Eva Valerie Maxová: A německé matky budou svým dcerám ze strachu odebírat jejich svobody

06.03.2016 16:30

Německá novinářka a spisovatelka Lisa Grüner napsala v reakci na obtěžování a násilnosti, kterých se v Německu dopouštějí běženci, své malé dceři omluvný dopis. Některé věci jí už prostě nedovolí.

Eva Valerie Maxová: A německé matky budou svým dcerám ze strachu odebírat jejich svobody
Foto: Hans Štembera
Popisek: Děti - ilustrační foto

Tento krátký vzkaz formou dopisu, který má donutit k zamyšlení nejen všechny německé matky, ale i kompetentní politiky v zemi, zveřejnil blog amerického webu Huffington Post.

Lisa je chytrá žena a matka, která ví, co dělá. Vnímá dění ve své německé zemi a nebojí se ani tak o sebe a své bezpečí, jako o bezpečí své dcery, která ještě chodí do základní školy. Svůj otevřený dopis uvozuje Lisa slovy:

„Má drahá dcero, je mi líto, že ti budu muset odebrat tvé svobody, které sis těžce vydobyla…“

Hovoří o svobodách, které dítě školou povinné získá společně se zodpovědností. V případě Lisiny dcery šlo o samostatné dojíždění do školy a návrat ze školy, dcera mohla chodit sama nakupovat, jít s kamarádkami do bazénu. Dnes si matka dceru pustit samotnou nedovolí, běženci v jejich městě se dopouštějí obtěžování místních žen a v uprchlickém táboře poblíž supermarketu bylo odhaleno drogové doupě.

Podle zmínky o dětském hřišti, na které dcera chodila s mateřskou školou před třemi lety, je školačce kolem devíti let. Její matka ji na hřiště už pouštět nebude. Stalo se místem, kde sedávají mladí běženci a rozhlížejí se. Není to bezpečné místo pro malá děvčata. A bojí se tam chodit i máma Lisa.

V dopise své dceři píše, že jí chtěla ponechat pocit svobody a bezpečí ve veřejném prostoru. To se však během posledního roku změnilo a Lise je líto, že svou dceru musí kvůli ztrátě důvěry v bezpečnost o její svobodu připravit. Doslova píše:

„Je mi líto, že jsem ztratila důvěru v bezpečnost. Není to jen kvůli článkům v novinách, kde je téměř každý den něco o obtěžování, loupežích a násilí, ale i kvůli vyprávění známých, kteří se stali oběťmi a už se na ulici necítí bezpečně. Je mi líto, že se tvůj svět za jediný rok tak změnil.“

Ano. Taková je situace v německých městech a tento dopis je jen kapkou v moři úzkostných pocitů žen, když se mají vydat ven bez svých mužů. Mají strach. Strach z příchozích běženců, nazvaných uprchlíky, strach z mužů jiného vyznání, kultury, pocházejících ze zaostalých oblastí Středního a Blízkého východu, nebo severní Afriky. Tihle muži se dostali na místo určení, cíl své mise a zkusí, co půjde.

Integrace běženců je zatím v plenkách, jak nedávno řekl německý vicekancléř Sigmar Gabriel. Zatím jsou pouze registrováni, ubytováni a krmeni, loni na ně bylo ze státního rozpočtu Německa vydáno až 20 miliard eur. Podle Gabriela bude třeba 9 tisíc nových policistů, 25 tisíc nových učitelů a 15 tisíc nových vychovatelů, každoročně 400 tisíc nových bytů, integrační program vyjde odhadem ročně na 5 miliard eur.

Vícekancléř Gabriel je pro zachování kontrol na německých hranicích a bezpečný Schnegen, protože zastává názor, že: „Nikdo v Evropě nemůže dlouhodobě udržet otevřené národní hranice, když je vnější hranice děravá jako švýcarský sýr.“

Na dírách v páchnoucím sýru má dlouhodobou a velkou zásluhu vedle Itálie i Řecko, které i přes hrozící kolaps ze stávajících 12 tisíc běženců, průběžně tábořících u obce  Idomeni na řecko-makedonské hranici, vyzdvihuje z moře další a další dva tisíce migrantů denně, které hodlá postupně posílat dál směrem do Německa.

Takový malý velký řecký průchoďák, a ať si tam s tím nahoře nějak poradí. Viktor Orbán svou zemi oplotil, protože nechce islám, agresi, vzpoury, žhářství, obtěžování a zneužívání žen, tedy nechce to, čeho se zatím hoši ze „Sýrie“ a „válečných oblastí“ v Evropě beztrestně u svých západoevropských hostitelů každodenně dopouštějí.

Pozor! Pro klid Evropanů dnes na svém Twittteru Andrew Stroehlein, evropský ředitel pro média lidskoprávní organizace Human Rights Watch, zveřejnil graf, ve kterém nevěřícím Evropanům ukazuje, že počty mužů mezi uprchlíky dlouhodobě klesají.

