V jednom rozhovoru na otázku: V čem spočívá podstata úbytku voličů sociální demokracie sdělil: „Problém ČSSD je komplexní a vyžaduje komplexní řešení – reformu strany téměř od základů, po čemž volám již od dob Jiřího Paroubka. Jistě, jeden z jeho prvků představuje otázka lídra, ale v systémové vazbě na ostatní řešení. Počínaje otázkou výchovy a výběru lídrů v širším kontextu různých úrovní vedení strany – v demokratických, zdůrazňuji, ve skutečně demokratických primárkách apod. Komplex těchto řešení jsem zpracoval v návrhu projektu modernizace v roce 2007. Naposledy – v méně komplexní podobě – je obsažen v návrhu opatření, jež jsme v okruhu premiéra navrhli po prohraných regionálních volbách. S konceptem skutečně demokratických primárek přišel Jiří Dienstbier.
Tyto návrhy se ale nikdy nepromítly do praktické politiky strany. Jedním z problémů je, že vzešly z okruhu lidí v dané chvíli rozmístěných na vládě bez jakékoli vazby na Lidový dům jako na centrálu strategického řízení strany a tudíž ani na širší stranické vedení. V zásadě skončily u předsedy strany. Lidový dům od nástupu ČSSD do vlády nedisponuje potřebnými odbornými kapacitami pro strategické řízení strany vyžadující napojení na vládní politiku. Od roku 2014 jsou život strany a účast strany ve vládě dvě nezávislé proměnné, což je devastující.“
To jsou závažná slova, přímo dokumentující neschopnost politické strany přijímat výzvy doby a řešit je. Je to doslova imploze, jak u televizní obrazovky na smetišti dějin. Historická cesta, nastoupená před nějakými 140 lety, byla znehodnocena soudobými bafuňáři.
Triumviráty na miskách vah prosté logiky
Triumvirát v podobě Milan Chovanec (předseda strany), Lubomír Zaorálek (volební lídr) a Bohuslav Sobotka (premiér) má oslovit občany, aby přišli k urnám a dali kýžené hlasy.
Na druhou misku očekávaného osudu (voleb) dejme jiný triumvirát, třeba Jiří Zimola, Jeroným Tejc, David Rath. Pokud si porovnáme vzhled první sady politiků s druhou, je dost jasné, která miska vyjede nahoru. A totéž se nám přihodí, pokud budeme zvažovat intelektuální potenciál obou formací (zde miska vyletí). Nelze hovořit o náhodě.
Jinými slovy, sama ČSSD dělala dost pro to, aby u občanů propadla. Petr Fischer komentoval Sobotkovu nominaci (HN listopad 2016) do čela takto: „Ostatně Sobotka se stal šéfem strany jenom proto, že ČSSD nebyla schopna vyprodukovat víc než člověka neutrálního, „pana Nikoho“, který je chopen naplňovat sám sebe tím, co právě bude v hlavním proudu dění, co právě bude potřeba – stranicky, politicky, státně. Očekávat, že ze strany, která vynesla na vrchol moci indiferentní tvář Bohuslava Sobotky, vyrostou najednou noví střihouni, kteří budou dělat politiku otevřeněji a rázněji, je opravdu naivní.“
Jak to vypadá s funkcionáři ČSSD o etáž níže
O tento dokumentární pohled se nám čtenářů postaral s obvyklou elegancí šéfredaktor Lidových István Léko (únor 2017). Na sklíčko svého mikroskopu položil exponát Petra Dolínka, náměstka pražské primátorky. Ten si tuto pozornost zasloužil tím, že posledního ledna vydal tiskovou zprávu s hutným titulkem: Postup okolo privatizace bytů ČET na Písnici je skandální! Podle Dolínka byly byty prodány za 50procentní cenu. To je pouze úvod, Léko ironicky (v souladu předchozím procesem) říká: „ČEZ záhy odpověděl podrobně a zejména s trpělivostí psychiatra vyvrátil všechny Dolínkovy obavy…“ K tomu ještě novinář přidal apel na čtenáře. Tipněte si, kolikrát kritizoval Petr Dolínek onen prodej téměř 44 tisíc bytů za 0 korun! No, nikdy!
To bohužel není ani zdaleka není vše. Takoví funkcionáři se neblamují jen ve městech, ale bohužel i na vesnici, kde by vztahy měly být méně napjaté, protože se „všichni“ znají. O téměř neuvěřitelné ukázky ingerence do místních záležitostí se údajně postaral v nedávné minulosti náměstek ministra životního prostředí Vladimír Mana, jenž má v Podolí své akcentované zájmy, ke kterým neváhal zneužít svého postavení. Dokonce i Policie ČR z Uherského Hradiště musela v obci zasahovat, kvůli udržení pořádku a bezpečnosti
Hydrolog Jiří Trávníček z Podolí na jižní Moravě by mohl vyprávět, a spolu s ním i většina občanů, kteří se doslova přes noc museli stát občanskými aktivisty, aby uhájili cenná území před rozparcelováním a privatizací soukromými subjekty. Chráněná krajinná oblast, navazuje na jejich zahrady a obydlí. Jedná se o území s výjimečnou flórou a faunou, kde byla na mokřadech založena i naučná stezka.
A tak bychom mohli pokračovat, ne do vyčerpání podobných témat (nepravostí), ale do vyčerpání naší vitality. Neměl jsem odvahu zeptat se Jiřího Trávníčka, kolik ho osobně tato „aktivita Lidového domu“ stála. Lze to ale tipovat na 35 tisíc Kč.
Nepřekvapuje proto, že mládež v naší republice je opatrná, co se týká angažovanosti ve prospěch sociálních demokratů. Také změny strategií na voličský segment (za pochodu) nepřidávají této politické straně tolik potřebné body. Jen rozvířily chaos, který zde již řadu let převládá. Není to jen můj názor. Jiří Pehe to rozebral v článku Proč mládež nevolí sociální demokracii v první dekádě srpna 2017 (Právo).
Momentálně však budí největší pozornost milion tun lithia v ceně okolo půl bilionu Kč. Toto bohatství leží pod Krušnými horami, ale jeví se, že stát přesněji řečeno tato vláda a státní podnik DIAMO na tuto lukrativnost kvůli svému nekonání ve věci asi nedosáhnou. Asi to chce velký transparent, aby to bylo transparentní: Ať žije Bohouš Sobotka, noční hlídač na Nuselském mostě.
A co Lenka Bradáčová? Bude se konečně angažovat (na straně práva) v procesu vykrádání nerostného bohatství České republiky nebo bude umanutě sledovat a zkoumat manažery nemocnic?Až tady a tam jsme se dostali. K tomu nelze najít salónní výraz a já nechci být (jen výjimečně) sprostý.
Zdroje
Fischer, P. Bohuslav Sobotka, dědictví ČSSD. Hospodářské noviny 23. listopadu 2016, s. 10.
Léko, I. Břevno v oku své strany nevidí. Lidové noviny. 10. února 2017, s. 10.
Pehe, J. Proč mládež nevolí sociální demokracii. Právo, 7. srpna 2017, s. 6.
Trávníček, J. Soubor podkladových materiálů pro jednání v kauze Podolí (z let 2015-2017).
Surmanová, K. Horák, J. Poklad pod horami. Lidové noviny, 8 září 2017, s. 1, 2 a 3.
František Kuba
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
