Za mládí našich rodičů bývalo téměř profesní sebevraždou nevstoupit v mládí za studií do SSM (tedy Svazu socialistické mládeže), přípravky Komunistické strany Československa. Dát tak najevo, že jsem dostatečně konformní s pokrokovými idejemi, jež nás měly dovést ke světlým zítřkům.
Dnes se – bohužel – blížíme časům, kdy budou možná také (skoro) všichni v SSM. Nebo jej aspoň budou schvalovat. A nebudou-li, špatně se jim povede! Ovšem teď není řeč o nechvalně proslulé komunistické organizaci, nýbrž o jednom výročí, podobně smutném pro naši civilizaci. A vlastně pocházejícím z podobného zdroje.
Ve středu 1. 7. jsme si připomněli devět let od chvíle, kdy začaly v České republice první homosexuální páry uzavírat takzvaná registrovaná partnerství. Od nich už je jen krůček k takzvanému manželství osob stejného pohlaví, anglicky Same Sex Marriage, neboli SSM. V Americe, která jak víme, je vedle Bruselu momentálně naší novou Moskvou, se zrovna nyní „pokročilo“ přesně tímto směrem: federální Nejvyšší soud seznal, že právo na "sňatek" je homosexuálům vlastně ústavně zaručeno už sto padesát let.
Salámový Titanik
Pro homolobby je tento pozoruhodný právní veletoč pochopitelně důvodem k radosti. Ovšem to byly nepochybně i valčíky na Titaniku ještě pět pět minut poté, co narazil na ledovec. Jen ti všímavější se dívali a dívají, co se děje: Stojíme na palubě lodi, která se (zrovna teď pod duhovou vlajkou) zvolna potápí.
Je těžké představit si civilizaci, která v důsledku zřeknutí se svého Boha a zavržení víry a morálky začala vzkvétat a dosáhla velkolepých úspěchů
Ti, kdo před devíti lety varovali, že se celá záležitost brzy dostane směrem k odebírání dětí a jejich „přeprodávání“ do těch "správných rodin", byli umlčováni. Ti, kdo varovali před „pokrokovou“ sexuální výchovou, mířící nejen k legalizaci homosexuality, ale i pedofilie, která je logicky na seznamu dříve zakázaných úchylek hned dalším „kandidátem“, byli označeni za extrémisty, blázny a fašisty, nenávidějící chudáky homosexuály. A jsou za ně kupodivu označováni stále, ačkoli se jejich předpovědi do písmene plní, a ačkoli jde o něco úplně jiného.
Dobře o tom, kam na pohled „nevinná“, ba laskavá tolerance k různým společenským deviacím vede, píše americký konzervativec, bývalý poradce konzervativního prezidenta Ronalda Reagana a pozdější kandidát na tento nejvyšší americký úřad Pat Buchanan: Pat Buchanan:
Bůh nakonec vyhraje
„Přirozený zákon - Boží zákon - vždy převládne nad lidskými zákony,“ prohlásila Alveda Kingová, neteř dr. Martina Luthera Kinga mladšího, sama o sobě vůdčí křesťanská osobnost. „Bůh bude mít v téhle záležitosti poslední slovo,“ dodala.
Tentokrát ovšem měl poslední slovo soudce Anthony Kennedy. Manželství osob stejného pohlaví jsou v této zemi uzákoněna, protože právo gayů o lesbiček uzavírat sňatky je obsaženo přímo ve Čtrnáctém dodatku k Ústavě, ratifikovaném v roce 1868. Jen jsme to prostě celá ta léta neviděli. Tony Kennedy zkrátka postřehl to, co žádný soudní dvůr před ním neodhalil.
Vítězství marxistů v rouše tolerance
I když necháme stranou absurditu jeho rozhodnutí, představuje to další krok směrem k revoluci, již kdysi hlásal Antonio Gramsci. Italský marxista totiž tvrdil, že v zájmu ovládnutí Západu je třeba nejprve ovládnout kulturu. Pouze pokud ovládneme-li kulturu, můžeme změnit způsob myšlení lidí a jejich víru, říkal tehdy. Další generace pak nejen přijmou, ale dokonce si ochotně přisvojí to, čemu by se jejich otcové bránili za cenu vlastního života.
Jak je vidět, Gramsciho revoluce v naší době zvítězila.
Nejprve bude z veřejného života a vzdělávacích institucí Ameriky vykázána víra, na níž stojí náš národ - křesťanství. V druhém kroku bude legalizací, přijetím a dokonce oslavováním toho, co podle morálky našich předků bylo považováno na společensky destruktivní a morálně dekadentní, svržen starý mravní řád.
Dramatický posun
Jak dramatický je tento posun?
Až do počátku 70. let minutého století považovala Společnost amerických psychiatrů homosexualitu za duševní poruchu. Až do tohoto století bylo homosexuální jednání považováno za zvrácené a dokonce kriminální.
