Na televizní obrazovce a v tisku se objevují velké kalkulace, kdo má být zvolen do Poslanecké sněmovny ČR. Je to centrum informací, zdroj (ne)stoudných peněz, platforma pro politickou (ne)ústupnost, (ne)korupci a (ne)klientelismus. Analýzy našich politiků a sociologů však nedosahují přesnosti úsudku hostinského Palivce.
Vždyť občan ČR ani neví, zda, jsa zatčen (dirigován) předpisy a korektivy Evropské unie, může kráčet po chodníku, na který si mohou primárně činit nároky kluci a děvčata a hybridové z konglomerátu LGBT? Nepopiratelným včerejším faktem je, že Josef Švejk byl na různé alternativy dobře připraven. Až tak demokratická a informačně zdatná byla monarchie Rakousko-Uhersko. Nedivím se velkému kreslíři Adolfu Bornovi, že kromě sbírání čepic z tohoto období, vyzdvihoval i přednosti uspořádání monarchie, která by se dalším vývojem stala federací se silným hlasem v Evropě.
Nedej Bože, aby dnes mouchy sraly na obraz Jeana-Clauda Junckera! To bychom měli po dotacích ráz naráz. Na druhé straně, ani všehoschopná CUTI není schopna zaručit, že ti polétavci to stejně nedělají. Pak už prý jen stačí seriál fotozáběrů západoevropského turisty v Praze, a nebude nám blaze.
Když bohatne země, musí bohatnout i lidé (volební heslo ČSSD)
Tato deklarace je známkou nepotlačitelné pitomosti. Nesmyslnost předpokladu o překapávání medu v pyramidě moci (vertikále) už dávno osvětlil sociolog Jan Keller. Je škoda, že si Lubomír Zaorálek nevzal time out a předmětné spisy a články si neprostudoval. Ale ať neviníme nevinného, dotyčný může být ve vleku poradců PR. Údajně jsou v Lidovém domě dvě centra: americké a slovenské. Není známo, zda kooperují či se přetlačují. Peníze daňových poplatníků či z Norských fondů ale dokážou rozkmotřit.
Zdá se, že Zaorálek může létat a povídat jako kakadu, nadále opakovat, co mu tito odborníci doporučí. Kdyby to s volbami nevyšlo, má alibi, že dodržel volební paradigma určené grémiem. To mu zaručí přetrvání na jakémkoli dobře honorovaném místě. Moc se určitým způsoben i dědí a přetrvává.
Slova úderníka z ČSSD
Celostránková agitka, s naším protagonistou (Právo 12. srpna), je okupována jeho teflonovým úsměvem se signifikantní bílou košilí. Jen škarohlíd by připomněl, že bílá je i barvou rubáše (vztažně k voličským preferencím)! Zde několik slov k odstavci druhému.
Levná práce Českou republiku poškozuje. Když založíte ekonomiku na mizerných mzdách, zaostáváte za světem. Ztrácíte vůli rozvíjet technologie a investice získáváte od těch, kteří ve vás vidí montovnu. Práce v takové zemi přestává být zajímavá, snižuje se její kvalita a časem může i ubývat. To poškozuje nejen zaměstnance, ale celou naši společnost.
Dejme nyní průchod „klausovským“ větičkám. Téměř bystré a téměř aktuální sdělení ČSSD z první věty je známo minimálně od roku 1991 (Valtr Komárek Ohrožená revoluce, česky v Bratislavě), novinka, co? Další dvě věty: „Ztrácíte vůli… a … investice získáváte… podvědomě vtahují čtenáře do průserových mantinelů polistopadových politiků, což je vlastně manipulace s nevědomím čtenáře, voliče. (I ty si byl u toho!!). Blíže potom Carl G. Jung.
Nejsilnější (ze sociálního hlediska) je předposlední odstavec. Je koncipován na úrovni bazální jistoty, kdy kojící matkou je ČSSD, která praví k občanovi, politickému nemluvněti. … Naše zdravotnictví, školství a penzijní systém stojí na principu solidarity. Člověk, který celý život poctivě pracoval, si zaslouží důstojné stáří. I kluk z chudé rodiny má nárok na kvalitní vzdělání či operaci srdce za milion.
