Odpověď: Jak vůbec může dojít k tomu, že v otázce, jako je eutanázie, může část biskupů eutanazii – sebevraždu – schválit tím, že dovoluje kněžím udílet sebevrahům před vědomým spácháním sebevraždy svaté svátosti? Souhlas biskupů je znakem, že podstatu svátostí zcela ignorují. To není pouze otázka pastorační, to je otázka věroučná.

Heretičtí biskupové, kteří dovolují, a tím i prosazují, udílení svátostí před asistovanou sebevraždou (eutanazií), asi neznají 5 základních podmínek svaté zpovědi, které znají už děti z katechizmu: 1) zpytování svědomí, 2) lítost, 3) opravdové předsevzetí, 4) vyznání hříchů, 5) dostiučinění. Kdo se rozhodne spáchat hřích asistované sebevraždy, nesplňuje ani podmínku vzbuzení lítosti ani opravdového předsevzetí ani pravdivého vyznání hříchů, protože sebevraždu za hřích nepokládá. To platí i o biskupu či knězi, který mu dá rozhřešení a svaté přijímání. Jde o svatokrádežné udílení a přijímání svatých svátostí! Tímto heretičtí kněží dávají těm, kteří se rozhodli spáchat sebevraždu, potvrzení na cestu do zavržení a zneužívají k tomu svaté svátosti. To je do nebe volající zločin! Navíc v člověku ubíjí i poslední kapku svědomí, která by se v něm snad ještě mohla probudit. Svým heretickým přístupem zaviní, že i druzí pak bez nejmenší výčitky svědomí půjdou stejnou cestou sebevraždy do zavržení. Takoví biskupové a kněží vůbec nepočítají s Božím soudem a věčnou záhubou. Svým falešným humanismem masově táhnou lidi do pekla.

Postoj heretických biskupů a kněží ke svátostem spojeným s eutanázií, je postojem totální nevěry! Mnoho lidí umírá náhle, nepřipravených na smrt. Utrpení, které Bůh dopouští před smrtí, je z hlediska věčnosti i z pohledu církve pro duši velkým požehnáním, protože je to čas k pokání. Pak i utrpení spojené s Kristem má nejen očistný charakter, ale tato oběť je i formou misie a lásky, především pro nejbližší členy rodiny.