Často dochází k tomu, že vládnoucí elity, bez relace, nařizují autoritativní diskurz. Jindy zase kladou při konání akcent tam, kam nepatří – při jednání ve prospěch společnosti. Jedná se proto o derivát předchozího. Tak lze nechat nepohodlné dokumenty zmizet nebo nechat okleštit, podobně jako rozpočty státu, krajů a obcí. To vše při zachování masky upřímnosti a „řádného“ projednání.

Životní potřeby deprivovaných občanů a voličů mohou i „zmizet“ v odkladech. Problém se nedostane na fóru na pořad jednání, jindy se vloží (rukou znalou) procedurální chyby, které projednávanou věc zhatí a posunou na pořad příštího jednání. Jindy je možno injektovat pozměňovacím návrhem merit věci, takže zákon změní strukturu (služební zákon). Další možností je zhotovení přílepku, který uspokojí mocné utilitární skupiny a aktér neodejde s prázdnou… Nejen peníze, ale i různé statusy a nepřímé bonusy jsou žádanými kapitály. Předložený dokument lze také projednávat v komisích a výborech, zadávat a zadávat „expertům“ apod. Nejsilnějšími argumenty pro destrukce jsou koalice a tzv. nedostatek politické vůle. Šíbři z obou komor Parlamentu ČR by mohli vyprávět až do stadia nedostatku slin.

To, co nás soudobě existenčně ohrožuje, a je schopno zlikvidovat evropskou kulturu, v horizontu 20 let, je řízená migrační krize, na které se údajně podíleli Nicolas Sarkozy a Angela Merkelová. Zde věřím bez výhrad filozofu a spisovateli Benjaminu Kurasovi.  

Nejsem historik, což je jistá nevýhoda, ale snad ne ignorant, z čehož bych rád učinil malou výhodu. Tímtéž uvádím mimořádnou knihu od Tomáše Pěkného HISTORIE ŽIDŮ v Čechách a na Moravě (2001). Příchod Židů do Čech je zasazen do 9. až 11. století a hovoří o tom i kronika Kosmova. Přes zásadní rozdíly ve víře a kultuře mezi židovským a křesťanským obyvatelstvem, šlo o vztahy difúzní a obohacující, jak dokládá nejen kapitola osm.

Udělejme pár kroků dozadu na počátek 20. století, do historie, která pro nás byla poněkud jiná, hledali a nacházeli jsme svoji identitu. Teď je nám z EU nekompromisně nařízeno multikulti! Stát zakladatelů Tomáše G. Masaryka, Edvarda Beneše, Milana Rastislava Štefánika těžil po roce 1918 především z židovské inteligence, z poměrně vyspělého průmyslu Rakouska-Uherska, a také jeho právních norem, na což se někdy zapomíná. Je však potřeba uvést, že Německo bylo před první světovou válkou, oproti habsburské monarchii, vědecky i technicky v předstihu. Cílem mého krátkého textu je dílčí popis dynamiky společenských a výrobních procesů v rakousko-uherské monarchii, se zvláštním zřetelem na Vítkovické horní a hutní těžařstvo, na přelomu 19. a 20. století. Je třeba zdůraznit komplexní management, který do tohoto exportního kolosu vnesl vídeňský vzdělanec a generální ředitel Ing. Paul Kupelwieser.    

Rychlý nástup industrializace od začátku 19. století vedl ke zvýšené dělbě práce a k důslednému oddělování práce a kapitálu a k nakládání s faktorem práce jako se zbožím, to znamená podle poptávky a nabídky. S tím bylo zákonitě spojeno stěhování lidí z venkova do měst, kde prudce stoupal počet obyvatel. V důsledku toho byly široké vrstvy obyvatelstva vytrženy ze svých duchovních, sociálních a hospodářských kořenů. Velké rodiny, ve kterých žilo spolu několik pokolení, se coby sociální síť rozpadly, a také mnoho lidí ve městech zchudlo a ocitli se na okraji společnosti.

Věk nových technologií, vznik první moderny

K první moderní vlně dekonverze došlo na přelomu 18. a 19. století a bývá spojována především s devatenáctým stoletím, coby věkem železa, jehož výroba šla prudce nahoru. V té době hrála v Evropě prim Anglie, a to jak svojí technologickou úrovní, tak mohutností produkce, která znatelně převyšovala možnosti Francie, Itálie, Německa nebo Rakouska. Rychlý rozvoj Velké Británie posiloval i fakt, že byla předním exportérem do Spojených států amerických. 

