Na myšlenkově prázdné, jakoby včelím voskem naleštěné EU relaxační dvojstránce, se promenoval jakýsi zavalitý člověk, který údajně ví jak na to. Skoro to vypadá, že potlačí nezřízené choutky zakládajících zemí EHS (EU), jen proto, aby prospěl Visegrádu na základě evropských hodnot. To jednoho otřepe…
Rozhovor týdne, realizovaný Ondřejem Houskou, měl dát stálým i přespolním čtenářům pocit, že to, co tento oceňovaný expert říká: je ten pravý, nezaměnitelný narativ. Je, merkelovský. To všem mění naše výchozí pozice.
Po dvojím přečtení statě se mi vytvořila představa, že se jedná o agitaci v kategorii intenzivně hlásanédemokracie, tedy liberální demokracie – exploatace zdrojů. Nejen pro pesimisty vyvstává zásadní otázka: Je to vzhledem k návštěvě v prostorách ČNB už sdělená direktiva Evropské komise, zájmových lidí globálního kapitálu, které nikdo nevolil; směr euro za každou cenu? To by bylo Havlovsky skutečné a potřebné. Za to by měl být náš exdramatik nominován podvanácté i potřinácté na Nobelovou cenu.
Několik fragmentů rozhovoru
HN: Čeští politici většinou tvrdí, že kdybychom do eurozóny vstoupili, měli bychom jakožto menší země beztak jen velmi malý vliv. (…) – jak silné slovo tam mají malé země?
TW: Ekonomická velikost té které země není podstatná. Rozhodující je chytrost a obratnost ministra, který ji zastupuje. Tohle vám mohu říct na základě své vlastní zkušenosti, za posledních 19 let jsem byl na všech schůzkách euroskupiny. Zažil jsem velké země, které měly v určité době velmi slabý hlas v důsledku toho, kdo je zastupoval. A malé, někdy přímo miniaturní země s velmi významným vlivem.
Jako dobrý příklad, snad ze sociální sféry, uvádí tento myšlenkový titán v dalším textu příklad Lucemburska zastupovaného Jeanem-Claudem Junckerem
Pan Wieser se ovšem ani slovem nezmínil, jak toho čilý až uhrančivý lucemburčan dosahoval. Asi bychom se dostali k daňovým rájům a nahrávkám „do běhu“ pro Trans National Corporation; to ovšem jím hovořená agitka EU metodicky nepřipouští. A čtenáře jistě zaujal i další fragment tohoto jistě seriózního rozhovoru. Jako např. „Záleží na síle osobnosti, ne na velikosti hrubého domácího produktu. Rozhoduje váš mozek, ne vaše peněženka.“
Tady už mě málem opouští síly a přemýšlím, zda Thomas Wieser není energetický upír? Zatím tomu vše nasvědčuje. Jinými slovy, za předpokladu, že by Česká republika do rozhodujících diplomatických a ekonomických jednání určila docentku Ilonu Švihlíkovou a profesora Jana Kellera, tak by si ministr financí Spolkové republiky Německo Schäuble ani neškrtl. Eura by pak byla shazována z výletních balónů a lidé by se o ně neprali; však nám Mario Draghi, v rámci kvantitativního uvolňování, pošle další. Dost možná by někdo i rád viděl berlínský Bundestag s jeho poslanci v situaci, kdy orlice věší hlavu a ze zobáku ji vypadává Řecko. Lze předpokládat, že bývalý ministr financí této země Varufakis by pozval pár přátel na Rýnské nebo Moselské. To by byl skutečný narativ a oslava evropské demokracie.
Jak velká by DNES mohla být vstřícnost některých českých exponentů?
Není vůbec vyloučeno, že by dnes násilné (až kriminální) zavedení eura mohlo „kolaterálně“ zajistit různé politiky, investory a bankéře v ČR, nejméně po tři generace, včetně studia na prestižních univerzitách a uplatnění v politickém průmyslu se stafáží skutečného. Tady se nabízí bruselská administrativa, nadnárodní firmy, zahraniční zastupitelství apod. Pro drsně deficitní potomky typu nazelenalých vcházejí do úvahy (podle závistivců) česká ministerstva a některé nestátní neziskové organizace. Prostě biomasa u primasa…, jenže ty kamna už by byla virtuální – nebudou nás hřát, nebude čím přiložit (devizové rezervy), ani nebude zájem udržovat losery při životě a sociálních jistotách. Pražská kavárna to ví, a je na nás, abychom to ve volbách do Poslanecké sněmovny domysleli i MY.
Je velmi znepokojivé, že z EU takřka vymizela veřejnost. Do značné míry k tomu přispěli i novináři, nejen u nás.