V lednu 2016 šlo pouze  o 46%  mužů, 20% žen a 34% dětí, které připluly do Itálie a Řecka. Máme jásat?! Co tu dělají samotné děti bez rodičů, které mizí neznámo kde? V červnu 2015 bylo podle sluníčkáře Stroehleina mužů 74%, žen 13% a dětí také 13%.

Z nedávných videí a záběrů agrese při demolici drátěných plotů na řecko-makedonských hranicích se do kamer zuřivě ozývali samí mladí muži, kterých je údajně méně. Není to zvláštní? Má jich být méně? A co případy mladých mužů, kteří se při vstupu do Německa cíleně vydávali za dospívající chlapce do 18 let, aby mohli být umístěni do středisek pro mládež a někteří později zneužívat nezletilé dívky?

Ještě v červnu 2015 nás, Čechy, tento pán v debatě poučoval, že vracet uprchlíky je nelegální, protože to nejsou marťani a nejde o invazi. Jako obětem Islámského státu jim je podle něj i Česká republika povinna pomoci a má podle mezinárodního práva odpovědnost to udělat.

Uběhlo půl roku a vysokým státníkům se hrůzou začínají kroutit palce z toho, kam se migrační krize, která nesměla být nazývána invazí, posunula, a co tzv. „oběti“ Islámského státu ze severní Afriky a jiných zemí předvádějí, včetně německou policií pojmenovaného výskytu odhalených bojovníků a sympatizantů IS, kteří se jako „oběti“ ze Sýrie s úšklebkem drze vylodili a nechali zaregistrovat na evropské pevnině.

Vysoký komisař OSN pro uprchlíky Filippo Grandi dnes ví, jak na uprchlickou krizi. Ostatně za to bere se svými příživami z UNHCR nemalé peníze. Společně spíchli šest kroků, které krizi evropské solidarity zažehnají.

Zavést unijní hotspoty, přemísťovat a vracet žadatele o azyl, podporovat humanitárně Řecko, dodržovat azylové předpisy EU všemi členskými státy, žádat o vytvoření legálních možností, jak se uprchlíci mohou dostat do Evropy, dále zajistit ochranu ohroženým uprchlíkům – ženy, děti, bojovat s pašeráky lidí a také to nejdůležitější. Vytvořit celoevropský systém odpovědnosti za žadatele o azyl, jehož součástí mají být registrační střediska v hlavních zemích, kam běženci míří, či mechanismus spravedlivého přerozdělování azylových žádostí mezi unijní členy.

UNHCR se zřejmě před pondělním jednáním mezi Tureckem a EU probudila a rychle dává Evropě znát, že vše registruje a ví, jaký postup je správný a účinný. V době, kdy voda podemílá břehy, se najednou hledá stavidlo.

Německá kancléřka Merkelová si na dnešní schůzce v Paříži s francouzským prezidentem Hollandem shodně notovali, jak to v pondělí na summitu EU a Turecka, drzému Erdoganovu Turecku naservírují. Není nad společný postoj a tři miliardy eur darované Turecku v dobré víře, že peníze pomohou zlepšit situaci syrských uprchlíků v táborech, odkud, což je zajímavé, s takovou vervou a za nemalé naspořené částky pro pašeráky prchají do Evropy.

Jisté je, že by se Angela Merkelová v pondělí měla na summitu v Ankaře hodně usilovat o co nejlepší výsledek jednání. Bude bedlivě sledována ostřížím zrakem mnoha Evropanů. I proto, že uprchlický kolaps, devastující Evropu, a připravující ji o klid a bezpečí, rozpoutala svým pozváním do "Sýrie" právě ona.

Německá kancléřka je arogantní sebejistá politička, vládnoucí silné evropské zemi, politička, která nemá vlastní dceru, ani vnučku. Nemá tudíž ani strach o jejich bezpečí a nemusí jim omezovat jejich svobody v souvislosti s uprchlickou krizí.

Tak, jako to musela udělat novinářka Lisa Grüner v dnešním otevřeném dopise své dceři. A tak, jako dnes mladá německá matka Lisa cítí zodpovědnost za bezpečí a život své malé dcery, měla by pocit zodpovědnosti za bezpečí a životy druhých v tyto dny pocítit i německá kancléřka Angela Merkel.

Uvědomit si a konečně přijmout svůj díl zodpovědnosti nejen za svůj německý národ, za všechny dnešní Evropany, ale i za všechny další generace Evropanů, které budou následovat.

převzato z blogu autorky na idnes.cz.

Vyšlo na eportal.parlamentnilisty.cz, publikováno se souhlasem vydavatele.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

Mgr. Ing. Taťána Malá byl položen dotaz

znásilnění

Dobrý den, prý pro novou definici znásilnění hlasovalo 169 poslanců. A co ten zbytek? To byl někdo proti? Zajímalo by mě kdo. A ještě víc by mě zajímalo, jak to bude vypadat v praxi. Jak bude oběť prokazovat, že říkala ne? A zvyšují se s novelou i tresty za znásilnění, protože když občas slyším o ně...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Ladislav Jakl: Evropská unie - léčba otevřených ran solí

15:49 Ladislav Jakl: Evropská unie - léčba otevřených ran solí

Denní glosa Ladislava Jakla