James Watt vynalezl použitelný parní stroj a vešel do dějin techniky. Jeho vynálezu bylo nejdříve využito při předení a tkaní (r. 1785), což vedlo hlavně k výrobě levných bavlněných látek. Zdokonalení tkalcovských stavů tak pokročilo (tzv. drážkový člunek, spřádací stroj ad.), že ruční tkalci, kolem roku 1820, masově opouštěli své chýše a stali se námezdními dělníky.

Parní stroj byl použit rovněž k těžbě uhlí a železných rud, ve druhé polovině 18. století byl sestrojen parní vůz pro jízdu po silnici. První upotřebitelnou lokomotivu vyrobil roku 1825 George Stephenson, čímž se velmi zrychlila doprava surovin a zboží. Okolo roku 1830 se začala rozšiřovat transoceánská plavba bez plachet, to znamená, že člověk přestal být závislý na síle větru a začal být závislý na těžařích uhlí a železniční dopravě. Průmyslová výroba a podnikání v druhé polovině 19. století, při hromadné strojové výrobě a otevírání nových dolů (uhlí, železné rudy), nabyly netušených rozměrů. Parní síly bylo r. 1850 v Evropě použito celkem okolo 2 200 000 HP, avšak v r. 1880 to už byl desetinásobek… Podobná situace nastala také v Severní Americe. Překvapivě hodně z té doby se můžeme dozvědět od dvojice Jirák – Reitler (1933).

Uhlí bylo vytěženo v mil. tun:

Výroba železa v mil. tun:

Přílivová vlna dekonverze venkovských bezzemků či malorolníků byla absorbována až potom, když industriální stát a podniky vyvinuly mechanizmy sociální integrace, jako je bydlení, pracovní kontrakty, sociální zabezpečení. Až s rozvojem procesů kontinuální výroby dostává prioritní význam stálý zaměstnanecký poměr, naturální a monetární mzda doprovázená různými bonifikacemi a později i možnostmi studia na podnikových školách apod. Jako dobové příklady mohou posloužit některé materiály ilustrující sociální situaci ve Vítkovických železárnách, založených v roce 1828, které byly evropským fenoménem a patřily mezi významné výrobce a světové exportéry.

První sociální zajištění tvořily bratrské pokladny, které prošly rozsáhlým vývojem a jejichž rozhodující modernizaci provedl ve Vítkovických železárnách jejich generální ředitel Paul Kupelwieser. Jeho snahou bylo, aby se co největší část jeho připomínek dostala do sociální legislativy monarchie, na jejíž přípravě spolupracoval. 

Společně s centralizací prosperujících podniků v Evropě i Rakousku a spojováním do kartelů dochází také k integraci a regulaci zaměstnanecké společnosti. Postupně vzniká partnerství: zaměstnanecká společnost a sociální stát, což vcelku uspokojivě fungovalo zhruba sto let.

Sociální postavení pracovníků hutnictví železa v Rakouské monarchii

Ekonomická a sociální moc obsažená v oboru hutnictví železa byla na počátku průmyslové revoluce v rukách nejbohatší šlechty a zčásti také měšťanských nájemců železáren a sléváren. Tato situace se postupně doznala změn a noví majitelé byli už lidé z podnikatelských, obchodních a bankovních kruhů. S rozvojem produkce se zvyšoval i počet hutních dělníků a docházelo k jejich koncentraci do velkých podniků. Už před zrušením poddanství a roboty v Rakouské monarchii v roce 1848 byl hlavní výrobní silou v hutích námezdní dělník nabízející pouze svoji pracovní sílu. Platná legislativa a výkon státní správy ještě dlouho zohledňovaly politický kompromis mezi šlechtou a buržoazií. To problematizovalo rozvoj kapitalistických výrobních vztahů a umožňovalo podnikům mít značnou pravomoc nad dělníky. 

