Psali jsme:
Požadavkem doby bylo dát jasné věroučné a morální směrnice proti herezím neomodernismu a demoralizaci. Místo obnovy křesťanství přišel opak. V programu Jana XXIII., v tzv. aggiornamentu, byl zahájen proces otevření se světu. Jeho vyvrcholením je dnes heretická exhortace Amoris laetitia, která likviduje objektivní morální normy.
Jak je možné, že na II. vatikánském koncilu byla vyhlášena hereze synkretismu s pohanstvím a rovněž hereze, že náš Bůh je totožný s pohanským měsíčním bůžkem z Mekky?
Některá sezení v průběhu druhého zasedání roku 1963 byla statisticky zkoumána. Shromáždění v aule se zúčastnilo v průměru 2135 biskupů. Z nich zasáhlo svými připomínkami do debaty jen něco málo přes 200, tedy zhruba 10 %. Ostatních 90 % nikdy nepromluvilo a omezilo se pouze na poslouchání a hlasování. Je to podobné, jako při mnohých biskupských konferencích, kde vede jakýsi skupinový duch, který vyvíjí tlak na většinu biskupů, aby akceptovala postoje aktivní menšiny zaměřené k přesným cílům.
Pravdu nelze vytvořit na základě hlasování. Pravdu lze pouze nalézt. Proto ani biskupská konference ani koncil nemohou hlasovat o tom, co je pravda a co pravda není. Nemohou hlasovat o tom, co je hereze a co není hereze. Hlasováním hereze nepřestane být herezí, stejně tak, jako lež se odhlasováním nestane pravdou.
Na koncilu šlo o systém manipulace, kterého se dopouštěla aktivní menšina teologů majících liberálního ducha, ne Ducha Kristova! Sledovali konkrétní cíl, a to propašovat svého heretického ducha do církve a vyhnat Ducha svatého! K poradcům koncilu náležel například teolog Hans Küng, který se po koncilu ukázal jako heretik. Do této skupiny patří i kard. Franz König, který v křesťanském světě zpopularizoval pohanského bůžka dalajlámu. König prosadil jako poslední dokument koncilu heretickou deklaraci Nostra aetatae.
Jedna věc je, že otcové koncilu byli zmanipulováni, ale druhá věc je, že tento koncil i každý dokument zvlášť, schválil papež Pavel VI. Jak v této situaci vysvětlit asistenci Ducha svatého a papežskou neomylnost, když realitou je, že hereze byly schváleny a přinesly katastrofální ovoce?
Výklad: Papež Pavel IV. v dogmatické bule „Cum ex apostolatus officio“ jasně vyjadřuje, že biskup, anebo i papež, pokud se dopustil nějaké hereze, je neplatným papežem. Z toho plyne, že Pavel VI., který schválil heretické výroky, i Jan XXIII., který otevřel dveře koncilu a dal možnost liberálním teologům ujmout se jeho vedení, byli heretici či spoluúčastníci hereze. Z toho vyplývá závěr, že koncil je neplatný!
Všimněme si konkrétních manipulací těchto heretických aktivistů a jejich heretického ducha.
Citace z Nostra aetatae (NA):
„3 Církev se dívá s úctou také na muslimy, kteří se klanějí jedinému Bohu, živému a o sobě jsoucímu, milosrdnému a všemohoucímu, stvořiteli nebe a země, (5)((Srov. sv. Řehoř VII., Epist. XXI, 21, Ad Anazir (Al-Násir), regem Mauritaniae, ed. E. Caspar in MGH, Ep. sel. II, 1920, I, s. 288, 11-15: PL 148, 451A.)) který promluvil k lidem.”
Výklad: „Dívat se s úctou na muslimy“ je manipulační vyjádření. My se máme na muslimy dívat pravdivě. To znamená, uvědomit si podstatu jejich náboženského systému a „dívat se“ na ni pravdivě kriticky. Například v Koránu je napsáno: „A věru jsou nevěřící ti, co říkají: Mesiáš, Syn Mariin je Bůh.“ (5:72) Křesťané jsou prý nevěřící a Ježíš dle muslimů není Bohem!
Rovněž jsme povinni dívat se kriticky na výroky Koránu, které jsou ideologickým základem terorismu a staly se příčinou zamordování 270 milionů tzv. káfirů! Islám konal invazi proti klasické civilizaci v 548 bitvách. Dívat se pravdivě, znamená neskrývat, že v průběhu těchto bitev byl 1 milion Evropanů odvlečen do otroctví a rovněž pravdivě se dívat na realitu, že všude, kudy prošel džihád, byla původní kultura vykořeněna. Území Turecka jako Galácie, Kapadocie a města Efez, Tarsus, Ikónium, Lystra, Antiochie byly kolébkou křesťanství skrze misii apoštola Pavla (viz list Efezanům, Galaťanům). V roce 1453 byl dobyt Cařihrad a na území Turecka je dnes 0,1 % křesťanů.
