Je vskutku neskutečné, do čeho se česká křesťanská demokracie opět namočila. Skutečnost, že si jako lídra své pražské kandidátky pro volby do PSP 2013 vybrala lobbyistu pro mezinárodní teroristickou organizaci lidoví mudžahedíni (MEK), je v pravém smyslu slova do nebe volající.
Z ÚSTRu unikla korespondence mezi Hermanem a představitelem NCRI jistým Taherem. Herman píše mimo jiné: „cítím se vašemu lidu velmi blízký“
Daniel Herman, někdejší ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů již dříve proslul coby válečný štváč, když 28.3.1999, z pozice mluvčího České biskupské konference, podporoval nálety spojenců na Jugoslávii slovy „když selhaly všechny ostatní mechanismy, musel demokratický svět zasáhnout.“ Zcela v souladu s přesvědčením KDU-ČSL, které tehdy předsedal Jan Kasal, od kterého zaznělo: „KDU-ČSL je přesvědčena, že zásah NATO byl odpovědný krok k uhašení nebezpečného ohniska konfliktu ohrožujícího mír v Evropě“, v souladu s názorem tehdejšího prezidenta Václava Havla (který bombardování Jugoslávie dokonce označil za „humanitární“ a se stanoviskem tehdejšího předsedy a Unie Svobody, Jana Rumla (od roku 2010 paradoxně členem strany Zelených, ve které nenápadně vystřídal vyhořelého Martina Bursíka).
Jednoznačnou podporu bombardování Jugoslávie tehdy spolu s Hermanem vyjádřil i samozvaný sociolog, teolog, filozof, psycholog a religionista Tomáš Halík. "Je mi líto, že mnozí naši politikové se vykrucují. Jsou chvíle, kdy i lidé vyznávající humanismus sáhnou po zbrani." OSN je podle Halíka v této věci "impotentní". Není s podivem, že právě dnes odborník na humanismus s plochou dráhou letu Halík debatuje v rámci obskurního Fora2000 na filozofické fakultě University Karlovy s ex-agentem CIA, Dalajlámou na téma demokracie, lidská práva a svoboda náboženství ve východní Asii…
Redaktor ČT, Josef Petrů v době bombardování Jugoslávie vizionářsky shrnul pozici tandemu Halík-Herman těmito slovy: „nevídané: hlásíme se k podpoře bombardování Jugoslávie. To vše v době, kdy se největší katolická autorita Jan Pavel II. modlí za ukončení balkánského utrpení všech. A vatikánský mluvčí Joaquín Navarro-Valls cituje papeže Pia XII. Předchůdce velkého Poláka na papežském stolci v roce 1939 tvrdil, že mírem není nic ztraceno, ale o všechno lze přijít válkou. K mediálně nejvýrazněji viditelné elitě katolické církve posledních let, tandemu Herman–Halík, ozvěny vatikánské vyváženosti jaksi nedolehly. Hojně medializovaní páteři vstoupili a s nimi celá katolická církev na politické kolbiště. Tomáš Halík hovoří o "impotenci OSN" a Daniel Herman mu sekunduje, že "jde přece o obranu evropských hodnot". Upřímně řečeno, sestupy katolické církve do roviny praktické politiky se v posledních měsících poněkud množí. Ale popořádku. Daniel Herman tedy nevybízí v médiích k modlitbám za rozvalený svět konce století, ale medituje o "evropských hodnotách". Představitel české katolické církve schvaluje bombardování země pravoslavných křesťanů. Pozoruhodné. Z trochu zjednodušené logiky věci plyne, že albánští muslimové jsou Danielu Hermanovi bližší. Jak bude možná budoucí Velká Albánie, s jejímž vznikem podle všeho dlouhodobě počítá zámořská supervelmoc a také Turecko, bránit "křesťanské hodnoty Evropy", je jasné: nijak. Role americkými pumami sužované Jugoslávie jako nárazníku rostoucího islámského vlivu na starém kontinentu ve scénáři mluvčího českých biskupů není. Inu, tisíciletý západo-východní schizmat má v Praze pevné kořeny. Pro českou katolickou elitu je asi lepší žít v novém věku. Na podzim loňského roku to ukázal mediální mág Tomáš Halík, hovořící dnes o "impotenci OSN". K multireligioznímu setkání do křesťanské svatovítské katedrály pozval i šintoistického duchovního z daleké země vycházejícího slunce. Laicky by se možná řeklo: super- ekumena. Jenže. Na té přehlídce jakési snahy spojit nespojitelné šlo o něco jiného: ve svatovítské katedrále byly kamery a především Hillary Clintonová. Tomáš Halík mohl být spokojen. Na pozadí posledních mediálních výstupů Daniela Hermana a Tomáše Halíka je třeba říci, že snaha nejviditelnější části české katolické církve vstoupit otevřeně na politické kolbiště je velkou chybou.“
Tato věštecká slova z počátku roku 1999, jakoby se měla naplnit v pozdější budoucnosti. Tentokrát to ale nejsou albánští muslimové, kteří mají být Danielu Hermanovi bližší. Tentokrát to jsou íránští islámsko-marxističtí lidoví mudžahedíni (MEK), kteří mají podle íránských vládních zdrojů na svědomí smrt více než 17 tisíc Íránců!
