Dva dny po uvedení filmu asi po druhé hodině odpolední čekám na světlo zeleného terče na rohu Francouzské a začátku Moskevské ulice, abych vkročil do ulice Ruské. Za mnou se potácí a plive na vše asi třináctiletý chlapec s ruksakem na zádech, kterému zřejmě skončila školní výuka. Jen jsem se ho otázal, zdali tak plive i doma na koberec. Odpovědí bylo další plivání, ale směrem ke mně, vyplazování jazyku, posílání do pr.... Následovalo i jiné připitomělé školákovo počínání. Jako člověk, kterému brzy bude 78 let, už takovou otázku nikdy nepoložím. Zmíněný film mi ji prezentoval jako zbytečnou. Jen jsem si potvrdil, že tyto „kobry" rapidně přibývají. Hloupý je určitě i naivní dotaz, zdali by neměl být učitelům ubráno na mzdě a rodičům odebrány příspěvky na děti...

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.