Po Listopadu ´89 jsme se toho opravdu nedočkali. Mnoho hesel, málo vesel, aby se kocábka s obludným názvem Česko pohybovala znatelně dopředu. Protiproud globalizace je prostě silnější. Krajně nadhodnocený Václav Havel s těžko diskutovatelným intelektem a morálkou, za což dnes hrozí (při připomínce) trestní stíhání, neměl kvality lídra, což se dnes velmi neochotně přiznává. Karel Kryl byl účelově odstaven, nehodil se do zpravodajských her, pro korupci osobní či skupinovou neměl pochopení, národ, hudba a tantra mu byly bližší.
Dnes hnijeme, jak se řada lidí domnívá, v nějakém rezavém doku XYZ, v přístavu pro unter/blbé zvaném Evropská unie. Ano, některým státům, dokonce i zadluženým, jako Itálie, Řecko, Španělsko se daří relativně dobře, ale zdá se, že Mario Draghi bude muset chodit i na noční směny a zcela vypustit víkendy, aby mohl kvantitativně uvolňovat, tedy ohlupovat nechytré. Vyrábět peníze bez krytí to je nakládačka po ři.., laskavý čtenář si doplní sám. Je už na čase, aby naši bankovní giganti jako Miroslav Kalousek či Jiří Rusnok přestali nevýhodně půjčovat mezinárodním organizacím, a stáhli naše aktiva nazpátek, mimo jiné proto, bychom se vyhnuli 50ti miliardovému deficitu ve státním rozpočtu na rok 2018.
Demokracie nás válcuje
Po roce 1989 nám údajně šlo o to dosáhnout demokracie. V několika vlnách kupónové privatizace jsme toho dosáhli, díky praotci Václavu Klausovi a jeho premiantům. Pak jsme začali šilhat po liberální demokracii. Také té jsme dosáhli: restituce pro šlechtu nacistickou i nenacistickou byly naplněny. Občanství získaná díky třeba podvodům aktivovaných úřednic se v soudních jednáních táhla tak dlouho, až veřejnost málem získala dojem, že se těm chudinkám křivdí a neplatně přiznaná občanství se tak stala faktem velmi hmatatelným. Tímtéž mohlo dojít k převodům mnoha majetků ze státu na „právoplatné“ vlastníky. Vysvětlení bychom našli u Karla Schwarzenberga, nikoli u špičkových právníků. Máte-li volební číro, máte posléze téměř všechno. Jde jen o to, mít na své straně Pražskou kavárnu ve všech intelektuálně-cenových skupinách, tedy: I., II., III., IV. George Soros to ví, ale nepoví, proto je třeba proto trochu pátrat.
Ale buďme objektivní, dnes už se skoro nikdo v SS uniformách nefotí. Ovšem jen ministr Daniel Herrmann ví, co bude dále…
Umíráme; KDU-ČSL tančí odzemek…
Georges Bataille by už nehledal slova o smrti, svrchovanosti morfologie NICu a šel by na absint. Dokonce by nehledal, jak se domnívám, ani naplň negativní definice Boha (co Bůh není).
Nicméně, nyní však osměleni různými Bělobrádky, Herrmanny, ba i kombajnéry typu Jurečka si musíme promyslet, co všechno Bohuslav Sobotka prosral, aby se zavděčil KDU-ČSL?
Sobotkovým problémem není totiž Andrej Babiš, ale lidovci. S Babišem lze souhlasit, ale i nesouhlasit, avšak položme si nepříjemnou, ale velmi potřebnou otázku: „Kam nás zatahují lidovci?“
Bohuslav Sobotka prohospodařil nejen předchozí volby, ale udělal si z lidovců orákulum. Ale nejen to, on de facto zrušil 140-letou tradici sociální demokracie, jakkoli si to nebude chtít připustit.
Na co se budou nyní jasnozřiví lídři ČSSD odvolávat, lze tím mínit boxera Jaroslava Foldynu, (Bc.) Miloslava Chovance a exministra průmyslu Ing. Milana Urbana. Zejména od pana Urbana bych očekával, že nebude rozvážet pizzu po Toskánsku na skútru a nastuduje si historii sociální demokracie. Zakladatelé i pokračovatelé byli zcela jiní lidé, než on s třemi bradami. A dřisty prdy vypouštěnými v bublinách do éteru jako v kreslených seriálech.
Kdo je Sobotka, když (politicky) umírá?
