Alarmující propad rublu totiž nemůže být důsledkem západních sankcí, resp. by neměl být. Jejich cílem byl nátlak na Putina a jeho okolí. Ne devastace ruské společnosti a destabilizace ekonomiky nejen Ruska.
Sankce měly vrátit Putina na cestu, o které Západ soudí, že je správná, tedy hlavně k respektu vůči územní nedotknutelnosti. A přitom měly Putinovi umožnit, aby si zachoval tvář.
Pokud by tedy rublová eskapáda byla dílem západních sankcí, mohl by mít pravdu ministr zahraničí Sergej Lavrov, že Západu jde o svržení Putina.
Při stavu Ruska a možnostech světového kapitálu je ekonomická intervence na roveň vojenské. Ale už víme, k čemu to vede.
A navíc je tu propad ceny ropy na světových trzích. To je jistě věc, kterou Rusko nijak neovlivní, ale nakolik ji ovlivňuje Západ?
Začínající američtí těžaři břidličné ropy s obrovskými úvěry jsou klesající cenou barelu taky výrazně zasaženi. A protože rozdíl mezi rentabilitou těžby ropy v Zálivu a v amerických břidlicích je asi 20 až 30 dolarů ve prospěch OPEC, tak je zřejmé, že barel posadila na ropnou skluzavku nejspíš Saúdská Arábie, aby položila novou konkurenci.
A že dominový efekt s sebou vzal i rubl, není divu. Jeho dlouhodobě oslabenou imunitu tento týden jen podtrhla Centrobank, ruská Centrální banka. Když v panice z černého pondělka zvýšila úrokové sazby na 17 procentních bodů, tedy hned o 67 %.
Až prodej devizových rezerv ministerstva financí rubl srazil alespoň na 80 rublů za 1 euro, přesně před rokem to bylo 45 rublů za euro.
I proto vláda soudí, že ruská národní měna je podhodnocena. Měřeno důvěrou obyčejných Rusů, je ale rubl už několik dní v dafaultu. Poptávka po valutách převyšuje nabídku, luxusní automobilky musely zastavit prodej.
Lidé ale nechtějí uposlechnout vládu, ať si ruble dál spoří a skupují alespoň byty. Ti opravdu bohatí mají pochopitelně dál své peníze v dolarech a eurech a docela určitě v některé zahraniční bance mimo území Ruska.
Ruští oligarchové odklonili z funkčního pole ruských daňových úřadů jen letos asi 130 miliard dolarů. To ovšem neznamená, že se jich tato finanční krize netýká a netratí na ní.
A proto také oni budou korigovat trajektorii pádu ruské ekonomiky. Jistá, ne nepodstatná část z nich je prozatím loajální k prezidentově výbojné politice, podle hesla ruských pijáků: „Když hýřit, tak hýřit.“ Když se má systém sesypat, ať je to co nejrychleji. Na ruinách se podle nich dobře staví.
Prvotní akumulace i následné přerozdělení kapitálu se přece odehrály přesně takhle, na destrukci roku 1991 i 1998. To bylo ale za Jelcina.
Takže teď to může být Putin, který dovolí vyvoleným oligarchům vstoupit do jeho opričniny a koupit si stát jako palubenku na archu Noemovu. Prezident už několikrát dokázal, že umí hrát jak vysokou holí, tak vysokou hru.
I když si možná nepřál dojít do tohoto bodu, musel s ním minimálně kalkulovat. Je jen logické, že nová a potenciálně riziková ložiska břidličné ropy, která se těží toxickou a neprověřenou metodou, zamíchala ropným trhem. Navíc ekonomický růst napříč planetou, který by ji odčerpal, si slibovali jen největší optimisté.
A tak se tedy neptejme, komu zvoní hrana finanční krize v Rusku, protože zvoní každému, i když to třeba nechce nad svým břidličným vrtem vidět. Ani před hypotéční krizí to nebylo jinak.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