V současné době je homosexualita ústavním právem a newyorský starosta Andrew Cuomo oddává homosexuální páry přímo před Stonewall Inn, dějištěm násilných protestů proti policejnímu útlaku, které se zde odehrály v roce 1969.
Podobně je tomu s potraty. Také potrat býval hanebným, hříšným a kriminálním činem, dokud Harry Blackmun a šest dalších soudců v roce 1973 nerozhodli, že právo na potrat se skrývá v Šestém dodatku.
Změnila se snad Ústava? Ne, to my jsme se změnili. Přesně tak, jak předvídal Gramsci.
Pokrokem k dekadenci
Vtlouká se nám do hlav, že Amerika se „vyvinula“ v otázkách, jako jsou potraty a homosexualita. Myšlení a přesvědčení se může změnit, mohou se měnit i zákony a průzkumy veřejného mínění. Ale mění se snad mravní pravdy? Copak Desatero a křesťanská tradice a přirozený zákon definovaný Tomášem Akvinským byly vyhovující za dávných časů, ale naší době už nestačí?
Jestliže to, co soudce Kennedy napsal v pátek, představuje mravní pravdu, co lze říct na obranu křesťanství, které po dva tisíce let učilo, že homosexuální jednání je společensky destruktivní a morálně dekadentní?
Proč mravní rozklad není výhodný
Před třiceti lety byl autor tohoto článku odsuzován za to, že napsal, že homosexuálové „vyhlásili válku lidské přirozenosti… a příroda připravuje strašlivou odplatu.“ Bylo to označeno za nenávistný výrok.
Vidíte nějakou souvislost mezi legalizací potratů a vymíráním populace?
Jenomže v době, kdy jsem napsal tyto řádky, počet obětí AIDS v Americe už dosahoval stovek. Dnes jsou jich na celém světě miliony. A mezi americkou mládeží, která se připojila k sexuální revoluci hlásané v 60. letech minulého století, vypukla pandemie sexuálně přenosných nemocí.
Copak „společenský pokrok“ může přinést takové výsledky?
A jestliže je osvíceným činem, když nějaká společnost vítá homosexuální svazky, a dokonce je povyšuje do statusu manželství, proč ještě nikdy v historii žádná společnost nepomyslela na tak vynikající reformu?
Jako příklad shovívavého postoje vůči homosexuálnímu chování mě maně napadá pozdní fáze římského impéria nebo Výmarská republika.
Rozvody – báječný nápad pro narkomany
Snadný rozvod bez zavinění jedné či druhé strany byl jednou z prvních sociálních reforem, prosazovaných našimi elitami. A po něm následovala oslava sexuální revoluce s rozdáváním kondomů chudým a mladým, a pokud to náhodou nevyšlo, podpora potratů Federací pro plánované rodičovství.
Jak to ovlivnilo Ameriku?
Každý soudný člověk jistě vidí souvislost mezi těmito milníky společenského pokroku a 40 procenty dětí narozených mimo manželství, u Hispánců dokonce 50 procenty, u Afroameričanů 72 procenty.
Vidíte nějakou souvislost mezi těmi kluky bez otců a závratně stoupajícími počty mladých lidí užívajících drogy a téměř zčtyřnásobení jejich počtů ve vězeních za posledních třicet let?
Vymíráme?
Nedávno jsem zaznamenal novinový titulek hlásající, že u bílých Američanů v současné době převažuje počet úmrtí nad počtem narozených dětí. V Evropě je tomu tak už po několik desetiletí, původní obyvatelé vymírají, zatímco běženci z Třetího světa se sem hrnou přes Maghreb, tedy Severní Afriku, a Střední východ.
Vidíte nějakou souvislost mezi legalizací potratů (mimochodem od dob soudního sporu Jane Roe proti Henrymu Wadeovi je jich na 55 milionů) a vymíráním populace?
„Bůh bude mít v téhle záležitosti poslední slovo,“ pravila kdysi paní Kingová. Ve světě, který teprve přijde, jistě ano. Ale i v tomto světě je těžké představit si civilizaci, která v důsledku zřeknutí se svého Boha a zavržení víry a morálky začala vzkvétat a dosáhla velkolepých úspěchů, která přijala za své vše, co bylo dříve považováno za dekadentní, a proto přežila.
Náš utopisticky založený prezident nás možná vidí jako „stále dokonalejší unii“. Přesto však Amerika ještě nikdy nebyla tak nejednotná a rozdělená v záležitostech politiky, náboženství a morálky. Už se ani nedokážeme shodnout na tom, co je dobré nebo zlé, co je správné nebo špatné.
Opravdu ještě jsme „jedním nedělitelným národem před Bohem“, jak to často opakujeme v přísaze americké vlajce?
Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
autor: PV