Nebojme se položit otázku, nakolik se Bohumil Sobotka podobá Pavlu Wonkovi? Komu Sobotka patří? Jak silně poškodil 140 letou tradici ČSSD? A v jaké režii tak učinil? Dlouhé roky byl Bohumil prezentován, jako nadějný a čestný politik, doslova dříč. Koho však doopravdy dřel? Zdá se, že občany a členy ČSSD!
Když umírá politik v České republice tak to není nijak veselé. Nikdy nevíme, co se nachází v jeho politické závěti, komu zaprodal svoji duši za tučné konto na Floridě a naši budoucnost ve formě tajných, asymetricky koncipovaných, nevýhodných smluv, ztrát vojenských újezdů, unikátních technologických vojensko-průmyslových vynálezů, účinných léků nové generace, filtrů, kódovacích i dekódovacích zařízení apod. Kraví hora u Brna by mohla vyprávět, stejně jako některá pracoviště AV ČR. Jenže nebudou, každý zainteresovaný člověk chce v zásadě přežít, a potom: má rodinu nebo blízké osoby. To ho „hamuje“.
Kdo nás doopravdy ovládá
Bezpečně se ví, že Trans National Corporation, tedy nadnárodní společnosti, a jejich advokátní kanceláře (zde pozor – až 2 500 pracovníků), velmoci a jejich zpravodajské služby, to všechno vědí, i mnoho jiného, takže tomu přizpůsobily svoji činnost v každém geo/grafickém útvaru do posledního detailu technologických, ekonomických toků a politických lidského žití, které tímto jsou plně pod kontrolou často bez našeho vědomí.
Se získanými a mohutně rozvíjenými zkušenostmi (vč. údajů britského Tavistoku, a amerického prestižního MTI ad., si mohou TNC v klidu mohou počkat na jakoukoli arbitráž. Pravomoci tuzemských soudů malých zemí jsou jim na chechtandu mezi dvěma drinky. Jak jiná je ovšem pozice velkých suverénních států! Všechny ty nablblé hry na demokracii a kolektivní rozhodování (se stejným hlasem a stejnému nároků i pro menší státy) jsou jen hry pro pošetilé.
To je zjevné otroctví, ví to Sobotka i jeho nablblá družina? České republiky se to dotklo v roce 2004, 2008 a od té doby jen havarujeme. Blíže think tank Václava Klause von Hanspaulka a jeho kluků v plné polní – snad myšlenky zvolní…
Známý komentátor jedné tradiční politické strany v ČR Josef Skála opakuje konstatování Paula Craiga Robertse, který řekl: „Amerika unikátní je, ne, že ne. Je unikátní však díky sveřepé mánii, řadící vlastní zákony a diktát nad suverenitu kterékoli jiné země.“ Ten byl za Reagana náměstkem ministra financí. I šéfem týmu, projektujícího „reaganomiku“.
Tam ale bohužel nejsme a koruna nepatří do měnového koše a euro je krajně neperspektivní. Půjčování MMF a jiným problémovým globálním organizacím, které bezvadně zná Mario Draghi, jako by mělo zanedlouho skončit. Cíl pro ČR musí být, stáhnout v krátké době naše půjčky (na věčné časy), ostatně s horšími úroky než v ČNB, domů.
Část veřejnosti se může domnívat, že opět ožívá případ podnikatele pana Šťávy a jeho nenaplněné investice s krevní plazmou. Této kauzy se údajně dotýkali také političtí laboranti Miroslav Kalousek a Vladimír Špidla, tehdy premiér (prý) se zvláštními sklony ke konspiraci typu branka v noční zahradě. Takže v případě prohraného sporu budeme platit a platit a… Vše podle mezinárodního práva, jehož výklady nám nepřísluší. JUDr. Jan Kalvoda by to mohl vysvětlit a doložit na praktickém příkladě za cca 13 miliard korun.
Každý, kdo se jen trochu zamyslí nad ztrátami z arbitráží pro český stát po roce 1989, nabude v řadě případů dojmu, že se jednalo o připravené projekty, zaměřené na ochuzení státu a obohacení znalých projektantů a jejich asistentů, často ze státní správy.
Laksíra není jen organickou reakcí
K dnes tolik potřebné politické meditaci nám může posloužit třeba materiál Petra Zídka Mrtvé výročí z 15. až 17. listopadu 2014. Silně zde působí (str. 22) a nadpis Kým byl Pavel Wonka, když umíral?