Trestní zákon z roku 1852 a živnostenský řád z roku 1859 zakazovaly spolčování dělníků za účelem vymáhání požadavků vůči zaměstnavatelům a také stávky. Všeobecný horní zákon z roku 1854 nařídil zavedení služebních řádů v báňských podnicích a zřízení bratrských pokladen, tedy vzájemných pojišťovacích spolků dělníků, byť jejich řízení bylo dáno do značné míry do rukou podnikatelů. V roce 1860 byly zavedeny pracovní knížky, usnadňující kontrolu chování dělníků ze strany úřadů a zaměstnavatelů. Je tradováno, že ze strany institucí docházelo ke zneužívání tohoto institutu vpisováním dohodnutých značek, diskriminačního charakteru. Teprve od roku 1870 mohli dělníci v Rakousku-Uhersku zakládat odborové spolky (Purš a kol. 1986).

Střední školy v té době nebyly. Mistry se stávali schopní dělníci, kteří získali potřebné znalosti v hutním provozu. Velké železárny začaly zakládat závodní školy pro děti svých zaměstnanců. První taková škola s výukou odborných předmětů byla založena v roce 1844 ve Vítkovicích. Tato škola byla provozována v německém jazyce. Později byly založeny také závodní školy v Třinci a Plzni. V této době vznikaly i první technické spolky. Prvním byla na českých územích Jednota ku povzbuzení průmyslu v Čechách, založená v roce 1832. Sdružovala podnikatele, techniky, řemeslníky obchodníky. V roce 1866 byl po vídeňském vzoru založen Spolek inženýrů a architektů Království Českého. V roce 1884 byla u tohoto spolku vytvořena také skupina pro hornictví a hutnictví (Purš a kol. 1986, uprav.).

Vznik Vítkovických železáren a systemizace sociálních zařízení 

Historie Vítkovických železáren je poměrně dlouhá a bohatá na různé události, které neměly jen dobový charakter a význam a staly se předmětem podrobného zkoumání historiků. Je známo, že byly založeny r. 1828 olomouckým arcibiskupem arcivévodou Rudolfem Janem. Původcem myšlenky na vybudování tohoto železářského závodu, kde se uplatnily nejnovější výrobní technologie, byl údajně profesor vídeňského Polytechnického institutu František Xavier Riedl (podle Machotková 2003).

V sociálním vývoji Vítkovických železáren byly dosud badatelům obecně nápadné tři skutečnosti: velký počet sociálních zařízení pro zaměstnance, radikální germanizace uvnitř i navenek a pozdní vznik organizovaného dělnického hnutí.

Vznik Vítkovického horního a hutního těžařstva (VHHT) v roce 1873, znamenal heuristický předěl oproti předchozímu období (od r. 1845 byly VŽ ve vlastnictví Rothschildů). Z dřívější etapy se nezachoval téměř žádný archivní materiál správní, ale i vnitřní povahy (Matějček 1977: 236).

Generální ředitel Paul Kupelwieser (1876 – 1893) byl přesvědčen, že sice do 80. let 19. století vycházel veškerý pokrok v železářství a ocelářství z Anglie, ale od 80. let se již ujalo vedení Německo, především díky lepšímu a všeobecnějšímu školnímu vzdělání. Význačného technika a manažera v hutnictví železa charakterizuje známý ostravský historik Milan Myška (1989: 145-179).

Lze považovat za prokázané, že právě od založení VHHT se začal ve Vítkovických železárnách vytvářet dobře promyšlený a řízený specifický sociální systém, o který se jiné podniky té doby jen pokoušely a jehož obdobu později vytvořil zlínský obuvník Baťa (Matějček 1974: 237).

Síť sociálních zařízení byla výrazně rozšířena a zkvalitněna v poslední čtvrtině 19. století.  Podrobné údaje lze zjistit v reprezentativních publikacích Wohlfahrts-Einrichtungen des Eisenwerkes Witkowitz (Wien 1908) a doplňku Ergänzunsband (Moravská Ostrava 1915).

Vítkovické železárny nechaly postavit obytné domy pro úředníky, dělnické obytné domy, dělnická kasárna, koupelny, lázně, jídelny, školy a různé další objekty jako závodní hotel na Vilémově ulici, parní prádelnu, tržiště na Davidově ulici a četná další zařízení. K nim můžeme počítat modernizovanou závodní nemocnici, Dům pro rekonvalescenty ve Staré Bělé a četná zařízení a instituty pro děti.

Jednalo se o jesle, mateřské školky, sirotčinec, jídelny, hřiště a také se počítalo s prázdninovými tábory a Vánoční nadílkou. Podnik pamatoval i na staré osoby, invalidy a zaopatřování pozůstalých úředníků a zaměstnanců. Existovala i vlastní spořitelna a poskytování záloh.

