Vážená paní Horváthová,

   se zájmem jsem si přečetl vaše sdělení. Zopakuji úvodní odstavec: Ve čtvrtek 6. 4. Proběhla v Brně veřejná debata nad publikací Kateřiny Šedé Brnox. Průvodce brněnským Bronxem, za kterou renomovaná výtvarnice obdržela cenu Magnesia Litera 2017. Veřejnost je většinou nadšena vtipností knihy, Romové se většinou bouří proti propagaci stereotypů, autorka se hájí, že jde o umění, a literární vědci dílo ocenili v kategorii publicistika. Jak se v tom vyznat?

   Na vaši otázku, paní Horváthová, odpoví příslušná fotografie Spolu v Brně, právě z onoho článku. Je zde zobrazena atakovaná autorka literárního počinu Kateřina Šedá ve společnosti dvou romských, zjevně úspěšných mladých mužů, u kterých je možná zbytečné ptát se po profesi a přínosu pro naši společnost. Asi vystačí se svojí jinakostí… Že by pohrdání nejen Kateřinou Šedou, ale i zpocenou majoritou?    

   Nepátrejme po tom, zda mají za sebou úspěšnou akademickou, uměleckou či manuální kariéru. Prostě jsou zde, tváří se velmi pobaveně a svůj zakořeněný a dále dovedně rozvíjený stín, domnívám se, promítají do své bílé a (pravdou) nebezpečné oběti. Že by ji už preventivně odmítali inkludovat? To by byl ovšem rasismus, nikoli muzeální, ale aktuální.

  Nevím, zda se u mě neprojevuje rasistický, xenofobní a populistický předsudek.  Souvislosti jsou mnohem širší a takzvaná politická korektnost nemá jen finančně a statusově zainteresované přátele přátel, ale i četné odpůrce. Nejsem si vědom, že by podobné názory mohly představovat tzv. hybridní hrozbu, pokud to pan Mareš nepojme jinak.