Ale nejen to, Petr Zídek redaktor LN a historik pokračuje v orientaci na stránkách Orientace i dále a ztvárňuje deníky Moniky MacDonagh-Pajerové a Andrey Sedláčkové, které vydalo nakladatelství Prostor, přibližují rok 1989 z perspektivy tehdy mladých žen. Jde o velmi zajímavé texty, jejichž autenticita však vzbuzuje jisté pochybnosti, jak se Zídek nebál napsat.
V podstatě se můžeme domnívat, že se jedná o návody jak vytvářet v Praze politické elity. Ne práce, intelekt a odvaha, ale konexe a distorse biografií vytvářejí rodinné (generační) hrdiny a hrdinky, kteří touží přebrat pochodeň pravdy a lásky (a kdo ví čeho ještě) po neskutečně statečném a vysoce morálním Václavu Havlovi.
Za vše (snad negativní) může komunistický lágr. Věrohodné, že? Tak jo, i ne, znal jsem jistého Rudolfa Z., který byl „kápem“ Václava Havla v Ostravě - Heřmanicích. V hospodě na Dědině si dával ďábelsky pozor, aby neřekl ani slovo k tehdejším formám věznění. Pak sám, po mnoha letech skončil sebevraždou, údajně jedem, on, který neměl žádné příznaky „ženské“ lítosti – a jedem?
Vzpomínám ho jako prima člověka, fajn chlapa, se kterým se dalo domluvit snad na čemkoli. Neznám jeden případ, kdyby své slovo nedodržel… Pokud tedy bych měl volit (dnes již nereálné setkání) s Václavem Havlem a Rudolfem Zvěřinou, bral bych to druhé, Rudolf nebyl podrazák.
Kde je ten Sobotka, a kým je, když politicky umírá?
Bohuslav Sobotka se nám neustále míhá před očima s frekvencí stroboskopického efektu a tak se mnohým divákům a čtenářům může jevit, že pokračuje dozadu. Není to marná úvaha. Kdy už to pochopí jeho volební američtí poradci?? Jenže, abych nebyl i já morální titán, tak nevím, zda bych při jejich příjmech také nerozdával optimismus a nebral jejich peníze od českých daňových poplatníků, nicméně, kdo by hleděl na detaily, když se jedná o záchranu demokracie v její vágní (snad až vaginní) nedefinovatelné podobě. Posledním slušným člověkem a filosofem, který věděl, co to je (není) demokracie byl, po mém skromném úsudku Ian Shapiro, zdroj níže.
19. července byl v deníku Právu uveden článek Premiér chválí Jurečku. Nebudu zabředávat do detailů; údajný premiér chválí Jurečku, ale ODS ho prostřednictvím poslance Zbyňka Stanjury strhala jako chmelový šlahoun při sklizni zeleného zlata.
Ostatně je v čerstvé paměti, jak po nástupu do funkce prohlašoval, jak usměrní nadnárodní zásobovací řetězce a jak by bylo dobré, kdyby si Česká republika vytvořila své zásobování, aby se předešlo zvýhodňování dovozových výrobků a dosáhlo snížení nestoudných marží a vydírání českých výrobců podhodnocenými výkupními cenami! Splnil to kombajnér, majitel polností, nositel inženýrského titulu a lidový umělec, hudec z jižní Moravy?
A potom, jak může Sobotka nechválit člena „své“ vlády, když při formování ministerstva nebyl schopen prosadit Ing. Miroslava Tomana, CSc. do funkce náměstka. Tehdy ho Jurečka a lidovci poslali do hajan: velmi zdvořile řečeno pro Blbotku.
A ještě něco, neznám už datum vydání příspěvku o zemědělství v České republice, ale dalo by se to jistě dohledat, kdyby to hrálo (z hlediska dokumentaristiky) zásadní roli. Reportéři MF DNES Martin Biben, Radka Hrdinová hned v úvodu výstižně napsali: „Ani dlouhé období dešťů by nezachránilo zničenou zemědělskou půdu. Skoro polovina je ohrožená, osmina silně poškozená. Česko v tomto ohledu patří k nejhorším zemím v Evropě.“
Jak překonat nedodělky a slepé uličky nekoncepční práce
A protože jsem nikdy netvrdil, že Jurečka je kus blbečka, tak mi v zásadě nic nebrání navrhnout ho na státní vyznamenání. V mém případě – kompetence sem, kompetence tam.
