Eduard Seibert: Všechno je jinak!

Zavření českých vysokých škol bylo reakci na manifestační připomínku 21. výročí vzniku Československé republiky a protest proti okupaci, zastřelení studenta Opletala a jeho pohřeb s opět manifestační účastí Pražanů. Od r. 1941 byl 17.listopad Mezinárodním dnem studentstva. Zařadil bych toto výročí významem hned za vznik republiky v r. 1918 a ukončení války v r.1945.

Je ale vznik republiky ještě to hlavní výročí, po rozdělení státu bez nás o nás - vždyť slavíme výročí státu už neexistujícího, které ani druhá část státu, Slovensko, neslaví. On i ten trik v době, kdy naši soudruzi neradi vzpomínali na vznik ČSR, neboť by museli zmínit historické osoby, překryli ho Dnem znárodnění je podobný s listopadovým výročím jako vejce vejci. Listopadový MDS už 24 let překrývá novodobá pohádka o tom, jak studenti holýma rukama povalili nenáviděný komunistický režim. Nemluví se o tom, že to byl pečlivě připravený převrat právě na tento významný den, v aranžmá KGB Stb. Jeden z řady velkolepých podvodů, servírovaných občanům státu, které na sebe navazují jako korálky náhrdelníku a kterými jsou novodobé dějiny české kotliny protkány. Počínaje mýtem o vzniku republiky, Masarykovi jako osvoboditeli, Benešovi jako budovateli, Háchovi jako zločinci atd., Havlovi jako listopadové ikoně a Klausovi jako zakladateli prosperity České republiky.

Nepíše se mnoho o tom, že Masaryk nikdy nezúčtoval desítky milionů jako příspěvky amerických občanů a půjček uhrazených nově vzniklým státem, použité už za války m.j. i k placení novinářů, propagujících jejich osoby a názory (i Beneše), jak to skutečně bylo se založením Legiobanky, carským pokladem, o jeho návrhu na odzbrojení Legií v Rusku, aby nebojovaly proti bolševikům, jak to bylo doopravdy s rozbitím R-U, o tom, že drtivá většina občanů státu nic o vzniku republiky netušila, nikdy se nerozkryly Benešovy prohrané peníze v ruletě za první války, ani předisponování části financí státu v r. 39, kterými za války disponoval on, abdigovaný prezident, samozvaný až do r. 42/46, kdy byla vláda uznána velmocemi, ale podle ústavy schválena až koncem r.45, nevoleným parlamentem a zvoleným až r.46, tedy i odsud pramení pochybná platnost dekretů. O jeho návštěvě v r. 35 v Rusku s podstrčenými dokumenty odevzdanými Stalinovi, o následných čistkách ruského generálního štábu vč. 30ti tis. popravených důstojníků, jeho skutečném působení v Anglii za války, vztahu k Rusku, ani o gen. Prchalovi, poválečném zavření posledních svědků zříceného letadla s gen. Štefánikem, jemu nepohodlných dalších osob, o vysídlení Němců, ale i antifašistů a židů, o jejich špionážní činnosti za první války (tedy i Masaryka, pro VB a Francii) a Benešovy za druhé světové pro jinou velmoc… Zdroje o tom jsou již dávno bez možnosti osobního svědectví, historici nemají odvahu písemné doklady zveřejnit….

Nevím, zda žijí ještě svědci Zápotockého řádění v koncentračním táboře, kde údajně topil spoluvězně ve žlabu na mytí rukou, jako kápo podtrhával stoličky při popravách spoluvěznů, na žádost Holanďanů po válce nebyl vydán, naopak byl prezidentem, známým měnovou reformou v r. 53. Také jakou to má souvislost s popravou M. Horákové. Také mýtem o hrdinovi CCCP Svobodovi a jeho (bezohledném) řízení válečných operací, zejména na Dukle, otřásla svědectví přímých účastníků, historiky je opomíjeno seriozní zpracování, vč. jeho úlohy v r. 1948..

Jen letmo jsem zmínil neznámou, dnes už bájnou historii novodobého státu. Ale jsou ještě živi mnozí pamětníci, existují jistě i utajené dokumenty přípravy převratu v r.89, dosud nám stále servírovanému jako sametová revoluce - copak nám, ale novým generacím, které vesměs netuší pravdu a tápou - podvodu na celý svět, s nastrčenými loutkami, s předem vyrobenou gloriolou (nemusím snad ani aktéry Rychetského, Dientsbiera, Fišeru, Kučeru, Sachra, Schwarzenberga a samozřejmě Havla jmenovat - a desítky dalších) jako zástěrkou puče organizovaného Stb a skutečných cílů globalizovaného světa.

