Objektivním faktem je, že Masaryk stihl vánoční projev pronést pouze jednou - v roce 1933. V následujícím roce už žádné podobné poselství nezaznělo z důvodů jeho zdravotní indispozice. Rovněž prezidenti Edvard Beneš a Emil Hácha využívali médií k celonárodním projevům doby kolem Vánoc - většinou přes rozhlasové mikrofony a na Štědrý den. Beneš to před válkou stihl třikrát, poté jeho poselství už vysílal londýnský rozhlas. Na vánoční promluvu k lidu nezanevřel ani Hácha během protektorátu. Například v kritickém roce 1939 svůj projev zakončil modlitbou Neopouštěj hospodine národ ten.
Prezident Miloš Zeman se také po vzoru Masaryka odhodlal o otevření jeho tradice rozhlasových Hovorů z Lán. Zemanovy projevy zpaměti, bez čtení textů napsaných poradci, jsou další milou tradicí, stejně jako obsah jeho slov. Bylo jasné, že řeč bude o plnění jeho slibů. Pět není velké číslo, ale někdy je lepší míň než zbytečně moc a o ničem.
Zaujal mě hlavně jeho slib, že nikdy neudělí amnestii a nedá milost nikomu, kromě nevyléčitelně nemocnému člověku, jenž nikdy nespáchal závažný trestný čin. Bylo velmi kulantní jeho zřetelné anonymní uvedení důvodů, proč by nikdy neudělil milost muži, který zabil svého otce; nejmenoval, ale měl na mysli syna Věry Čáslavské, který způsobil smrt svého otce Josefa Odložila a trest si neodpykal z důvodů Havlovy amnestie.
Zeman by též nikdy neudělil milost světoznámému cyklistovi, který zabil tři lidi. Světový šampion v silné opilosti svým BMW způsobil nehodu a musel za mříže, soud mu udělil osmnáctiměsíční nepodmíněný trest. Ten však zkrátil tehdejší prezident Václav Havel, který kdysi obdivovanému cyklistovi udělil milost.
Jen se poněkud mýlil, spíš kvůli dalšímu rozdmýchvání nevraživosti, když hovořil o rozdělení národa na Zemanovce a Schwarzenbergovi rowdies, což sice neřekl, ale jistě to měl na mysli při slovech, že zvolením jednoho prezidenta toto všechno skončilo. Ať si závistiví narcisové, co mu závidí, plivají jak chtějí a do narcisů mu nadávají...
Inu, dvacet minut prezidentova projevu obsahovalo víc pozitivních zpráv, ale mě zaujaly jen výše zmíněné případy dvou milostí, které jsou signifikantní pro charakter řečníka. Naopak o charakterech se nedá mluvit v případech údajného a notně slaboduchého bojkotu těch, kteří tuto tradici odmítají...
autor: Fragmenty.cz