“Bruselská ruleta” - takovou přezdívku si vysloužily v nedávné době hrátky Evropské komise, týkající se dalšího působení jedovatého a potenciálně rakovinotvorného glyfosátu v Evropě. Tedy téže EU, která s velkou slávou před časem zakázala dva pesticidy, u nichž je podezření na závážné zdravotní důsledky.
Nádor na evropském těle
Současně ovšem - nijak hlasitě - navzdory “hlasu lidu” hodlá povolit glyfosát, známější pod jménem Roundup. Je to výtečná ukázka toho, jak funguje nejen takzvaná evropská “demokracie”, ale především vazalského stavu, v němž je EU vůči USA a jež v současné době krystalizuje v hrozivé podobě smlouvy o Transatlantickém obchodním partnerství (TTIP).
Není divu, že se Evropanům glyfosát nelíbí. Proti vlajkové lodi chemického giganta Monsanto se poslední dobou už staví dokonce i jinak zdraví ohrožující Světová zdravotnická organizace (WHO)
Kdo chce vidět, co přesně jeho odpůrcům na glyfosátu vadí, může si prohlédnout jeho účinky na laboratorní krysy. Daleko závažnější než mamutí zhoubné nádory nedobrovolných zvířecích účastníků testů je ovšem přístup Evropské komise (tj něčeho jako evropského bolševického, tedy nikým nevoleného "politbyra"), pro niž jsou slova “demokratický deficit” nepřípadně laskavá. O žádný deficit nejde - to by totiž předpokládalo, že kdysi demokratickou byla. “Bruktatura” ovšem v případě glyfosátu poněkud lépe poodhalila, jak to u ní vlastně chodí.
Skoro-vzpoura made in EU
Evropa glyfosát nechce. V tomto případě dokonce vytvořila něco jako “ad hoc politický lid”. Ba i v tomto směru sesbírala dostatek podpisů na evropskou petici - tedy něco nad milión. Několik členských států protestovalo. Po takové “křížové palbě” se i poslanci Evropského parlamentu, ti muži a ženy žijící v bájném komunismu (všechno je všech, což jsme my), pochlapili. Přijali rezoluci, která “tak trochu” proti glyfosátu bojuje.
Tou doporučují mimo jiné zkrátit povolovací dobu na sedm let a zakázat praxi, která zemědělcům velí z pohodlnosti stříkat plodiny glyfosátem asi dva týdny před sklizní - protože vlivem jedu seschnou a lépe se pak sklízejí (skvělý zlepšovák - až na to, že rezidua smrtelně nebezpečného glyfosátu na plodinách samozřejmě zůstávají). Takže ne zákaz - ale také ne tak úplně povolení. A komisař z DG SANTE (tedy něčeho jako evropského ministerstva zdravotnictví) Vytenis Andriukaitis skoro vydal prohlášení, že o názoru evropské veřejnosti možná ví. Taková hodně přihlouplá Chytrá Horákyně. Nebo spíš Dvanáct let v řetězech?
Daleko horší, než Panama Leaks
Není divu, že se alespoň trochu informovaným Evropanům glyfosát nelíbí. Proti vlajkové lodi chemického giganta Monsanto se poslední dobou už staví dokonce i jinak zdraví ohrožující Světová zdravotnická organizace (WHO). Její Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny (IARC) označila glyfosát za “pravděpodobný lidský karcinogen” - což jinými slovy znamená, že je nadpoloviční šance, že skutečně způsobuje rakovinu.
Jenže výzkumů si dokonce i “světové ministerstvo zdravotnictví” WHO může dělat, kolik chce - veškerý veřejný tlak totiž evropskou bárkou nepohne, pokud z druhé strany foukají proti Spojené státy. Ty samozřejmě stojí o uvolnění regulace na pesticidy i dovoz jedovatých či geneticky upravených (GMO) potravin na náš kontinent.
A stojí o to opravdu hodně, jak ukázalo půl třetí stovky stránek dokumentů, které nedávno odtajnila organizace Greenpeace. Týkají se ukázky takzvaného vyjednávání TTIP - kromě jiného také ve věci geneticky modifikovaných plodin. Ze strany USA šlo o dobře organizovaný nátlak: Tak vy nechcete GMO, milovaní spojenci? Tak my vám prakticky zakážeme dovoz těch vašich mrňavých aut do USA. Tak nějak, jenže v diplomatické řeči. Koneckonců jde o daleko horší písničku, než zjevně uměle vytvořená kauza Panama Leaks: na rozdíl od ní totiž naprosto jasně ukazuje, jak se vládne za zády občanů.
