Policie následně uvedla, že zatčení čtrnácti osob a zabavení vozu demonstrantů ukazuje na odhodlání francouzské vlády nikomu nedovolit, aby extremistická hnutí zneužívala přistěhovalecké krize. Tímto hnutím byla asi stovka demonstrantů, která se dnes ráno rozhodla vyjádřit svůj nesouhlas s invazí, která tyranizuje v podobě agresivních běženců kdysi klidné město.
Na několika mostech běžencům transparenty s nápisy „Jděte domů“, „Vstup zakázán“, „Chraňme Calais“, „Neprojdete!“ a blokádou zesílenou hořícími pneumatikami vzkázali, co si o nich myslí a že je odmítají dále trpět ve svém městě.
Přístavní město Calais je pro běžence spojkou mezi Francií a Velkou Británií, většina z nich sem přichází z Itálie a čeká na každou příležitost, jak prostřednictvím projíždějících kamionů proniknout jakýmkoli způsobem na trajekt a ocitnout se v zemi, která je humánnější a nabízí uprchlíkům skvělé příležitosti. Většina tam prý má rodiny a jak ty si tam žijí!
Český mainstream poslední dobou přestává mlžit a pod tlakem negativních událostí, souvisejících s běženeckou invazí, nabízí čtenářům i nějakou tu část pravdy.
Objevuje se tak pravda o páchnoucí bývalé skládce, zvané Džungle, obývané koncem loňského roku asi 6 tisíci běženci, většina z nich několikrát denně naskakovala na projíždějící kamiony, pravda o potyčkách, nemocech, násilí mezi Súdánci a Afghánci i pravda o tom, že nakonec byl tenhle ostudný běženecký vřed zlikvidován francouzskými dělníky za dohledu policie a účasti hasičů. Nervózní obyvatelé velmi nelibě nesli přesun do vyhřívaných buněk.
O jejich možné deportaci do zemí původu nemůže být řeč, měkké státní orgány, vláda a političtí přicmrdovači EU, i neziskové organizace si dál budou hřát tohohle hada na prsou, nebo spíš agresivní „skokany hnědé", kteří mají svůj cíl v Británii, nebo škodit lidem v Calais tak dlouho, dokud to nevyjde a město se jich nezbaví.
O agresivitě hochů v Calais svědčí i událost, kterou zažil loni v prosinci jeden z řidičů české kamionové přepravy Eduard Rosenthal, který byl v koloně před trajektem napaden běženci. Ti mu do okna hodili dvoumetrovou špičatou tyč - oštěp, která projela sklem a zastavila se o sedadlo. Poté hodili na přední sklo deku, aby zabránili výhledu řidiče a začali šplhat po autě s cílem dostat se dovnitř. Řidiči se ale podařilo odjet. Když incident oznámil přístavní policii, zeptala se, byl-li někdo zraněn. Jedině tak by se událostí dál zabývala. Takže nic.
S podobnými zkušenostmi se řidiči kamionů v Calais setkávají denně, jejich výpovědi lze najít ve FB skupině i na kanálu youtube, kde je ke shlédnutí celá řada videí, pořízených přímo z kabin vozů. Policie projíždí kolem a vůči útočníkům z bývalé Džungle nezasahuje. Zákon, který má strach? Zákon, který nechrání občany před násilím? Co je to za zákon ve vlastní zemi? Zákon strachu?
Letos v únoru se na youtube objevilo video s obyvatelkou Calais, paní Simone, ve kterém popisuje proměnu města po jeho osazení tmavými čekateli z Džungle. Chvějícím hlasem tato starší žena vzpomíná na poklidný život ve městě, které tolik milovala. Rozhodnutím Sarkozyho byli v Calais přijati první běženci, jako chudáci, kteří neměli kam jít. Paní Simone hovoří o stávajících 18 tisících běženců, kteří vytvořili další město ve městě se svými, ulicemi, starostou, zákony, islámem, právem.
