulovi. Jsme s Randem dobří přátelé. Nesouhlasím s ním v otázkách zahraniční politiky.“ Prý se domnívá, že má americká vojenská přítomnost ve světě „životně důležitou roli, stejně jako si to myslel Ronald Reagan.“

Ve zmíněném projevu se Cruz kromě Reagana odvolal i na bývalého texaského kongresmana Rona Paula (otce Randa Paula): „Kteří republikáni nejvíce vybudili mladé lidi? Ronald Reagan a Ron Paul.“ Cruz uvedl, že to rozhodně nebylo jejich mladickým vzezřením, neboť oba zažili vrchol své politické kariéry jako sedmdesátníci: „A mladí lidé přicházeli po milionech se slovy: ‚Tohle je ta vize, jejíž součástí chci být.’“

Cruz se také výrazně angažoval v republikánských obstrukcích ve snaze zamezit zavedení Obamovy zdravotnické reformy a také je považován za vůdčí osobnost odporu vůči navýšení tzv. dluhového stropu. Tento odpor měl za následek tzv. „government shutdown“, tedy uzavření významné části vládních úřadů. To vedlo k ostré kritice jak ze strany demokratické vlády a demokratických představitelů v obou komorách Kongresu, tak ze strany umírněných republikánů.

Před několika dny (15. února) však přišel reportér Washington Post Chris Cillizza s překvapivou informací. Republikánský insider, jehož informace se v minulosti mnohokrát ukázaly jako pravdivé, mu na obědě řekl, že Cruz má stejně dobré vyhlídky na republikánskou prezidentskou nominaci jako Jeb Bush.

Pole republikánských kandidátů si podle něj lze představit jako několik dopravních pruhů, z nichž každý je jinak široký. Nejširší establishmentový pruh, za ním následuje pruh Tea Party a sociálně konzervativní pruh. Nejužší je pak libertariánský pruh.

V prvním pruhu je vysloveně narváno, ambice ovládnout ho má nejen Bush, ale i Walker, Christie, Rubio a mnozí další. V sociálně konzervativním pruhu kromě výše zmíněných Huckabeeho a Santoruma operuje i oblíbený lékař Ben Carson. Libertariánský pruh je pod absolutní kontrolou Randa Paula, ale ten je také nejužší, jak bylo řečeno.

Volný je pruh Tea Party a právě tam patří Ted Cruz. V minulosti se v něm pohyboval i Paul, ale ten se v poslední době snaží zasahovat i do establishmentového a sociálně konzervativního pruhu, a tak pruh Tea Party skoro vyklidil.

Pokud by se Cruzovi v prvních státech jako Iowa, New Hampshire nebo Jižní Karolína zadařilo a uvolnil se mu i sociálně konzervativní pruh, mohl by se právě on stát největším soupeřem případného lídra z establishmentového pruhu, např. Bushe nebo Walkera.

Největší překážkou pro realizaci takového scénáře by byl Huckabee. Bývalý guvernér je nejen sociální konzervativec, ale i jižanský baptista. V programu primárek je přitom řada jižanských států hned na začátku. Právě zde si může připsat řadu úspěchů, díky nimž vydrží v primárkách déle, než by Cruz potřeboval, a ten tak nebude mít příležitost včas dostatečně zazářit.

Udělají republikáni potřetí stejnou chybu?

Největším favoritem primárek je momentálně Jeb Bush – bratr prezidenta George W. Bushe a syn prezidenta George H. W. Bushe. Donedávna dělal ještě velké cavyky, pokud měl potvrdit svoji kandidaturu. Oficiálně ji sice ještě stále neoznámil, svými kroky však nikoho nenechává na pochybách, že se na účast v primárkách skutečně připravuje.

„Nebudu mluvit o minulosti, budu mluvit o budoucnosti,“ prohlásil před několika dny. Jde především o prezidentství jeho bratra, který Američany přivedl do Afghánistánu a hlavně do Iráku. Zejména druhá zmíněná válka byla ke konci Bushova druhého volebního období vysoce nepopulární, stejně jako prezident sám.

Spojení s tímto negativním aspektem značky „Bush“ by se chtěl Jeb pokud možno vyhnout. Místo toho by se chtěl soustředit na nové zahraničně-politické výzvy, mezi něž patří např. boj proti IS. Nejde však o jediné úskalí Bushovy kandidatury. Pokud by skutečně uspěl, republikáni by již potřetí za sebou poslali do boje velmi podobný typ kandidáta.