Slzy se mi derou do očí, ale Lubomír to otočí. Úvod do jeho politického vehiklu zní takto: Vážení spoluobčané, vyhlašuji válku levné práci. S kým chce do zásadního hospodářského střetu jít? Vždyť 80 procent „našich“ továren a zpracovatelského průmyslu patří zahraničnímu kapitálu… Vážně by mě zajímalo, jakou četbu má Zaorálek na nočním stolku?
Odhodlaný je závěrečný odstavec. Jako třeba… Nikdy nedopustím privatizaci veřejných služeb a postavím se lobbistickým skupinám, které si chtějí udělat ze zdravotnictví nebo důchodů soukromý byznys.
Z toho by mohli důvěřiví lidé usoudit, že Lub-Zao a jeho politická strana nejsou součástí establishmentu, ale že ON sám, tedy Lub-Zao, založil novou stranu na zelené louce nebo vytlačil Sobotkův Amazon ze skladů na bývalé kvalitní orné půdě, a v zabraných halách nyní pořádá hojně navštěvované mítinky, kde se sjíždějí třeba odborářské autobusy a obce vypravují kolegia vědoucích a razantních seniorů typu Jiřina Šiklová, Petr Pithart.
Neměl by to náš téměř oblíbený rétor zkusit s tou agitací trochu jinak? Přece nebude plničem současných narativů mladého vína do starých měchů občanské reality, před tím varuje už Starý zákon, což je naprosto zásadní.
Přesně v tomto místě končí polovina z nadpisu mého článku (…šibal). Zbývá dopovědět ňoumu. Není to vůbec složité. Dne 20. června vyšel v deníku Právo rozhovor Jana Rovenského s profesorem ústavního práva a dřívějším poslancem soc. dem. Zdeňkem Jičínským. Velkou výpovědní hodnotu má již název článku: Jičínský: Zaorálek by se měl krotit.
Z předchozího již víme, že se sám sebou nadšený rétor nijak nekrotil a začíná se nápadně podobat bitcoinu a jeho výkyvům. Zdeněk Jičínský v onom rozhovoru poukazuje na úskalí politiky ČSSD, která přestala být pro dosavadní elektorát i běžné občany srozumitelná!
Důvěryhodnost soc. dem. začala padat loni s policejní reorganizací. Další pokles přišel poté, co ČSSD letos využila šanci a podporovala ofenzívu proti ANO a Andreji Babišovi pod vedením ODS a TOP 09, kdy nebyla k rozlišení od pravicové opozice. Takže na vládní krizi nejvíc prodělala soc. dem. a musela se s tím nějak vyrovnat.
Z aktuálních prohřešků proti dobrým politickým mravům jsou zde kauzy jihočeského hejtmana Zimoly nebo odstavení ministra zdravotnictví Ludvíka v Praze.
Většina občanů v této republice dosud nestrávila církevní restituce a nedůstojné lavírování Bohuslava Sobotky a soc. dem., kdy se nezmohli ani na veto, dokonce ani na zdanění. O mechanizmu prohlasování „rozhodující většinou“ v Poslanecké sněmovně P ČR ani nemluvě.
Lubomír Zaorálek má být tváří sociální demokracie pro letošní volby do Sněmovny. Je to ale tvář fotogenická, není lidsky a faktograficky rozmazaná? Bilboardy se časem sundají, politicko-konzumní prostředí nezůstane stejné, spíše se zhorší, kde jsou nějaké záruky, že občané provedou nyní správnou volbu, když nabídka je tak ubohá?
Též otázka z nadpisu mého článku: Je Zaorálek šibal nebo ňouma?, přestala být relevantní. Dnes jsme dnes v kruhu, kde námi pohybují nadnárodní společnosti a tupá, mechanická rafika EU. Jak praví jedna písnička: Když pravda je horší jak lež.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