Korán nařizuje 2:216: „Je vám předepsán boj, i když je vám nepříjemný, je však možné, že je vám nepříjemné něco, co je pro vás dobré.“ Podle práva šaría jestliže se muslim stane křesťanem, podléhá trestu smrti, a kdo ho zabije, nebude trestán. To autoři NA nevěděli? Věděli, ale sledovali svůj cíl – prosadit heretického ducha a připravit islamizaci Evropy.
Mohamed v Mekce vybral z 360 pohanských bůžků toho nejvyššího (agbar) Alláha, bůžka půlměsíce, a terorem tohoto pseudoboha vnutil nejen celému arabskému světu, ale i zemím, kde už bylo křesťanství. Krvavý Alláh není totožný s Bohem, Otcem našeho Pána Ježíše Krista.
Citace: „Bohu milosrdnému“
Výklad: To je výsměch celému svědectví dějin i výsměch pravdě. Papež Benedikt XVI. citoval byzantského císaře Manuela, který řekl: „Ukažte mi, co nového přinesl Mohamed, a objevíte v tom jen věci špatné a nelidské, jako jeho příkaz šířit mečem víru, kterou on kázal.“
Navíc je výsměchem hovořit o milosrdenství, když Korán říká: „Zabíjejte je všude, kde je dostihnete, zabíjejte je … taková je odměna nevěřících“ (2:191). Toto „milosrdenství“ dnes v praxi vidíme jak na pumových atentátech, v Paříži, Bruselu, tak v genocidě 1,5 milionu Arménů v roku 1915. Je hrubou lží 50 let po této genocidě nazvat krvavého bůžka islámu milosrdným! Ovocem tohoto „milosrdného“ boha je 270 milionů zabitých káfirů a milion křesťanů vzatých do otroctví. „Není dovoleno dávat almužnu káfirovi (nemuslimovi)“ (h.8.24[*]) „Prokleti budou káfiři, kdekoliv se octnou a budou zajati a bezohledně zabiti podle zvyklosti Alláhovi a nenalezneš ve zvyklosti Alláhově změnu žádnou.“ (Korán 33:60)
Tolik k lživému tvrzení, že Alláh je bohem milosrdným.
Rovněž je lží a herezí tvrdit, že bůžek Alláh je všemohoucí a že je stvořitelem!
Dalším manévrem autorů NA je manipulace s dopisem papeže sv. Řehoře VII.: „Srov. sv. Řehoř VII., Epist. XXI, 21, Ad Anazir (Al-Násir), regem Mauritaniae, ed. E. Caspar in MGH, Ep. sel. II, 1920, I, s. 288, 11-15: PL 148, 451A.“
Výklad: Muslimský vladař poslal několik misionářů k papeži, aby mu pro Mauretanii vysvětil biskupa. Misionáři samozřejmě papeže informovali, kdo je tento panovník, který už vnitřně přijal stejného Boha, jako mají křesťané. Proto Řehoř VII. v osobním, diplomatickém, ne dogmatickém listu, dává tomuto panovníkovi najevo, že ví o jeho vnitřním postoji. V listu používá termín „my (to znamená ty a já) – máme stejného Boha“. Toto ale v žádném případě neznamená, že je možné udělat zkrat a tvrdit, že islám vyznává křesťanského Boha, jak se na dopis manipulačně odvolávají autoři NA.
Navíc, tentýž papež v dopisu španělským knížatům (r. 1073) je povzbuzuje, aby se snažili získat zpět území okupované saracény, a v textu několikrát nazývá muslimy pohany a říká, že neznají Boha. Toto je pravdivý postoj sv. Řehoře VII. k muslimům.
Co se týče tzv. úcty k jiným náboženstvím, autoři NA napsali:
Citace: „Tak v hinduismu zkoumají lidé božské tajemství… a uchylují se k Bohu s láskou a důvěrou.“
Odpověď: Hinduismus neuznává jednoho Boha Stvořitele, ale polyteismus – mnohobožství. Krávu uctívají jako bohyni, a dokonce i myši, hady a krysy! Co říká Písmo svaté? „Není žádná jednota mezi světlem a tmou, a žádný svazek mezi Kristem a Beliálem.“ (2Kor 6,15)
Citace: „Buddhismus učí, jakou cestou mohou lidé se zbožnou a důvěřivou myslí buď dojít stavu dokonalého osvobození, anebo – ať vlastním úsilím, ať s vyšší pomocí – dospět k vrcholnému osvícení.“
Odpověď: Každý člověk je v otroctví dědičného hříchu a může dosáhnout odpuštění hříchů, dokonalého osvobození i vrcholného osvícení jedině v Ježíši Kristu, a to cestou obrácení, pokání a následování Krista.