Během 70. let se MEK dopustila mnoha teroristických útoků na íránské, irácké, ale i americké a evropské cíle. Po roce 1981 MEK ovládla jako největší z pěti členských skupin exilovou Národní radu íránského odporu (NCRI) se sídlem ve Francii, prostřednictvím které od té doby působí politicky.
Tato teroristická organizace figurovala na seznamu teroristických organizací ministerstva zahraničí Spojených států amerických již od roku 1997. Od roku 2002 byla tato skupina také na seznamu teroristických organizací Evropské unie.
Vedle paravojenských aktivit na území Iráku a Íránu, které poslední dobou ozbrojené jednotky MEK, vycvičené v Nevadě vykonávají pod dohledem tajných služeb Spojených států amerických a Velké Británie s cílem ničení a sabotáže íránských vojenských a strategických objektů, likvidace klíčových osob a infrastruktury, se poslední dobou skupina zaměřuje na lobování za válku s Íránem po které by tuto zemi ovládla jako loutkový režim svých sponzorských velmocí. Tento zájem konverguj i s aspiracemi Izraele, proto spolupráce mezi MEK a Mosadem nemůže překvapit.
Za zásluhy na teroristických akcích vykonávaných v žoldu západních tajných služeb proti Íránské islámské republice, byla skupina před rokem vyškrtnuta ze seznamu teroristických organizací díky velkorysému rozhodnutí právě té Hillary Clintonové, tentokrát nikoliv „First lady“, ale ministryně zahraničí.
To ale neznamená, že organizace MEK ze dne na den přestala být teroristickou. V Kanadě na seznamu teroristů MEK zůstala do konce roku 2012. V Austrálii status setrvává.
Ve Velké Británii došlo ke stažení soudní cestou, kdy soud určil, že není zřejmé, zda se skupina v budoucnu hodlá terorizmem zabývat.
Opačný pohled na věc mají například pozůstalí obětí teroristických útoků v Íránu, nebo bývalý odborník CIA na terorismus, Philips Giraldi, který ve svém článku „užiteční idioti MEKu“ zmiňuje jako přítele této skupiny mimo jiné i Jamese Woolseyho, parťáka českého prezidenta Václava Havla a častého hosta zmíněného pražského „fóra užitečných idiotů“.
Po událostech z Camp Ashraf a uzavření Camp Liberty v Iráku se nakonec skutečně nabídla Albánie, že se o zbytek členů MEK postará.
Daniel Herman, v únoru tohoto roku, když ještě zastával pozici ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů, z této pozice oslovil kardinála Duku, ve snaze dohodnout pro kultovní vůdkyni skupiny MEK, Maryam Radžavi oficiální audienci.
Jeho motivy mohly být samozřejmě méně ideologické a více lukrativní, neboť MEK za významné protislužby údajně dobře platí.
Lobování za vyškrtnutí skupiny ze seznamu teroristických organizací údajně představovalo nemalý zisk.
Kdo asi nakonec platí volební kampaň Daniela Hermana? Íránští teroristé snad?
Aktuální protiíránský trend je zřejmý i z programu letošního Fora2000, na kterém je jeden z akcentů kladen vedle Venezuely, Číny, Blízkého východu, také na Ázerbájdžán, potenciálního spojence v subverzi Íránu.
Bylo by naivní, nehledat v ozbrojeném konfliktu, zuřícím již třetím rokem v Sýrii souvislost se snahou o demontáž Íránu ať už cestou subverze, nebo války. Bezpečnostní spolupráce mezi Damaškem a Teheránem byla uzavřena nejpozději v roce 2006. Od té doby se západ nejrůznějšími způsoby pokoušel získat prezidenta Asada na svou stranu. Když se to nedařilo, tak přišel další užitečný idiot Robert Ford učeň otce eskader smrti, Johna Negroponteho a v Sýrii začalo peklo na zemi…
Nebezpečí rozsáhlého globálního konfliktu nebylo zdaleka zažehnáno. Díky nejrůznějším „užitečným idiotům“ toto nebezpečí i nadále hrozí. Mezi tím si někteří z nich jistí pozice v české politice a utrácí peníze vydělané na podpoře teroristů v předvolebních kampaních na oblbování voličů vyprázdněnými floskulemi o míru, pravdě, lásce a bratrství mezi národy. O mezinárodní bezpečnosti a imigrační politice Evropské unie... „Po jejich ovoci je poznáte. Což sklízejí z trní hrozny nebo z bodláčí fíky?“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniel Solis - profil
