Eva Valerie Maxová: Německá justice řeší problém – nezletilé manželky muslimských imigrantů | ParlamentniListy.cz

Přes jeden milion uprchlíků, kteří oficiálně unikli z válkou zmítaných zemí (víme pouze o Sýrii, co ti ostatní?!), aby našli bezpečí v zemi, která jako jedna z prvních otevřela svou náruč a promluvila ústy své kancléřky: „Jste vítáni“, se začíná v zemi hojnosti a multikulturality zdárně aklimatizovat.

V zásadě nemusí nic moc, je o ně vcelku slušně postaráno. Základní životní potřeby mají naplněny. Vyčkávají. Německý státní systém postupně odhaluje slupky uprchlické cibule a je nucen zaujmout konkrétní postoj k novým jevům, s nimiž se zatím nesetkal.

Podle týdeníku Focus do země vstoupili nekontrolovaně i muslimské manželské páry, kde je manželka nezletilá. Odhaduje se, že jen v Severním Porýní – Vestfálsku a Bádensku-Württembersku jde o zhruba 350 případů, Bavorsko přesná čísla nemá, celkově Německo zatím taky ne. Je zarážející, že se tomu kompetentní osoby podivují vzhledem ke kulturnímu a náboženskému prostředí, z něhož muslimové přišli.

Nicméně je tu problém, který v médiích demonstruje případ dvou syrských uprchlíků. Amirovi je dvacet jedna, což je v pořádku, ovšem jeho manželka Alia má pouze patnáct let, manželé, jsou spolu jeden rok. Podle německého právního řádu spolu tito manželé nesmějí žít. V Německu lze manželství uzavřít od osmnácti let, ve výjimečných případech se povoluje sňatek už v šestnácti letech.

Momentálně žijí odděleni v Bavorsku a usilují se právní cestou, aby byli spolu. Nejvyšší soud v Karlsruhe má rozhodnout o tom, zde německý právní řád bude nezletilou Aliu chránit a odloučí ji od manžela, či zda jejich manželství uzná.

Pokud by k tomu došlo, ustoupí německý právní řád islámskému, případ Amir – Alia se stane precedentem a další budou následovat.

Islámská legislativa v oblasti rodinného práva se pomalu a jistě začne vkrádat do německého právního řádu.

Jejím základem je v oblasti rodinného práva je náboženské právo (šaría). Právní základy šaríy (usúlu'lfiqh) lze hledat v oblastech Koránu, sunny, analogie (qijás) a souhlasném názoru autorit (idžmá). Rodinné právo, na rozdíl od jiných právních oblastí je velice obsáhle sepsáno v Koránu a kvůli tomu právě tato oblast islámského práva odolávala a dodnes odolává velkému tlaku všemožných reforem, protože je zde neochota připustit jakoukoliv odchylku od znění Koránu.

Pokud má Evropa chtít pochopit rodinné právo nově příchozích, muslimů, a tolerovat jeho specifika, měla by vědět, že největší důraz při výběru manželky by měl být kladen na její víru.

Zde Korán uvádí:

„Nevstupujte ve sňatek s modloslužebnicemi, pokud neuvěří; a věřící otrokyně je věru lepší než modloslužebnice, i když se vám tato více líbí. Neprovdávejte dcery své za modloslužebníky, pokud tito neuvěří; a věřící otrok je věru lepší než modloslužebník, i když se vám tento více líbí. Takoví lidé vás zvou do ohně pekelného, zatímco Bůh vás zve do ráje a k odpuštění, s dovolením Svým, a objasňuje znamení svá lidem - snad si to připomenou!“ (2:221)

Mnohoženství je věc podle islámu tolerovaná a opět Koránem odůvodněná:

„Bojíte-li se, že nebudete spravedliví k sirotkům...berte si za manželky takové, které jsou vám příjemné, dvě, tři a čtyři; avšak bojíte-li se, že nebudete spravedliví, tedy si vezměte jen jednu nebo ty, jimiž vládnou pravice vaše. A tak se nejlépe vyhnete odchýlení.“(4:3)

Pokud jde o svatbu (curs) v islámu je důležitá právní právní způsobilost nevěsty (carúsa) a ženicha (carís). Využívána je osoba walího, který rozhoduje např. v případě nevěstiny věkové nezpůsobilosti, zdali si dívka vezme potenciálního manžela, či nikoliv. Dnes se k souhlasu walího musí ještě připojit souhlas daných státních institucí zodpovědných za agendu rodinného práva.

