A pak přichází druhá část: na diskotéce a v hotelu Panorama v Praze 4 se skupinky dánských mladíků popraly a pobodaly. Po útočnících pátrá policie. Ta zasahovala i v případě opilého nezletilého mladíka, který chtěl prohodit popelnici výlohou na Praze 1. Policistu, který mu v tom bránil, mladík napadl. Demolovalo se zařízení hotelů: probourané dveře, spálené záclony, prokopnuté stěny, zvratky ve sprše, malby gulášem na stěnách. Škody přesáhly půl milionu korun. Na tři desítky studentů odvezla záchranka, záchytka, nebo policie.
Průvodci cestovní kanceláře Rejsemægleren jako by se vytratili. Telefonní čísla asistenční služby nefungovala. Pro některé třídy nepřijel na konci pobytu autobus, a v Praze musely počkat o den déle. Sněžilo, měli kocovinu a došly jim peníze. Cestou zpátky na dánských hranicích dostalo několik řidičů pokutu za to, že nedodrželi zákonem předepsané pauzy, a nemohli dál pokračovat v jízdě. Studenti si tedy museli vystoupit a počkat, až pro ně přijede další autobus. Někdy se slitovala policie a rozvezla je na nejbližší vlakové nádraží.
Do Prahy mezitím přijel druhý turnus dánských středoškoláků, kteří tu budou trávit proklatě levné a svobodné zimní prázdniny. Pražská policie raději posílila hlídky.
Zatímco česká média především sčítají škody, ta dánská začala hledat viníky takového chování. Pro mě překvapivě jimi údajně nejsou ani tak sami studenti. Mnohem větší vinu a zodpovědnost nesou rodiče, kteří se svých ratolestí na týden rádi zbavili. A i jinak na ně údajně nemají čas a neumí jim vymezit hranice.
Anebo rovnou celá společnost a národní vztah k alkoholu. Kdo nepije, nezapadá do kolektivu, a dokonce v něm kazí atmosféru. O víkendu vyšlo v dánských novinách hned několik článků na toto téma a všechny citovaly různé antropology nebo odborníky na závislosti. Zodpovědnost bezpečně nese i cestovní kancelář Rejsemægleren: například řidiči prý neuměli dánsky.
Vina ale prosakuje až do politiky: příliš štědrý sociální stát, který studentům přispívá na studium, takže si ničeho neváží. Strašidelné historky z Prahy začala rozebírat i krajně pravicová Dánská lidová strana. I řádění dánských středoškoláků v Praze lze vztáhnout do kritiky multikulturalismu.
S větším pochopením pro středoškoláky se vyjádřila předsedkyně mládežnické organizace Socialistických lidovců Gry Möger Poulsen, ročník 1988. Praha podle ní znamená únik od každodenních povinností a společenského tlaku – školních úloh, kurzů, aktivit na facebooku a společenských akcí, kde člověk musí být neustále ve střehu, aby byl in, aby mluvil s těmi správnými lidmi, měl dobře naplánovanou budoucnost a nebyl prostě „lůzr“.
Upřímně řečeno, toto vysvětlení je mi asi nejbližší. Bydlela jsem v Dánsku na kolejích, účastnila se univerzitních mejdanů, absolvovala jsem několik ročníků největšího dánského rockového festivalu v Roskilde. Byla jsem opakovaně svědkem scén podobným těm pražským, kde jsem jinak své spořádané a zorganizované spolužáky, kamarády a dánské vrstevníky nepoznávala. Na konci festivalu v Roskilde lidé pravidelně pálili stany, v nichž na festivalu bydleli; často úplně nové. S jídlem, co jim zbylo, zase hráli golf. Běhali nazí, mluvili sprostě a váleli se v bahně. Zpátky v Kodani jsem je potom potkala vymydlené a výborně připravené na zkoušku.
Tlak, aby mladí lidé vypadali dobře, chovali se dobře a působili perspektivně, mi v Dánsku přišel někdy až neúnosný. Sama jsem se mu mohla vyhnout hlavně tím, že jsem byla duševně vyrovnaná cizí studentka, která neplánovala zůstat, a nepotřebovala jsem tedy nikomu nic dokazovat.
Že prázdniny v Praze pochopilo hodně dánských studentů právě jako takový únik z příliš zorganizované a bohaté klece, se nepřímo potvrdil i v jejich komentářích pod články v dánských novinách. Za všechny ten od Jonatahana: „Normálně jsme s kamarády slušní a pilní studenti, ale prostě jsme využili příležitosti levně zapařit v neznámém a zajímavém prostředí. Všichni jsme byli jednou mladí!“
Když jsem dnes čekala v centru Prahy na rozhovor, prošla kolem mě další várka dánských mladíků, ve věku odhadem patnácti let. Byli bez dospělého doprovodu, mluvili tiše a šli na výstavu umění. Možná je to s tou vinou za zničené hotely a divoké večírky přeci jen jednodušší a mnohem konkrétnější, než jak vysvětlují antropologové.
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
