Ve 20.století v odporu proti Hitlerovi a po válce za sjednocení Německa, k politice uvolnění napětí a deeskalace (Willy Brandt). Ta se teď jeví jako chybná v její poslední fázi před pádem komunismu. A nepoužitelná po 24.únoru t.r. kdy Rusko zahájilo nesmyslnou válku proti Ukrajině a proti linii evropské spolupráce.
Tři dni po přepadení Ukrajiny kancléř Scholz toto datum označil jako historický mezník a začátek nové éry, která vyžaduje kompletně novou zahraniční a bezpečnostní politiku. V SPD se zadání chopily zahraničněpolitické projevy spolupředsedy Larse Klingbeila a to včetně účtování s „východní politikou SPD“ a svoláním „Debatního konventu“, který se sešel následně v Berlíně. Dvoudenního konventu se zúčastnilo na místě na 1000 členů i nečlenů SPD a 1500 osob v livestreamu, mezi nimi na 100 „mluvčích“ z vědy, médií a průmyslu. Shronáždění zasedalo ve čtyřiceti pracovních skupinách („missions“) a vypracovalo závěrečný dokument jako impuls a podklad k vnitrostranickému „Dialogu“, který má v průběhu příštího roku vypracovat návrh transformačněpolitického programu pro sjezd SPD 8.-10. prosince příštího roku. Patnáctistránková zpráva, která má být odrazovým můstkem vnitrostranického „Dialogu“, je členěná do čtyř tematických celků:
-Spravedlivá klimatická neutralita
-Demokratická digitalizace
-Demografický vývoj a zajištění kvalifikovaných pracovních sil
-Vývoj mezinárodního řádu
Projev spolupředsedy SPD k aktuální situaci historického zlomu či mezníku a bezpečnosti a míru v Evropě se nemohl vyhnout sebekritice. Obsahovala analýzu problematické „východní politiky“ a postoje k Rusku a konstatovala: “Výrok, že bezpečnost a stabilita v Evropě je možná nikoliv proti Rusku, ale pouze s Ruskem; tato věta už nemá žádné opodstatnění. SPD ve vztahu k ruské realitě věřila, že dobré vztahy s Ruskem budou po ukončení Studené války představovat politickou kontinuitu: a také, i když to sem tam zaskřípe, bude to pořád lepší. Tím vznikla slepá místa v našem postoji k Rusku.“ Ve vztahu k Rusku Lars Klingbeil rozlišil čtyři velké „mylné odhady“:
„Zaprvé:
Německo a Rusko spojují zvláštní dějiny. Věřili jsme, že tyto dějiny nás vzájemně zavazují. Přitom jsme nedokázali rozpoznat, že Putin to tak nevidí. Že Putin začal dějepis manipulovat a instrumentalizovat za účelem autokratické konsolidace dovnitř země a zájmově vedené velmocenské politiky navenek. Lpěli jsme na obrazu Ruska, který formovala minulost a který už nebyl obrazem přítomnosti. Osobní přátelství pro mně v politice představuje obohacení. A zvlášť v mezinárodní politice. Přátelství by ovšem nemělo stát v cestě jasnému pohledu na realitu.“
„Zadruhé:
Změna zblížením byla určujícím paradigmatem naší politiky. Ale určité základní postuláty naší politiky k Rusku už nebyly analyzovány na jejich reálný obsah a kriticky reflektovány, ačkoliv se Rusko vnitropoliticky stávalo represivnější a zahraničněpoliticky agresivnější a stahovalo se stále více ze společných institucí jako je Rada Evropy nebo OBSE.
Také stále užší hospodářské propojení nepřispívalo k stabilitě evropských poměrů. V případě útoku na Ukrajinu neměly ruské hospodářské zájmy žádný vliv na brutální rozhodnutí Vladimíra Putina. Změna obchodem nefunguje bez politické agendy.“
„Zatřetí:
to platí obzvláště pro třetí velkou chybu. Německo se svojí energetickou politikou stalo závislé na Rusku. Byla dlouhá léta přínosem pro německou ekonomiku. Ale za tento přínos jsme draze zaplatili. Stali jsme se zranitelní. Tady šlo o jednostrannou výstavbu importní infrastruktury s Ruskem, nedostatek diversifikace. O politickou blokádu výstavby LNG-terminálů, táhnoucí se výstavbu obnovitelné energie. Tato politika byla jednostranná, Nebyla trvale udržitelná. Nerozpoznala bezpečnostně politickou dimensi našho zásobování energií. K této jednostranné závislosti už nikdy nesmí dojít.“
„Začtvrté:
jsme nedostatečně dbali na zájmy a perspektivy našich východoevropských a středoevropských partnerů. To vedlo k masivní ztrátě důvěry. A právě v posledních letech, kdy ruská politika byla více a více agresivnější, jsme měli na naše partnery více slyšet.
Jsou další slepá místa, chyby, kterých jsme se dopustili.Já považují za důležité je pojmenovat. A ze všeho nejvíce mám za důležité, abychom se z nich dokázali poučit do budoucna.“
SPD má tedy o čem mluvit. Vedle mnohorozměrného charakteru a velkých témat Dialogu obrácených k budoucnosti, Dialog rozvíří i za dané situace debatu o celé „východní politice“ spojené se jménem Willyho Brandta, která má v SPD jinak silnou podporu, ale dokáže vyvolat kontroverse, i když jde především o otázky v době po nastoupení Michaila Gorbačova (1985). Ani ty nemohou ohrozit celistvost strany, ale jak ukázalo vystoupení Markuse Meckela (poslední ministr zahraničí NDR, disident) na poslední akci Dialogu, debaty mohou probíhat i hlasitě a s vysokou intensitou. P.Dausend (Die Zeit) rozlišuje v SPD zhruba čtyři názorové skupiny: tradiční skupinu Willyho Brandta (mírová koexistence, diplomacie, reálpolitika, Rusko se nedá ovlivnit zvenčí), skupinu ochránců klimatu (vyvážené odstrašení, ale i kooperace,u, protože otázku klimati nelze bez Moskvy a Pekingu vyřešit), třetí skupina jsou stoupenci silného kancléře (rozšíření EU s důrazem na západní Balkán) a čtvrtá skupina má ve svém středu 49 poslanců z Mladých sociálních demokratů, kterým se podařilo před rokem získat mandáty ve spolkovém sněmu a představují generační změnu. Z dorostové organizace přišel do vedení SPD také dnešní spolupředseda Lars Klingbeil a generální tajemník Kevin Kühnert.V postoji k Moskvě se tato skupina radikálně liší od ostatních skupin. Ve středu jejího obrazu Ruska stojí porušování lidských práv (vraždy a věznění opozičních politiků jako je Navalnyj, bití demonstrantů LGBTQ, celá města srovnaná se zemí atd). “Východní politika“ je pro ně už vlastně břemeno, které je potřeba odhodit, protože řada jejích principů je dnes nepoužitelná. A přesně v tomto bodě a ve shodě se „čtvrtou skupinou“ přiložil ruku k dílu Markus Meckel. V ohni jeho kritiky nestojí nikdo menší než jeden z architektů „východní politiky“ Egon Bahr.
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
