To píše před týdnem německý týdeník Der Spiegel ještě dříve, než mohl tušit, že kancléřka bude usilovat o další funkční období. Esej „America Has Abdicated Its Leadership of the West“ od autora Dirka Kurbjuweita je zajímavá již tím, že nadtitulek mluví o sto letech strachu (One-Hundred Years of Fear).
Známá je kniha historika Walter LaFeber Americké století (kde druhý díl se zabývá americkou politikou od roku 1886 ). Dirk Kurbjuweit ale chápe časovou osou jinak, a to od roku 1917, kdy americký prezident Woodrow Wilson rozhodl, že pro Američany nastal čas, aby převzaly odpovědnost za „mír a spravedlnost" ve světě. Tehdy v dubnu Wilson řekl: „Svět musí být bezpečným místem pro demokracii." Vyhlásil válku Německu a poslal vojáky do Evropy. Spojené státy se ujaly vedení západního světa. Jednalo se o ranou fázi politické globalizace.
Donald Trump se stal pětačtyřicátým prezidentem USA a zdá se, že půjde o milník, neboť podle svých předvolebních projevů rezignoval na vůdčí mocenskou roli USA ve světě a novinář Spiegelu v tom vidí izolacionismus a odmítání odpovědnosti za globální problémy, jako je například nulová odpovědnost za změny klimatu nebo částečný ústup ze světového obchodu.
Normativ Západu
Lidská práva mají pro Západ podle uvedené eseje normativní charakter, a to podle autora dle definování Heinricha Augusta Winklera v jeho díle „History of the West“. Lidská důstojnost se stala středobodem západní projektu. Po Velké francouzské revoluci a Spojených státech se poprvé koncem18. století začaly západní země zajímat o lidská práva, píše Kurbjuweit a tvrdí, že tím jak se Trump projevil jako rasista, který nemá žádný smysl pro důstojnost, Západ ztratil kvalifikovaného vůdce, který by byl ochoten a schopen vést supervelmoc.
„Nyní čelíme prázdnotě a strachu z prázdna,“ konstatuje se v eseji a jsou vyjadřovány další obavy: „Co se stane se Západem, Evropou, Německem bez USA jako vedoucí supervelmoci? Německo je dítětem Západu, zejména USA, když bylo přivedeno k životu americkou velkorysostí, krmeno jejich lžičkou a nyní se nachází ve velkém šoku. Americkým prezident byl také zároveň naším prezidentem, tedy aspoň tak trochu. Barack Obama byl hoden být prezidentem Západu.“
Není divu, že po takové závislosti se nyní německý týdeník dívá s obavami do budoucna a má obavy, že se Západ bude muset vyrovnat se ztrátou svého „vedení“. Podle článku, ale bylo minulých sto let ve skutečnosti stoletím strachu o svobodu a autor to nazývá americkou paranoiou, která se šíří do zbytku Západu. Šlo, podle autora, sice o 100 let hrdinského příběhu, ale také příběhu chamtivosti a příběhu strachu. Autor upozorňuje, že „slovo strach zde není myšleno negativně, ale je varováním, které nás chrání před nebezpečím. Tak jako existuje zbytečný a pozitivní strach.“
Svoboda je tmelem
Esej vyjmenovává úspěchy USA, a to jako je boj s konzervativními režimy Vilémovského Německa nebo Rakouska-Uherska, denacifikace Německa nebo zdolání rivala ve studené válce SSSR. Autor konstatuje: „Na počátku devadesátých let minulého století zde byl jasný vítěz – Západ.“ Co jej mělo činit tak silným? Dirk Kurbjuweit vyjmenovává: „Svoboda a tržní ekonomika, která předčila jiné formy s pojetím řízení státem. Díky volnému působení trhu se Západ dopracoval k většímu blahobytu, se schopností vyhrávat války a závody ve zbrojení.“
To, co Západ stmelovalo, byl strach ze ztráty svobody. I přes různé excesy vznikající v diskuzi, kdy někdo inklinoval k socialismu, tak platilo: „Chránit naši svobodu, a to doma i v zahraničí, umožňovalo dokonce její šíření. Drželo to západní země pospolu. Pod americkým vedením, americkým jaderným štítem, byly západní země silné a relativně jednotné – to tvořilo Západ.“
Podle eseje se rok 1990 stal pro Západ nejšťastnějším obdobím. Demokratický svět se rozrostl a strach o svobodu se zdál být jednou pro vždy minulostí. Ovšem s jedenáctým zářím roku 2001 začalo vše nanovo! Došlo k agresi na New York a Washington a hrůza pokračuje v nezmenšené míře. Opět se ujímá vlády strach, a to podle Kurbjuweita nikoliv z teroru, ale ze ztráty svobody a co více ze ztráty tohoto pojmu jako takového. „Jedná se o změnu paradigmatu, která vydláždila cestu Trumpovi do Bílého domu,“ píše se v eseji.