Vítkovické železárny byly v podmínkách Rakousko-Uherské monarchie na přelomu 19. a 20. století železářským fenoménem evropského kalibru a městská část Nové Vítkovice z let 1876 až 1915 představovala komponované průmyslové město dokumentující mistrovství podnikových manažerů a stavitelů. Mnoho věcí z tehdy realizovaného sociálního standardu a architektury je poučením i pro současnost.

Tehdejší vedení Vítkovických železáren velmi pozorně sledovalo technologické a odbytové procesy v podniku, ale neopomíjelo ani kulturní, sakrální a sociální procesy ve Vítkovicích a v Ostravě. V intencích svých majitelů neponechalo žádný výrazný společenský počin bez seriozního přístupu a následně také finanční a společenské podpory.  

V letech 1890 až 1900 nastal nejprogresivnější nárůst u profesních skupin úřednictvo, svobodná povolání a technická inteligence. Navýšení počtu úřednických profesí bylo vyvoláno zřizováním úřadů státní správy ve městě (např. zřízení okresního hejtmanství v roce 1900) a vytvářením rozsáhlé administrativy průmyslových podniků. Za nárůstem svobodných povolání se odráží zprovoznění komplexu všeobecné nemocnice, rozšíření sítě advokátních kanceláří, vydávání místních novin a příchod několika akademických umělců do města.

Počet v městě činných techniků se zvyšoval v souvislosti s rozšiřováním průmyslové výroby, jak je patrné z nejvyššího nárůstu vzhledem k ostatním profesím v letech 1900 a 1910. Zejména dnes se nabízí srovnání sociální politiky židovských bankéřů Salomona M. von Rothschilda a bratří Wilhelma a Davida Gutmannů s dnešní českou politickou, podnikatelskou a odborovou scénou. 

Během doby dvaceti let z moravsko-ostravských vzdělaných vrstev nejvíce narostla o 355 % profesní skupin technické inteligence (Pokludová 2003: 83).

Vývoj moravsko-ostravských vzdělaných vrstev v letech 1890-1910 z excerpovaných sčítání lidu __________________________________________________________________________________

Profesní skupiny          rok 1890         rok 1900         nárůst         rok 1910         nárůst         nárůst  

vzdělaných                                                                        +                                         ++              +++

vrstev                            abs.   v %        abs.   v %         v %           abs.   v %          v %            v %

__________________________________________________________________________________

Svobodná povolání         33     11,5        84     12,2        154,5          105   10,2           25              218,2

Úřednictvo                    155     54,2       403    58,6        160             589   57,2           46,2           280

Technic. inteligence        29    10,1         73    10,6        151,7           132   12,8           80,8           355,2

Podnikový ředitel             7       2,4         14      2           100                18     1,7           28,6           157,1

Stř. profesor a učitel       53     18,5         93    13,5         75,5            167   16,2           79,6           215,1

Duchovní                          9       3,1         20      2,9       122,2              19     1,8            -5              111,1

__________________________________________________________________________________

 Celkem                          286    100        688    100        140,6          1030   100            49,7           260,1

 Vysvětlivky k tabulce:

Nárůst  +         procentuální vyjádření nárůstu za léta 1890-1900

Nárůst  ++       procentuální vyjádření nárůstu za léta 1900-1910

Nárůst  +++     procentuální vyjádření nárůstu za léta 1890-1910

Vývoj moravsko-ostravských vzdělaných vrstev v letech 1890–1910 z excerpovaných sčítání lidu

 Vysvětlivky k tabulce:

Nárůst  +             procentuální vyjádření nárůstu za léta 1890–1900

Nárůst  ++          procentuální vyjádření nárůstu za léta 1900–1910

Nárůst  +++        procentuální vyjádření nárůstu za léta 1890–1910

V Moravské Ostravě se advokáti, lékaři, ale i stavitelé a podnikatelé židovského původu řadili bezesporu k městské honoraci. Byli to mužové profesionálně zdatní, altruističtí a velmi často politicky angažovaní. Kandidovali za německé liberální strany do obecních samospráv, zasedali v představenstvech městských nebo podnikových spořitelen a podniků. Patřili k čelným představitelům židovských náboženských obcí. V Moravské Ostravě to byly např. Ahavas Tora, Mišnajes a další. (stále ještě Pokludová). Rozsáhlá byla i charitativní a sportovní činnost. Dnes už jen malé kovové tapety na dlažbě připomínají v Ostravě čtyřicátá léta a ty, kteří byli odvlečeni do koncentračních táborů.

