Babišovu Agrofertu se za blahovolné (ne)účasti antimonopolního úřadu povedlo zmonopolizovat celé odvětví výroby potravin. A jakákoli monopolizace s sebou logicky přináší snížení konkurence, a to znamená tlak na ceny v jednotlivých fázích potravinářského řetězce. Používá přitom finty, které jsou mnohdy na hraně, ne – li za hranou zákona.
Zelená Babišovi
Známá je Babišova obhajoba takzvané „zelené nafty“, tedy nafty spotřebovávané v zemědělství, která je dotována z veřejných rozpočtů. Pro veřejnost jsou již méně známé takzvané „zelené úvěry“. Na první pohled to vypadá bohulibě. Zemědělci si vezmou osiva, Babiš jim je zaveze a zaplatit mohou až po žních. Jenže zemědělci si občas vezmou víc, než mohou, a pak zjistí, že jsou v minusu. Pokud nesouhlasí s navrženou cenou ve výkupu, který rovněž patří Babišovi, skončí v nucené správě a za čas je Babiš převezme úplně. Dobytek klidně vybije – důležité se jsou dotace na hektar. Management Agrofertu má přesně spočítáno, kolik podniky v hledáčku zájmu mohou vydělat a přesně jim nastaví pravidla tak, aby prodělaly.
Další pochybný vývar má Babiš na silech, kdy může nadhodnocovat podíl nečistot v dovezeném obilí. Z „nečistot“ pak vyrobí krmnou směs, kterou dál se ziskem prodá. Díky vlastnictví rozhodujících sil především na Moravě je jeho role v celém potravinářském komplexu naprosto zásadní. Jako nikdo jiný má přehled o přísně utajovaných státních hmotných rezervách, a může tak výrazně ovlivňovat cenovou politiku při jejich prodeji. Když je cena obilí k prodeji nevýhodná, tak pan Babiš prostě obilí uskladní a počká si na lepší cenu.
Konina v salámu
Andrej Babiš se rovněž honosí tím, že chce mít kontrolu nad celým řetězcem kvůli tomu, aby mohl ohlídat kvalitu svých výrobků. Jenže ouha. Jak potom vysvětlí, kudy se mu do jeho salámu Herkules 300, který vyrábí masokombinát Studená dostalo pět procent koniny? Není to jediný případ pochybné kvality jeho produktů.
Ze Studené pocházejí i další salámy, u kterých pro změnu inspekce zjistila vyšší procento tuku na úkor masa. A do třetice – časopis dTest na základě třinácti vzorků nedávno odhalil při testování salámů poličan, že druhý nejnižší podíl bílkoviny měl Tesco Poličan, který vyrobila firma Krahulík-Masozávod Krahulčí spadající pod skupinu Agrofert.
O kvalitě Babišova chleba, který smrdí, drolí se a chutná nakysle ani nemá cenu diskutovat.
Babiš si dnes své dominantní postavení na trhu, které bezskrupulózně zneužívá ve svůj prospěch, vydobyl zatím jenom zprostředkovaně – díky svým kontaktům a legislativě, kterou zatím neměl možnost přímo ovlivnit. To vše by se mělo po volbách změnit. Se vstupem do sněmovny, případně dokonce do vlády, už bude moci ovlivňovat české potravinářství napřímo. I se všemi negativními důsledky, které z toho při Babišově povaze plynou.
P.S. Na závěr alespoň něco veselého. Jí dva známí Babišovy párky. „To chutná jako starý rozemletý papír,“ zlobí se první. „Kdepak,“ oponuje druhý. „To je čerstvá remitenda Mladý fronty,“
Dušan Šrámek
Novinář. Spolupracuje s týdeníkem Reflex.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pravybreh.cz