Každý večer ve skupinách vstupují suverénně do centra Calais, kde se dopouštějí beztrestně násilností, krádeží, znásilnění, vyzbrojení železnými tyčemi a Molotovými koktejly, vstupují i do domů, kde požadují jídlo, v případě, že ho nedostanou, ukradnou nebo rozbíjejí věci v domě. Syn paní Simone byl podobnými útočníky napaden a zbit ve městě.
Běženci prý protestují proti podmínkám ve městě, berou si, co chtějí. Policie stížností napadených odmítá se slovy: „ Co chcete? Všichni vypadají stejně! Nemůžeme nic dělat!“
Paní Simone říká, že obyvatelé Calais mají strach, vnímají to tak, že jim nikdo nepomůže, že je vláda opustila. Uspořádanou demonstraci proti imigrantům pořádková policie pečlivě dozorovala a některé místní obyvatele dokonce zatkla. Ze strachu se ve městě zavírají obchody, z kdysi živého města se podle slov jeho obyvatelky, paní Simone, stalo mrtvé město.
Po tom všem, co se ve městě děje a co běženci páchají, se paní Simone ptá: „Proč když je policie zadrží, proč je hned pustí?!“ Zatímco každý Francouz je po spáchání čehokoli ihned zatčen. Zmiňuje také starostku Natachu Bouchart, která místní nijak nechrání, známé od paní Simone nabídla práci uklízečky v táboře Džungle.
Podle paní Simone chtějí běženci, kteří demonstrují po francouzské vládě 2 tisíce eur na měsíc, auto a dům. V závěru svého vystoupení plačící Simone hovoří o tom, že jestli má tohle být ono „kulturní obohacení“, vystačili by si Francouzi sami.
V dnešní on-line reportáži na idnes.cz se máme nechat dojmout fotografií agentury Reuters, zobrazující malého uprchlíka, který v Idomeni vyfukuje bublinu z bublifuku a fotografií čerstvě narozeného dítěte tamní běženkyně. Řecký list „To Vima“ novorozence okomentoval slovy: „Fotografie zachycuje jak uprchlické drama, tak naději na život, kterou přináší narození dítěte".
Bohužel ochota nechat se dojímat příběhy uprchlíků ze zemí původu, které jsou momentálně v kurzu, uprchlíků bez dokladů a jedinců, kteří ilegálně vstoupili do Evropy, čímž pošlapali její azylové zákony, u nás Evropanů klesá k bodu mrazu. Soucit a pochopení se oprávněně vytrácí. Nikdo je nezval, rozhodli se sami, vstoupili nelegálně, následky svého rozhodnutí si tudíž musí nést jen oni sami.
Silvestrovský Kolín a další západoevropská města, chování v uprchlických táborech, na hranicích, kde mladí agresoři prolamovali drátěné ploty, nejasná minulost většiny z nich, převažující jasné ekonomické zájmy muslimských běženců, touha po snadném životě v naivní Evropě. Strach v ulicích německých měst i události a očité svědectví o proměně města Calais, z kdysi živého a turisty navštěvovaného města plného života, v mrtvé smutné město, prostoupené agresí a zlobou migrantů a obavami místních, bez toho že by je policie ochránila. Společně pak bez ochoty vládních představitelů stát na straně svých občanů, hájit jejich práva a rázně proti ilegálům zakročit.
To všechno jsou pádné důvody k tomu, že nic z toho nesmíme do naší země, my potomci Čechů, Moravanů a Slezanů, nikdy nechat vstoupit. Tahle země byla, je a bude vždycky jen naše a my se o to zasadíme. Odhodlaně, hrdě a všemi účinnými prostředky!
Ve jménu všech našich předků a pro budoucnost všech našich potomků.
převzato z blogu autorky na idnes.cz.
Vyšlo na eportal.parlamentnilisty.cz, publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
