Hana Demeterová: Všechny mafie blednou závistí před gruzínskou a jejími vztahy s policií

Probíhal „za nejpřísnějších bezpečnostních opatření“ (a s tím souvisejících finančních nákladů) s ostřelovači na střechách kolem pražského soudu, každým hlídaným sloupem tamtéž, psy důkladně oňuchávajícími každého příchozího od hlavy až po paty. Hlavní svědek české elitní policie ale po pár dnech vykrucování u soudu přiznal, že svědčil proti obviněným, protože mu česká policie slíbila azyl a půl milionu. Korun.

Několik obviněných v čele s údajným arménským „vorem v zakoně“ si posedělo za české státní peníze páru let, drahý proces začal obrovským mediálním humbukem za přítomnosti kamer všech možných TV, v čele s doprovodnou kampaní MFdnes včetně morbidních obrázků s kreslenými znaky smrtihlavů a tak podobně. Skončil tiše - bez TV kamer a zájmu médií - osvobozením všech obviněných.

Všechno to muselo stát hezkých pár (desítek) milionů.

O něco tišeji, ale zato úspěšněji ve snaze vyhovět partnerům z bývalého SSSR, se česká policie a soudy činí v případě dalšího údajného „vora v zakoně“, tentokrát gruzínského, Georgije Chmelidzeho.

Tento 51-letý podnikatel gruzínské národnosti s ukrajinským občanstvím, dostal vízum 9.3.2010 na českém konzulátě na Ukrajině. 10.3.2010 ihned po příletu do Prahy byl zatčen českou policií, protože prý byl od 15.1.2010 na žádost gruzínského soudu mezinárodně hledaný Interpolem za účast na organizovaném zločinu. Už 21 měsíců sedí ve vazbě na pražské Pankráci, posledních 9 měsíců na samotce v cele cca 2x3 m bez el. zásuvky, na vězeňský dvůr může také pouze sám - v poutech, s dozorci a psy (takže vlastně ne tak sám).

Po zatčení se gruzínská strana obrátila k českému ministerstvu spravedlnosti s prosbou o extradici jmenovaného. Městský soud v Praze ale vydání zamítl a rozhodl ihned p. Chmelidzeho osvobodit. Státní zástupce se odvolal, p. Chmelidze zůstal ve vazbě, a Vrchní soud v Praze vydání doporučil. Ústavní soud rozhodnutí zrušil, vrátil zpět k Městskému soudu, který opět rozhodl: nevydávat, osvobodit. Státní zástupce se odvolal, Vrchní soud v Praze vydání doporučil...a: přestože v důkazové bázi se nezměnilo vůbec nic, pouze se do spisu doplnila žertovná korepondence mezi ministerstvy spravedlnosti Gruzie a Česka, kdy česká strana opakovaně žádá, aby gruzínská strana konkretizovala obvinění proti p. Chmelidzemu, a gruzínská strana zjevně nechápe, o co těm Čechům jde - Ústavní soud napodruhé odsouhlasil vydání, „pouze“ doporučil změnit účel vydání z účasti na organizovaném zločinu na prosté vydírání. Ministr spravedlnosti se s touto žádostí obrátil k Nejvyššímu soudu, a ten 16.12.2011 vyhověl. P. Chmelidze má být tedy vydán do Gruzie za vydírání.

Má to jen malý háček: na žádosti ministerstva spravedlnosti ČR nebyla gruzínská strana nijak předložit důkazy o jakékoliv vině p. Chmelidzeho. Obviňovala ho sice z organizování kriminality v Gruzii i na Ukrajině, ovšem ukrajinská policie napsala, že proti němu nemá vůbec nic (naopak mu bylo uděleno v r.2009 ukrajinské občanství). Gruzínská tedy tvrdila, že p. Chmelidze měl s dalšími kumpány mimo jiné ze svého mobilu v r. 2009 z Ukrajiny volat rektorovi gruzínské státní univerzity a požadovat u něj vyděračskými metodami 200 000 euro, později již jen 50 000 euro. Žádný audiozáznam ani jiné potvrzení toho však Gruzie nepředložila. Zato p. Chmelidze předložil záznam gruzínské TV Maestro, která natočila reportáž, ve které nejen „vydíraný“ rektor sděluje, že žádného Chmelidzeho ani další v souvislosti s ním jmenované nezná a nikdo ho nikdy nevydíral, ale také v ní byl odvysílán telefonický rozhovor předsedy gruzínského parlamentního výboru pro obranu a bezpečnost, který přiznává, že on dal pokyn k trestnímu stíhání p. Chmelidzeho. A to za to, že p. Chmelidze odmítl v prezidentských volbách na Ukrajině v lednu 2010 účast na manipulaci a nátlaku na voliče ve prospěch Julie Tymošenkové. Přesně k tomu byl totiž některými vysoce postavenými gruzínskými politiky z okolí prezidenta Saakašviliho tlačen, o čemž svědčí množství článků gruzínského i ukrajinského tisku. Zatykač na p. Chmelidzeho byl údajně vydán dle potvrzení pražského Interpolu 15.1.2010, první kolo prezidentských voleb proběhlo 17.1.2010.

Jenže: proč nebyl p. Chmelidze zatčen ukrajinskými orgány? Proč mu bylo uděleno české vízum, když při velvyslanectví na Ukrajině působí také styčný důstojník Interpolu? Ukrajinská média se zmiňovala o tom, že ho sledovala do doby, než si koupí letenku, a pak to sdělila Čechům. Gruzínská média napsala, že se dozvěděla, že se p. Chmelidze chystá do ČR, a informovala české orgány.

Pas p. Chmelidzeho ležel asi týden na našem konzulátě před tím, než mu bylo vízum uděleno.