Špinavý trik v čistém tričku
Stejná písnička - i když zatím jen tušená - se nepochybně zpívá také na DG SANTE. Komisař Andriukiatis byl totiž ještě loni v prosinci na návštěvě ve Washingtonu - asi aby náhodou nezapomněl noty. A po onom “skoroprohlášení” v dubnu samozřejmě už na jeho konci honem honem hasil toxické požáry: glyfosát bude. Jistěže bude. Proč by neměl být?
Jeho jedinou oporou v tomto riskantním kroku je rozhodnutí Evropské agentury pro bezpečnost potravin (EFSA), která prohlásila, že pro označení glyfosátu za karcinogen není důvod.
To zní jistě hezky - jenže jak si všímá William Engdahl a další nezávislí komentátoři, šlo o trik: “EFSA svoje rozhodnutí postavila na jediném zdroji. Tím byla zpráva Německého federálního institutu pro hodnocení rizik (BfR), který zase zjevně vycházel ze zaujaté zprávy zpracované samotným Monsantem a dalšími skupinami v agrochemickém průmyslu - podle kterých je “nepravděpodobné” že glyfosát způsobuje rakovinu. Na rozdíl od IARC (agentury při Světové zdravotnické organizaci, pozn. aut.) která ve své analýze vycházela z dat ve veřejné sféře, BfR využívala pouze tajných studií pocházejících zevnitř agrochemického odvětví, které navíc odmítla odtajnit jak IARC, tak veřejnosti.”
Nerůžová budoucnost
“Výhoda” pro Evropany v oblasti glyfosátu spočívá alespoň v tom, že jej evidentně nyní nepodporuje mocná Světová zdravotnická organizace. Proč tato jindy loajální převodní páka obřích mocenských zájmů jedná právě takto, lze jen spekulovat. Jak se ovšem povede našim polím (a potažmo kuchyním a dětem), pokud projde TTIP, spekulovat netřeba. Situace zrovna růžově nevypadá.
Zda podvod zvaný TTIP nakonec projde, je ještě otázné. Nezávislý komentátor Pepe Escobar si nedávno všiml, že to vypadá, že se od smluv honem honem odklání i “královna velkého průmyslu” Hillary Clintonová. O Donaldu Trumpovi nemluvě - tomu se obecně podobná uspořádání nelíbí z principu, neboť má za to, že poškozují Ameriku.
Protimluv? Jen zdánlivý. Trump má totiž ve svém hodnocení dost možná pravdu. TTIP jsou nástrojem “americké dominance” - ale jen potud, pokud zajišťují dominanci určitého typu elit. Americe samotné, tedy jejím občanům, prospívá stejně málo, jako lidu evropských států.
Kontrarevolucí proti rakovině
V Americe, ale, občané mají před sebou jedny velké letošní volby. Dost možná volby, které smetou stávající establishment. Co se bude dít dál? Půjde smlouva TTIP a její pacifické dvojče TTP k ledu? Dostane Evropa prostor se po orwellovsku nadechnout?
To nevíme. Prozatím tedy můžeme dělat jen jedno: s přicházejícím jarem opět hlasovat našimi peněženkami. Ty stále ještě máme. Místo sprejování pampelišek na zahradě Roundupem z nich raději nasušit prášek proti rakovině. Dokud nám (pro naše dobro samozřejmě) nezakážou i ten.
“Malá vzpoura” v rámci zahradničení je totiž sama o sobě, bez hlubšího ideového zakotvení, tak trochu - řekli by lékaři - “paliativním” řešením. Může pomoci, ulevit, ale sama o sobě samozřejmě jedna lidská bytost proti “lidu bruselskému” a jím nastolenému (ne)řádu nic nezmůže. To jsme viděli i v případě slavné miliónové evropské petice.
Je to podobné jako s rakovinou: sebelepší léčba může jen napomoci. Uzdravení musí přijít takzvaně “shora”. Jak? To už se dostáváme mimo oblast politiky, a vlastně i léčení.
Tedy - já zapomněla. Ono se tomu už léčení ani říkat nesmí. Teď se tomu, jako všemu, říká "harmonizace". Takže jsme zase na začátku - u těch, kdo vládnou v EU.
Kéž je nám Pánbůh milostiv.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