Jeden z hadíthů zde otci nebo wallímu k jeho rozhodování důrazně říká:

„Kdyby k vám přišel někdo (a žádal o ruku vaší dcery) s vírou a chováním, s nímž byste souhlasil, tak mu dejte vaši dceru (za manželku). Kdybyste tak neučinil, nastane zlo na zemi a zkáza velká.“

Věkovou hranici pro vstup do manželství Korán stanovuje takto:

„A zkoušejte schopnosti sirotků, dokud nedospějí do věku sňatku...“(4:6)

Věk snoubenců není v Koránu vymezen jasně, což se stává předmětem dohadů, podvodů i dětských sňatků. Ty jsou muslimskou společností, převážně zde jde o nedospělé dívky, realizovány hlavně z ekonomických a sociálních důvodů.

Argumentace je jasná: Čím mladší dívka je, tím spíše jí rodina dokáže provdat za jejími členy vybraného ženicha. Otec se takto zbaví ekonomické povinnosti dívku živit a chrání ji tak lépe před případnými předmanželskými známostmi. Dle běžné víry se taktéž tvrdí, že provdáme-li mladou dívku, prodloužíme její manželský život a zvětšíme počet potomků. Na psychickou újmu v případě dětských nevěst rodina nehledí.

Podle OSN vstoupí na celém světě do manželství každý rok 14 milionů nezletilých dívek. Organizace „Girls Not Brides“ poukazuje patnáctkrát vyšší pravděpodobnost úmrtí dívek při porodu, domácí násilí, nemožnost chodit do školy, ztrátu vlastní svobody ženy, vše ukryté pod rouškou islámu.

Podle Koránu mají muži vůči svým ženám v oblasti sexuality volit tento přístup:

„Ženy vaše jsou pro vás polem; vcházejte tedy na pole své, odkud chcete, však učiňte předtím něco pro duše své a bojte se Boha a vězte, že se s ním setkáte! Oznam tuto zvěst radostnou věřícím!“(2:223)

Muslim na příkladu žena jako pole lépe chápe svou roli, tedy to, že o pole se musí poctivě starat, moc ho nezatěžovat, sít plody své práce a starat se tak, aby úroda byla kvalitní. Nesmí se příliš vyčerpat a pole nezanedbávat. Muslimská žena je pro svého muže slovy Koránu jako jeho pole.

I na ohleduplnost vůči ní Korán pamatuje a říká mužům:

„…A zacházejte s nimi podle zvyklostí uznaných! Jestliže k nim cítíte odpor, je možné, že cítíte odpor k něčemu, do čeho Bůh vložil velké dobro.“(4:19)

Tímto se snaží předejít možným rozvodům. Ženě muž, pokud není vše podle jeho představ, ústně domluví, pak ji odmítne sexuální styk a v nejhorším smí použít mírný tělesný trest.

I na to Korán pamatuje:

„Muži zaujímají postavení nad ženami, protože Bůh dal přednost jedněm z vás před druhými, a proto, že muži dávají z majetků svých (ženám). A ctnostné ženy jsou oddány a střeží to, co Bůh nařídil střežit. A ty, jejichž neposlušnosti se obáváte, varujte a vykažte jim místa na spaní a bijte je! Jestliže vás jsou však poslušny, nevyhledávejte proti nim důvody! A Bůh věru je vznešený, veliký.“ (4:34)

V Koránu je také zmínka o tom, co Alláh řekl Jóbovi k trestu jeho manželky:

„A vezmi do ruky metlu a udeř jí, a nehřeš!‘…“(38:44)

V hadítech lze dále nalézt:

„Prorok (mír a požehnání s ním) pravil: ‚Muž nebude tázán na to, proč zbil manželku svou.“

Ovšem pozor, tělesný trest manželky je jakýmsi předposledním stupněm rozpadu manželství.

Na několika příkladech, citacích z velké bible islámu zvané Korán, je zde dokladováno, že rodinné právo je tímto náboženstvím chápáno po několik staletí naprosto odlišně od práva evropského. Výsledný názor a pocit ponechám na každém z vás.

V Německu dnes řeší muslimské sňatky nezletilých a právník a odborník na islám Mathias Rohe je optimista, který pro Focus řekl:

„Je nutné najít konsenzus a mít jednotný výklad právních norem.“

A závěr?

Nevím, zda a jak moc detailně si dr. Rohe prostudoval Korán a islámské právo šaría. Německý právní řád se díky imigrantům z tradičních více či méně civilizovaných muslimských zemí ocitá před nelehkým úkolem. Z dlouhodobého hlediska sebevědomý a dobyvačný islám na žádný domnělý německý konsenzus rozhodně nepřistoupí a po jednom „manželském“ precedentu mohou následovat další, mnohem závažnější.

Právní řád jakékoli evropské země jako součást kontinentálního typu právní kultury nemůže v žádném případě ustupovat islámskému právu, stejně jako nesmí být unáhlenými kroky a ústupky v oblasti práva ohrožena suverenita a právní stabilita evropských států.

Psáno pro blog.idnes.cz