Vážení přátelé, milí rozhlasoví posluchači, úmyslně jsem si vypůjčil název statě Václava Bendy Jak dál po Velehradu?, která se objevila v roce 1985 po velehradské pouti.
Na ní poprvé došlo k veřejným masovým protestům věřících proti tehdejšímu režimu. Státní představitelé byli vypískáni, přestože původní „odvážný“ záměr byl tleskat jen kardinálu Tomáškovi a zástupci papeže kardinálu Casarolimu, zatímco státní představitelé měli být odměněni tichem.
Lidé míní a prosté ženy z Oravy a Slovenska mění. Bez opatrnictví a obav „odměnily“ projev ministra kultury pískotem a výkřiky. Několik desítek tisíc poutníků tak rázem změnilo situaci. Kardinál Tomášek už nebyl generálem bez vojska.
Není divu, že o tři roky později už Augustin Navrátil ve své slavné petici formuloval požadavky na církevní školství, média, zdravotnictví a podobně. Petici podepsalo na 600 tisíc občanů této země.
Také letos byl pro mě Velehrad zvláštním zážitkem. Jako by se atmosféra před desítkami let svým způsobem opakovala. Státní představitelé nebyli vypískáni, vždyť přišli složit hold svatým Cyrilu a Metodějovi, ale výrazné znechucení z politických hrátek, stranických půtek a osobních útoků jistě u poutníků zaznamenali.
I dnes je svým způsobem zlomová situace. Namísto ochrany demokracie a společného úsilí o blaho této země jsme svědky eroze politického a státního systému zevnitř. Nejde jen o korupční aféry, ale o atmosféru, v níž se už nevede kultivovaný politický dialog, ale většinou jen podpásové útoky, pomluvy a lži.
Pokud ještě žijí reprezentanti bývalého režimu, musejí mít radost, jak se požíráme mezi sebou navzájem. Stále výrazněji se ozývají extremistické názory na levici i na pravici. Nebude možná trvat dlouho a znechucení občané začnou volat po vládě tvrdé ruky. Je opravdu toto jediná možná cesta?
Komentář zazněl v pořadu Glosa Dominika Duky | Stanice: ČRo Radiožurnál Publikováno se souhlasem vydavatele
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