Bylo by možné pochopit, že Interpol třech stran jistě tak dobře spolupracoval, že prostě nechtěl nechat velkou rybu upláchnout, protože by ji nějaký spřátelený ukrajinský policista mohl informovat předem. Takže ho klidně pustili do Prahy, a tady spadla klec.

Všechno by bylo fajn, pokud by v následujícím dvouletém soudním procesu byly předloženy JAKÉKOLIV důkazy o spáchání JAKÉHOKOLIV trestného činu p. Chmelidzem.

Důkazy o vině nejenže nejsou, ale konečné soudní rozhodnutí naprosto ignoruje fakt, že skutek, za který má být p. Chmelidze vydán ke „spravedlivému“ procesu do Gruzie, nemohl být spáchán, a také dlkazy o tom, že věc p. Chmelidzeho má čistě politické pozadí. Údajný vydíraný nikdy vydírán nebyl, gruzínský parlamentář přiznal, že za nevyhovění prosbě bude pykat...

Stejně tak se české soudy nezajímaly o to, jak mohl p. Chmelidze dostat české vízum, jako roli zde hraje ministerstvo zahraničních věcí ČR a česká policie. S kým vlastně spolupracují a proč?

Ve stejném týdnu bylo v Evropě s podobným scénářem pozatýkáno několik desítek gruzínských podnikatelů, prý se vztahem ke gruzínské a ruské mafii. V tisku se dočteme o účasti na této policejní akci pouze Španělska, Rakouska, Německa a Švýcarska. V Česku jsme p. Chmelidzeho tedy zatkli náhodou? A když jsme mu dávali české vízum, prostě jsme se přehlédli? Teprve po zatčení p.Chmelidzeho se v ruském a gruzínském tisku objevila jeho fotografie na webech „vorů v zakoně“. Mfdnes přispěchala s titulkem „Na ruzyňském letišti zatkli letitého mafiánského bosse z Gruzie“ (přestože p. Chmelidze žil na Ukrajině téměř dvacet let, o čemž je dostatek důkazů, ač v žádosti o extradici Gruzie nepravdivě tvrdí, že Gruzii opustil 14. ledna 2004 – tedy opět „náhodně“ vybrané datum prezidentských voleb, ve kterých zvítězil Saakašvili)

http://zpravy.idnes.cz/na-ruzynskem-letisti-zatkli-letiteho-mafianskeho-bosse-z-gruzie-phr-/krimi.aspx?c=A100324_083514_krimi_jw

a nezapomněla ani na fakt, že „Vor v zakoně" musel dodržovat speciální kodex, který mu například zakazoval pracovat a mít rodinu.“ P. Chmelidze pracoval, oženil se a má 5 dětí.

Bylo by chvályhodné, pokud bychom spali s vědomím, jak ten Interpol super funguje. Jenomže očividně je to jinak.

Ústavní soud vydal dvě protichůdná rozhodnutí nejen v tomto případě. V loňském roce v obdobném případě rozhodl jinak:

http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&id_category=16&id_article=254634&csum=4047b047

„Přehled rozsudků Evropského soudu pro lidská práva č. 6/2005) uzavřel, že deportace cizince smluvním státem může vyvolat otázku podle čl. 3 Úmluvy a odpovědnost členského státu v případech, kdy by deportace znamenala reálné riziko, že dotyčná osoba bude v přijímacím státu vystavena zacházení v rozporu s citovaným článkem. Za těchto okolností čl. 3 Úmluvy zahrnuje povinnost nedeportovat dotyčnou osobu do takové země.

Ke konkrétní okolnostem odsouzení pana Nadiradzeho pak Ústavní soud uzavřel, že jsou zejména s ohledem na obsah odsuzujícího rozsudku dány vážné pochybnosti o spravedlnosti řízení, politické motivaci a vykonstruovanosti trestního řízení a rovněž rizika ve smyslu Úmluvy proti mučení, jež nebyla obecnými soudy řádně posuzovány, cit.: Ústavní soud shledal, že stěžovatel předložil dostatečné množství důkazů a zpráv od na sobě vzájemně nezávislých zdrojů, které ve svém souhrnu prokazují, že existují podstatné důvody obávat se, že mu po jeho návratu hrozí nebezpečí mučení, krutého a nelidského zacházení či trestání. Uvedené se týká nejen nebezpečí „vyřizování účtů“ ze strany státních orgánů, případně jiné politické perzekuce, ale dopadá i na podmínky panující v gruzínských věznicích.“

V gruzínských věznicích se totiž mučí. Šíleným způsobem až k smrti. Gruzínskou lidskoprávní advokátku p. Lali Aptsauri, která přijela svědčit k procesu s p.Chmelidzem s množstvím zpráv, lékařských expertíz a fotografií o mučení, soud nevyslechl. Stejně jako další svědky, kteří by chtěli dokázat politickou motivaci pronásledování p. Chmelidzeho a ohrožení života, v jakém se ocitne v případě vydání do Gruzie, protože si s ním i mezi sebou vysokopostavení politici chtějí srovnat účty za pokažený byznys.

Proč jednala česká policie a velvyslanectví ČR na Ukrajině takovým způsobem a jaký byl cíl celé akce, která jednoznačně nebyla podložena důkazy o obvinění zadrženého? Komu v tomto případě posloužil Ústavní soud? A komu poslouží příště, až se to nebude týkat jen nějakého „cizáka“ - snad už jen českým „vorům v zakoně“?

Už teď se případ Chmelidze týká nás všech.

Dokumentace s českým překladem: http://www.helpaman.org/cz/2011/12/17/georgi-chmelidze/

Hana Demeterová