Koneckonců, i já sám cítím odpovědnost za jeho působení. Třeba brambory v našem hypermarketu jsou šíleně drahé a často nekonzumovatelné, pokud je někdo nepřepálí na líh.
Kdybych pohodlně neseděl na zadku a prosadil, aby pět synů pana ministra zemědělství dostávalo stejné brambory, za stejné ceny, jako my lidé ze sídliště Dubina v Ostravě, zajisté by se snažil něco udělat…
Návrat k Sobotkovi a jeho vládě
Bylo by navýsost zajímavé zjistit, kolik lidí v této republice ho považuje za svého premiéra. Jako respondent bych se této otázce výzkumníka snažil vyhnout. Předmětně kvůli Milanu Chovancovi a CUTI. Co kdyby mě někdo zařadil na listinu nepřátel režimu?
Jenže já bezpečnost Česka neohrožuji, předmětně pojato, neptám se, zda má Milda na winchestrovku oprávnění, zda ji správně uchovává v trezorové skříni apod. Zkrátka nejsem hnidopich. Dokonce se zabývám myšlenkou, že hned za dveřmi do bytu budu mít tři krabičky s klíči do kuchyně a obývacího pokoje. První krabička bude pro Policii ČR, přesněji pro krajskou „sledku“, druhá pro kluky a děvčata ze Stodůlek, třetí pro spřátelenou zahraniční zpravodajskou službu. Svazky budou řádně označeny štítky.
Myslím, že je naprosto jasné, že takový člověk nemůže být nepřítelem liberální demokracie provozované různými skupinami v ČR. Jen lidé nasáklí ressentimentem mas mohou naše zřízení označovat za podřadnou scénu klientelismu, korupce apod. K těm já ovšem nepatřím.
Stále ale není vyřešena otázka z nadpisu. Kým je dnes Sobotka, a proč v kauze záležitosti OKD, vystupuje jako svědek? Proč nevstoupila vláda do záležitosti bytů v Písnici a nechala to „řešit“ ČEZ? Že by jen další „malé“ ne/albánské drama?
Les černých otazníků houstne a lepí se, netřeba hádat na koho. Jsme na smetišti dějin?, zatím tomu vše nasvědčuje.
Za sebe, mohu říci, že výraz Česko se mi z duše příčí. Vypadá to jako tupá náhražka za dosavadní velmi úspěšnou činnost našich a slovenských exportů do zahraničí a respektovaného označení Made in Czechoslovakia.
Domnívám se, že by nám blízcí Slováci, vůči tomu neprotestovali, i proto, že tam mají schopné obchodníky a diplomaty, kteří jistě vědí, co znamená zavedená značka ve světě obchodu a jeho tradice. Současně by i oni mohli používat osvědčené označení původu výrobku.
Pravá chvíle pro nekonečné poučování a putování po stezkách, jež nikam nevedou. Snad jen do vojenských újezdů, které nám USA prostě zakáže, a vyhradí pro svoji prioritní působnost v ČR. Jak velká je intelektuální a manipulativní mezera mezi Dr. Goebelsem a Dr. Freudem?
Zde bychom demokraticky ustanovili fakt dobře zaplacenou koordinační komisi, kde by zaparkovaly děti našich politických post/listopadových premiantů.
Zdroje
Bataille, G. Svrchovanost. Překlad Ladislav Šerý. Hermann a synové. Praha 2000.
Skála, J. Ambice zpupné „jurisdikce“. Parlamentní listy 12. 1. 2016.
Parlamentní listy 12. 1. 2016
Amerika unikátní je, ne, že ne. Je unikátní však díky sveřepé mánii, řadící vlastní zákony a diktát nad suverenitu kterékoli jiné země, píše Paul Craig Roberts. Za Reagana byl náměstkem ministra financí. I šéfem týmu, projektujícího „reaganomiku“.
Zídek, P. Mrtvé výročí. Lidové noviny, Orientace sobota 15. listopadu až pondělí 17. listopadu 2014.
Sedláčková, A. Moje pařížská revoluce. Prostor, Praha 2014.
MacDonagh-Pajerová, M. Vezměte sebou květinu! Deníky a vzpomínky z let 1980-1990. Prostor, Praha 2014.
Shapiro, I. Útěk před realitou v humanitních vědách. Přeložil Milan Znoj. UK v Praze, nakl. Karolinum, Praha 2006.
(sp) Premiér chválí Jurečku. Právo, s. 3.
Vysvětlivka: Hamovat, znamená brzdit.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.
Psali jsme:
autor: PV