Reinkarnace popírá osobního a pravého Boha, nesmrtelnou lidskou duši, hřích, Boží soud, Kristovu spasitelnou smrt za naše hříchy, nebe a peklo! Kóan není osvícením, ale ztrátou svědomí i rozumu. Nirvána a osvícení je ve skutečnosti posedlost démony.
Citace: „Tato i ostatní náboženství … nabízejí cesty: nauky a životní pravidla i posvátné obřady.“
Odpověď: Mučedníci raději obětovali životy, než by při pohanských obřadech hodili jediné zrnko kadidla na znak úcty k démonům! Pohanská náboženství svými obřady obětují ne Bohu, ale démonům (1Kor 10,20). Jejich nauky brání poznat a přijmout nejen objektivní pravdu, ale i zjevenou pravdu, Ježíše Krista jako Spasitele.
Citace: „Proto církev nabádá své věřící, aby s rozvážností a láskou, prostřednictvím dialogu a spolupráce se stoupenci jiných náboženství, uznávali, chránili, a podporovali jejich duchovní a mravní dobro.“
Odpověď: Jinými slovy, aby chránili pohanství. Toto je výsměch všem misionářům i apoštolům, kteří položili životy za Krista. Absolutním protikladem těchto heretických tvrzení jsou Kristova slova apoštolu Pavlovi: „Posílám tě otevřít jim (pohanům) oči, aby se obrátili od tmy ke světlu, od moci satanovi k Bohu a vírou ve Mne dosáhli odpuštění hříchů“ (Sk 26,17-18). Tedy žádný dialog a žádná spolupráce, ale je třeba vědět, že jde o vytržení z moci satanovy k Bohu. II. vatikánský koncil v protikladu k Písmu svatému nazývá modloslužbu, magii, věštění, násilí, sexuální zvrácenosti a jiné amorálnosti pohanů „duchovním a mravním dobrem“.
Je duchovní schizofrenií uznávat, chránit a podporovat uctívání pohanských démonů a zároveň vyznávat víru v jediného Boha a jediného Spasitele Ježíše Krista!
Deklarace Nostra aetate by měla mít název: „Jak zradit Krista záměnou misie za dialog a skončit v pekle.“
Formulace, které používají autoři Nostra aetatae, jsou heretické a manipulační a je za nimi duch lži a hereze!
Závěr:
Realitou je, že Nostra aetatae obsahuje zjevné hereze proti 1. Božímu přikázání (Dt 5,6-9) a zároveň i proti celé křesťanské Tradici. Realitou je zhoubné ovoce po 50 letech po koncilu. Jsou ochotni církevní představitelé konat pokání? Jaké jsou konkrétní nutné kroky pokání?
1) Je třeba vyznat, že papež Jan XXIII., který naprogramoval ducha koncilu frází „aggiornamento“ – přizpůsobení se světu, je heretik, a proto musí být degradován z titulu „svatý“, a navíc jako heretik posmrtně vyloučen z katolické církve!(anathema dle Gal 1,8-9)
2) II. vatikánský koncil je pro zjevné hereze neplatný a jeho rozhodnutí jsou proto pro křesťany nezávazná. To je třeba veřejně přiznat! Realizovat heretické učení je duchovní sebevražda!
3) Papež Pavel VI., který zneužil autoritu a schválil hereze II. vatikánského koncilu, musí být rovněž degradován z titulu „blahoslavený“ a posmrtně vyloučen z katolické církve!
4) Papež Jan Pavel II., který v duchu herezí II. Vaticana o úctě k pohanským religiím a jejich démonům zrealizoval setkání v Assisi (1986, 2002), zrušil exkomunikaci na zednáře (1983), mlčením schvaloval kněžskou pedofilii a mlčel k šíření herezí neomodernismu takzvanou historicko-kritickou metodou, musí být podobně jako papež Honorius I. posmrtně vyloučen z katolické církve a zbaven titulu „svatý“. Následovat „svaté“ heretiky je cesta do pekla.
50 let je měněno myšlení v duchu II. Vaticana. Toto myšlení zasáhlo všechny teologické školy, všechny kláštery, katolický tisk, katolickou literaturu i celou katolickou veřejnost. Nestačí proto udělat jen výše uvedené kroky pokání, je třeba konat i kroky protichůdné heretickému proudu, které povedou k uzdravení Kristova Těla – církve!
II. vatikánský koncil de facto zlikvidoval pravdivou apologii a pravdivou misii a otevřel cestu téměř všem herezím! Je třeba obnovit katolickou misii i pravdivou apologii víry! Je třeba se skrze pravdivé pokání vrátit k zdravým kořenům víry, postavené na evangeliu, apoštolském učení, tradici svatých a učitelů církve, a ne na falešných prorocích, jimiž jsou heretičtí teologové.
Proces obnovy jedince i společenství musí být postaven na osobním pokání, obrácení a následování Krista! „Přibližte se k Bohu a přiblíží se k vám“ (Jak 4,8).
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