Bez problémů lze doložit i další přínosy židovských obyvatel: podnikatelů, lékařů, právníků, techniků, vědců, bankéřů, obchodníků i rabínů. V Kladně by to byla třeba rodina Wittgensteinů a celá řada význačných osobností sídlila v Praze a po celé republice. 

Co lze zásadního říci k dnešní skutečnosti? Jaks nelze jít za Jamese M. Buchanana, nositele Nobelovy ceny, který řekl: „ Až na výjimky politici nedělají to, zač jsou placeni, a pokud ano, dělají to špatně.“

To znamená, že chtějí-li voliči zvýšit kvalitu a efektivitu politiky, musí od ní nesmlouvavě požadovat měřitelné výsledky v dohledném horizontu.                                                                                                   

K vytvoření materiálu byly použity tyto zdroje

CASTEL, R. (2005) Les métamorphoses de la question sociale. Paris: Fayard 1995. (cit. dle J. Keller, Soumrak sociálního státu. 1. vyd. Praha: SLON.
MACHOTKOVÁ, J. (2003) OHLÉDNUTÍ za 175 lety společnosti Vítkovice. Ostrava: Vítkovice, a. s.  
MATĚJ, M.; KORBELÁŘOVÁ, I.; LEVÁ, P. (1992) Nové Vítkovice / 1876 – 1914. Ostrava: Památkový ústav v Ostravě.
MATĚJČEK, J. (1992) Sociální politika Vítkovických železáren od 70. let 19. století do 1. světové války. In: Ostrava 9, Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě města. Uspořádal: A. Suldovský s redakčním kolektivem. Ostrava: Profil.
MYŠKA, M. (1989) Technik a manažer v ostravském hutnictví železa – Paul Kupelwieser. (1843-1919). Z dějin hutnictví 17, Rozpravy NTM 1117. Praha. s. 145-179.
Wohlfahrtseinrichtungen des Eisenwerkes Witkowitz. Wien 1908.
Wohlfahrtseinrichtungen des Eisenwerkes Witkowitz. Moravská Ostrava 1915.                                                                              
PĚKNÝ, T. HISTORIE ŽIDŮ v Čechách a na Moravě. Vydal Sefer, s. r. o. Federace židovských obcí v Ćeské republice. PRAHA 2001.
PITRONOVÁ, B. (1980) Vývoj národnostních poměrů pracovníků v hutnictví železa v českých zemích v období 1880 – 1939. 1. vyd. Praha: Hospodářské dějiny.
POKLUDOVÁ, A. (2003): Podíl vysokoškolsky vzdělaných mužů židovského vyznání v socioprofesní skupině svobodná povolání v Moravské Ostravě a Opavě na přelomu 19. a 20. století. 1. vyd. In: Pálka, P. (ed) Židé a Morava. Sborník z konference 13. listopadu 2002. Kroměříž: Muzeum Kroměřížska.
PURŠ, J. A KOL. (1986) Dějiny hutnictví železa v Československu. 2. Od průmyslové revoluce do konce 2. světové války. Praha: Academia. 
Stanovy Vítkovské bratrské kasy z roku 1869 (Statuten der Witkowitzer Knappschafts – Cassa oder Bruderlage). Archiv města Ostravy, sig. A- 17 178.
JIRÁK – REITLER DĚJEPIS pro roční učebné kursy (IV. roč.) při měšťanských školách. Upravili L. Hanus a A. Reitler. Páté změněné vydání. Nákladem vlastním. – „KOMENIUM“ v Praze Karlíně, Praha 1933.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.

Psali jsme:

Hejtman Kuba: Až se v prosinci otevře dálnice, budou moci Budějčáci užívat i novou komunikaci

Hejtman Kuba: Letiště se nám v loňském roce podařilo rozhýbat a rozlétat

Kdybych se vrátil, byl bych král. Jenže… Zvláštní ruští vojáci

Hejtman Kuba: Zahajovat dopravní stavby mi dělá opravdu radost

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

Líbil se Vám tento článek?

---

Nezávislost naší redakce můžete podpořit peněžitým darem v jakékoliv výši bankovním převodem na účet:

131-981500247/0100

QR kód obsahuje údaje k platbě, výši částky si určete sami.