Autor pojímá fenomén svobody a strachu o svobodu za základní a vychází ze Sartrova pojetí „peklo (zde strach) jsou ostatní lidé“. Ale u Trumpa pojímá strach ze svobody tak, že nepřichází zvenku, ale zevnitř. Je to tím, že do čela hnutí pro své zvolení prezidentem vetknul „zuřivost“, která vyústila v omezení omezení svobody, včetně volného obchodu a imigrace. Dirk Kurbjuweit upozorňuje, že tím omezení přichází zevnitř. Podle něj se za Trumpova prezidentství mají menšiny obávat toho, že budou muset čelit větší diskriminaci své kultury a způsobu svého života. Celé drama je v závorkách jedné věty: „To jedinečné a vlastní Západu – svoboda – je v ohrožení. Krize nemůže být větší, než ohrožení základů. Zasažená je rovněž evropská demokracie, kde strach a hněv se šíří ze stejných důvodů jako v USA, a to především z imigrace, globalizace a volného obchodu.“
Budoucnost a Evropa
Esej tvrdí, že to co se děje v USA se zatím Evropě vyhýbá, ale je zde velký otazník nad situací, která může nastat za několik týdnů v Rakousku.
USA byly vždy pro Evropu jistým předvojem a měřítkem, ale v situaci, kdy Trump rezignuje, aby USA hrály roli vůdce svobodného světa, pak je řada na Evropě. Ta bude muset čelit populismu, který je mixem jistých vážných obav a rozhořčení lidí. Autor zdůrazňuje, že by tomu měla čelit bez omezování našich svobod.
Na závěr následuje jakési doporučení pro Evropu, která by podle Dirka Kurbjuweita se měla více opřít o Evropskou unii. To znamená, že autor prosazuje naprosto opačný trend, než kterého jsme v mnoha evropských zemích svědky. Je si toho vědom, že mnohé vlády jsou pro rozdělení než pro semknutost. Jistotu v tvrzení mu ale dává Donald Trump, který Evropu svým jednáním do tohoto dotlačí. Evropa se však, že právě v tuto dobu nachází v té nejhorší kondici. Navíc, Britové odchází, když si chtějí zachovat svobodu.
„Sto let si vedla Evropa pohodlnou existenci, když Spojené státy hrály vůdčí a zároveň ochrannou roli. Proto Evropa nabízela jen polovičaté řešení evropské myšlenky, když zde stále působily USA. Každá evropská země si udržuje svůj zvláštní vztah k USA a všichni v případě nouze jsou na nich závislí. Evropa bude nyní muset zajistit svoji vlastní bezpečnost. Představitelé Západu již bez USA teď čelí monumentálnímu úkolu“ uzavírá své úvahy esej týdeníku Der Spiegel. Tečku v ní autor ještě staví v důrazu na roli Angely Merkelové a Německu, kteří podle autora by se měly stát onou vůdčí evropskou silou.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