Proč bylo tehdy v r. 89 tolik lidí na náměstích ? Jeden z důvodů byla naděje na pád systému vlády tehdy nadrovnoprávných členů KSČ. Ano, úloha komunistů byla v tu dobu silně potlačena, jen systém voleb, jehož produktem bylo dostat do čela předem určené, zůstal zachován. Mnoho soudruhů ve straně z prospěchu se opět prodralo do čela prostřednictvím jiných stran. Pamatuji jak v r. 95 vznikala DEU – strana Práva a morálky, záhy po vzniku měla 4a půl tis. členů, dodnes jsem přesvědčen, že měla za úkol Hromádková podchytit tehdy ještě akceschopné, otrávit a paralyzovat je – po dvou letech měla členů 450.

Proč asi je dnes po letech očividné.

Před minulými volbami VV nalákaly voliče na změnu systému - prosazování přímé demokracie. Té se bojí politici všech států Evropy, všech našich stran, ale dobře vědí, že současný systém je neudržitelný, jde jen o to, jak přímou demokracii uřídit, ovládat. Tedy veverky jen lákaly, nicméně po volbách skutek utek a ve skutečnosti se podnikatelský záměr nezdařil.. Přímá volba prezidenta byla dohodou všech stran proti parlamentnímu kšeftu s hlasy při volbě.

Přímé volby politiků není záležitost náhlé změny, je to záležitost na více let, několik volebních období – velice záleží na způsobu a podmínkách volby, jimi může být systém lehce znehodnocen. Přímé volby starostů vyberou ty, kteří mohou být potom úspěšnými hejtmany, někteří i poslanci - podobně jako dříve nejlepší řemeslníci byli mistry a někteří potom i dobrými podnikateli. U nás v současnosti je nutná i podmínka možnosti odvolání a hmotné odpovědnosti. Ona možnost Damoklova meče při současném stupni propojenosti politiků s podnikateli omezí selhání. Tedy přímé volby starostů jsou logickým zahájením změn. Odpadnou kuloární čachry s vládou v obcích a městech, nezávisle na volbách starostů mohou být i volby soudců… Ale to jsem záměrně odbočil od motta článku. Záměrně proto, že současné systémy voleb dostávají do parlamentu (i do čela obcí, měst) ty, o kterých jsem přesvědčen, že by v přímé volbě neměli naději na úspěch. Jmenovat můžu jen pro příklad Benda, Kalousek, Němcová, Schwarcenberg, Bendl, Hašek ale i Sobotka a Babiš – nevěřím, že po zkušenostech by voliči nedali hlas v přímé volbě jiným kandidátům.

Při nedávných mimořádných volbách jste mohli sledovat v přímém přenosu, jak si u nás lze koupit nejen noviny, ale i novináře (Komárek) a místo v parlamentu ! Já jsem měl možnost maličko nahlédnout do jediné volební strany – hnutí Úsvitu přímé demokracie Tomia Okamury, prosazující přímou demokracii, tedy hlavně referendum jako nástroj k prosazení změn voliči. Osobně se domnívám, že tu nebude vůle vysvětlit občanům, o co vůbec jde, jak je to pro voliče výhodné a viděl bych cestu v souběžném návrhu na změnu volebního zákona do komunálních voleb přímou volbou starostů. Nakonec na Slovensku již starosty přímo volí. Volby do parlamentu stojí volební stranu 210 tis. (15 tis. za kraj) jako povinný příspěvek na volby. Hnutí tvoří šest přátel, kteří si vzali půjčku 15 mil., vybrali zcela autokraticky 14 lídrů krajů, podle veřejně zcela neznámých kriterií, dali jim výhodu auta s fotografií a ti si, tedy alespoň v našem kraji Jana Hnyková, stvořili pořadí na kandidátce v čele ze svých přátel. Tedy prosazování přímé demokracie jen proklamativně, navenek, uvnitř rozhoduje císař Tomio a jeho melodyboys. Neuvěřitelné se stalo skutkem a záměr, jak být za měsíc poslancem, se podařil – Hnyková, která dodnes neví podle mne, proč je nutné volit přímo starosty, do září pracovala v odborech a o přímé demokracii a Úsvitu neměla ani šajn, pak měsíc psala blogy na IDnes a jezdila se propagovat po kraji a ejhle – je z ní poslušný papoušek Tomia a poslanec strany, která prý bude prosazovat změnu. Uvidíme. První část podnikatelského záměru se hnutí zdařila, mají 14 poslanců a nemravnými příspěvky za volby bohatě půjčku zaplatí. Ono ale u nás je vždy všechno bohužel jinak….

Eda Seibert