Zdá se, že od italského vývoje lze jen málo očekávat, ekonomika je v poklesu…
Myslím si, že nyní jsou na programu daleko důležitější záležitosti, na které bychom se měli soustředit než ekonomika. Jedná se o politickou nestabilitu, která se váže na referendum o změně ústavy. To se bude konat letos v listopadu. Navíc je tu především migrantská krize, která více a více ovlivňuje italskou politickou situaci. Je to důsledek uzavření balkánské cesty, kdy se migrační proud soustředil na Středozemní moře. K tomu přidejme hospodářský růst, který byl v druhém čtvrtletí nulový a tím vychází, že Itálie má přespříliš problémů, kterým by se měla věnovat. Přesto si myslím, že jsme schopní to zvládnout a opět se vzpružit. Ano, je třeba na tom tvrdě pracovat!
Co tím konkrétně myslíte, když mluvíte o očekávané tvrdé práci?
Znamená to dělat na dvou věcech najednou. Za prvé v Itálii máme velký stupeň úniku daní. Za druhé zvyšujeme daně, neboť máme velké neodkladné státní výdaje. To jsou velké problémy. Musíme snížit jak státní výdaje, tak na druhé straně i daně. To je velký úkol, před kterým stojíme, ale jiného východiska nevidím.
Mluvil jste o tom, že migrační krize velice ovlivňuje život Itálie. Stejně tak má s tím velké problémy Evropská unie. Nemyslíte si, že EU vás ale nechává bez pomoci?
Jedná se o to, že v určitém okamžiku je vždy určitá země vystavená problémům a musí je sama vyřešit. Příkladem je Německo, které před několika měsíci přijalo statisíce uprchlíků a zbytek Evropy se jen díval. Německo na to bylo samo.
Jde o zásadní věc - princip. Nezdá se mi, že by EU měla naprosto jasno ve svém přístupu k řešení uprchlické krize. Řeší se vždy jen nastalý problém, ale neřeší se systémová strategie.
K řešení uprchlické krize musí EU vytvořit zásadní pravidla, a to stejným způsobem jako to udělala v případě krize eura. Došlo k dohodám, byl zaveden Evropský stabilizační mechanismus (ESM). Podobně se musíme postavit k uprchlické krizi. Chce to změnu v přístupu a začít pracovat na vzájemných dohodách, které by definovaly soulad vůči uprchlíkům. Vytvořme na evropské úrovni pobřežní hlídky a ochranu hranic. Takové a podobné akce by EU měla podniknout.
Nezdá se vám, že myšlenka jednotné Evropy již netáhne, jaké tomu bylo dříve?
Přesně tak! Lidé už nejsou Evropou nadšení. Na vině jsou politici, kteří uvěřili, že získávají hlasy svých občanů pomluvením evropské myšlenky. Tím se ale vzdalujeme evropské integraci. Existuje celá řada problémů, které nelze řešit na národní úrovni: to je problém terorismu nebo proudu migrantů. Jsou to dvě odlišná témata, která mají společné to, že pro oboje je nutné evropské řešení. Bez evropské odpovědi, neexistuje spolehlivý pozitivní výsledek a místo toho zde máme jen rozpory politiků. To je důvod, proč populismus zažívá konjukturu. V Unii nemáme lidsky pochopitelné východisko, a proto lidé takto reagují.
Máte na čele vrásky z nadcházejících voleb v řadě evropských zemí, například zejména napínavých ve Francii?
V Evropě jsme v očekávání rozhodujících voleb v Německu, Francii a zřejmě také ve Španělsku. Když k tomu přidáme referendum v Itálii, máme před sebou dvanáctiměsíční výzvu pro politiky čtyř velmocí eurozóny. Velmocenští lídři se musí postavit tváří tvář své politice. Jestli budeme ale všichni čekat se založenými rukama, jak to dopadne, odsoudíme se k věčnému čekání něčeho a ničeho. Otevřeně říkám, že evropské problémy rok nepočkají, neboť se již dnes nacházíme v procesu rozpadu. Když budeme čekat, jak dopadnou volby v Německu, Francii nebo Španělsku na podzim roku 2017, může se stát, že v té době nebude o Evropě již ani řeč.
Italský premiér Mateo Renzi uvedl, že Brexit je šancí pro Evropu a pro její ekonomiku. Myslíte, že má pravdu?
Myslím, že měl pravdu potud, když tvrdil, že jsme byli všichni proti Brexitu. Britská premiérka Theresa Mayová také řekla, že Brexit je skutečný britský exit. Britové již s námi na palubě EU nebudou a musíme se s nimi dohodnout jak dál. Je to šance pro sedmadvacítku a zejména pro devatenáctku v eurozóně, jak v EU začít nanovo. Latinsky řečeno „ex malo bonum“ - všechno zlé je pro něco dobré. Brexit se stal něčím negativním a využijme to jako šanci pro začátek něčeho nového.
Enrico Letta (*1966), byl člen Křesťansko-demokratické strany a v r.1994 přestoupil do Italské lidové strany - Partito Popolare Italiano , studoval mezinárodní právo, byl italským premiérem v letech 2013 a 2014. Dnes je profesorem a děkanem na pařížské škole mezinárodních vztahů – PSIA (Institut d'études politiques de Paris - http://www.sciencespo.fr/psia/users/enricoletta ). Rovněž byl italským ministrem zahraničí (1998-1999) a průmyslu.
Přeložil Mirko Radušević
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