Již dvakrát za sebou takový kandidát neuspěl. V roce 2008 to byl John McCain, jeden z nejzapálenějších zastánců amerického zahraničně politického intervencionismu a představitel republikánského senátního establishmentu.

V roce 2012 to byl bývalý guvernér Massachusetts Mitt Romney. I on byl favoritem a představitelem stranického establishmentu, navíc proslulý tím, že na nic neměl vlastní názor, a odtržeností od života běžného Američana.

Je vysoce pravděpodobné, že by proti demokratickému kandidátovi Bush pohořel, podobně jako před ním McCain a Romney.

Rand Paul jako nadstranický kandidát?

I Rand Paul je od počátku Obamova druhého volebního považován za zájemce o prezidentskou nominaci v roce 2016. Je třeba říct, že právě on své ambice dával najevo ze všech nejotevřeněji, ačkoliv oficiální oznámení kandidatury zatím rovněž nepřišlo.

Podobně jako jeho otec Ron Paul je senátor za stát Kentucky řazen k libertariánskému křídlu Republikánské strany. Na rozdíl od svého otce však volí mnohem realističtější přístup k politice, jehož cílem je skutečně prosadit co nejvíce ze svého programu.

Podle Paula by republikáni napříště neměli působit jako „strana bohatých“ a místo toho by se mohli začít obracet na nové demografické skupiny, mezi které patří etnické menšiny a především mladí voliči tzv. mileniální generace.

Tyto lidi by měli republikáni oslovit novým přístupem k reformě trestního práva, občanským svobodám a nespravedlivému zvýhodňování velkých korporací. Přesun těžiště pro republikány typické kritiky velkého státu do těchto oblastí může být mezi mladými lidmi až nečekaně úspěšný.

Na začátku února se Paul zastavil v Iowě. Ve svém projevu mj. kritizoval agenturu NSA. Podle Paula jim není nic po tom, co kdo dělá se svým telefonem. Do svého projevu zakomponoval i citáty dvou levicových politiků – senátora Bernarda Sanderse a kongresmana Alana Greysona.

Navíc uvedl, že se ztotožňuje s názorem odcházejícího ministra spravedlnosti Erica Holdera, že je třeba něco udělat se excesivním rozsahem zabavování majetku podezřelým osobám a rovněž zmírnit protidrogovou legislativu, která často postihuje nenásilné „pachatele“, kteří se provinili třeba jen tím, že je chytili, když kouřili jednoho jointa.

Pokud jde o zahraniční politiku, Paul v poslední době sám sebe řadí k pokračovatelům konzervativního realismu. Republikáni v čele s Paulem by zřejmě odmítali intervenci typu Libye, stejně jako třeba riskantní vyzbrojování syrských rebelů. Na druhé straně Paul velmi podporuje údery proti IS, ačkoliv si myslí, že měly být schváleny Kongresem.

Je očividné, že se Paul v současnosti snaží profilovat jako nadstranický kandidát, který má šanci uspět ve volbách proti kandidátovi demokratů. Je však otázkou, nakolik lze s touto strategií projít republikánskými primárkami, kde může člověku každý odklon od stranické ortodoxie uškodit.

Scott Walker na vzestupu

Wisconsinský guvernér Scott Walker jde v poslední době nahoru. Na konci ledna pronesl výrazný projev v Iowě, v němž zdůraznil své politické priority, ale i úspěchy, kterých se mu podařilo v úřadu guvernéra tradičně demokratického státu dosáhnout.

Pokud má politik za sebou výsledky, voliči to podle Walkera ocení. Zdůraznil, že demokraty ve Wisconsinu porazil již třikrát. Podařilo se mu snižovat daně, reformovat wisconsinský vzdělávací systém nebo zrušit státní financování plánovaného rodičovství.

James Antle v The American Conservative píše, že je Walker přijatelný pro téměř každý pravicový proud. Problém bude jen s příznivci méně intervencionistické politiky, kteří zřejmě budou volit Randa Paula. Pokud by se Paulovi nepodařilo zabodovat v prvních státech a z primárek, Walker by se mohl pokusit je získat nějakými vstřícnými gesty. Nebylo by však jednoduchá odhadnout jejich míru tak, aby byla pro tyto voliče dostatečná, a zároveň si neznepřátelit intervencionistické a neokonzervativní komentátory.