Boj za lidská práva
Se stavem věcí veřejných třeba není spokojen religionista Šimon Krbec, soudě z článku Pokrytecký boj za lidská práva. A znázorňuje naši situaci pevnými konturami. V jeho textové „perokresbě“ se např. zobrazuje sdělení: Zdá se, že v mezinárodních vztazích definitivně vítězí politika dvojího metru a pragmatismus. Víra v uplatnitelnost univerzálních lidských práv míří ke svému hořkému konci.
Výrazné zhoršování situace na evropské scéně událostí neuniklo ani Janě Šafaříkové z Mladé fronty DNES, zde titulek Německá média lhala o imigraci, říká nová studie. Velmi zajímavá je už upoutávka: Ve zpravodajství o uprchlících podle nové analýzy často vítězily žádoucí názory nad objektivními informacemi.
Nepřímo, leč fakticky, hovoří k návštěvě Thomase Wiesera Lukáš Kovanda, hlavní ekonom společnosti Cyrrus v článku Prolog k další řecké tragédii (MF DNES). Zamýšlí se nad otázkou, zda to řecký premiér Tsipras nepřehání se svoji věčně „rebelující rozhalenkou“ a zejména s finančními operacemi. A tady je třeba domyslet situaci, jak je vůbec možné, že Řecko růstem 0,4 procenta (pokud se nejedná o statistickou chybu) mohlo nedávno vypsat nové dluhopisy.
Konkrétně na nouzové půjčky z kapsy daňových poplatníků členských zemí eurozóny v čele s Německem, eventuálně členských zemí Mezinárodního měnového fondu, mezi něž patří i Česká republika.
Už i my jsme půjčovali, ale jen šťoura by se ptal po návratnosti. Dost možná se jedná o dar na show zvané Duch evropských hodnot. To prý umí hezky vysvětlit politický akrobat Emmanuel Macron.
Z toho se jednomu může vyhodit pilo/erekce, když už ne jiná. Je namístě postavit jistého člověka z ČNB mimo funkci, Jiří Rusnok by měl vědět, o koho se jedná. Sdílejí totiž společné manažerské křeslo. A tady jsme, alespoň amatérsky dohledali, co bylo míněno návštěvou Thomase Wiesera. Prostě, německé a francouzské banky (věřitelé) se chtějí podělit o „výhody“ eurozóny. Tímtéž bychom se dost možná dostali do pásma dramatického neo/koloniálního sestupu asi jako Řecko.
V žádném případě se nepovažuji za reportéra ekonomických a sociologických skutečností, jen reaguji jako nespokojený občan, což nemusí být nutně odborné. Domnívám se, že je dobré prostudovat článek Lukáše Kovandy. Není od věci sledovat knihy a statě Ilony Švihlíkové, Jana Kellera, Markéty Šichtařové ad., kteří nemají problém přinášet reálné informace a uvádět je nejen do kontextu českého klimatu, ale i dalších protínajících horizontů.
Mnoho občanů v České republice si klade otázky, proč právě tito a jim podobní (se znalostmi a morálkou) neřídí Českou republiku. Odpoví nám Evropská unie řízená nadnárodními společnostmi, když si vláda nominálního premiéra Sobotky už před časem sama nasadila náhubek?
Italský ekonom a historik Carlo M. Cipolla formuloval v roce 1987 základní zákony lidské hlouposti. Model, založený na pěti principech, vysvětluje, proč hlupáci představují větší společenské nebezpečí než například nechvalně známá italská mafie. (z úvodu Davida Dolejšího).
V pátek 16. června, jsem se rozhodoval, zda si koupím týdeník Spirit či deník Hospodářské noviny. Vybral jsem si HN. A od té doby do nich nevěřícně hledím. Už proto, že jsem našel celostránkový materiál Haló novin, kde Jan Štern vede rozhovor s ekonomem a geopolitikem Jiřím Malým. Jeho název je dostatečně výmluvný: Eurozóna se hroutí jako pyramidová hra.
A zde se mimo jiné praví: „Dokonce i jeden ze zakladatelů eura Otmar Issing, bývalý hlavní ekonom Evropské centrální banky, říká, že eurozóna je před kolapsem“. Nekuřácky řečeno, to je jiný tabáček než krajně pravdomluvný (až za hranou) Thomas Wieser.
Dále
Houska, O. Rozhoduje mozek, ne peněženka. Thomas Wieser, hlavní ekonomický diplomat EU. Rozhovor týdne, 16. – 18. června 2017, s. 12-13.
Šimon Krbec, Š. Pokrytecký boj za lidská práva. Mladá fronta DNES, 20. 2.2017.
Šafaříková, J. Německá média lhala o imigraci, říká nová studie. Mladá fronta DNES, středa 26. 7. 2017.
Kovanda, L. Prolog k další řecké tragédii. Mladá fronta DNES, středa 26. 7. 2017.
Stern, J. Eurozóna se hroutí jako pyramidová hra. Rozhovor Haló novin s ekonomem Jiřím Malým, ředitelem Institutu evropské integrace na Newton College. 23. prosince 2016, str. 3.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
