Mylná je domněnka, že francouzští Židé žijí v blahobytu, většina původních Židů byla zavražděna nacisty v době šoa a tři čtvrtiny dnešní komunity tvoří sefardští Židé ze severní Afriky.
Jejich rodiny se přestěhovaly do Francie většinou v období mezi vznikem Státu Izrael v roce 1948 a vyhlášením nezávislosti Alžírska roku 1962. Jenže mnozí Židé přišli do Francie zároveň s muslimy, kteří prchali před konfliktem a utrpením ze stejných zemí- Alžírska, Maroka a Tuniska. Často se usazovali ve stejně chudých čtvrtí Paříže, Marseille a dalších měst. Velká část dnešní vlny antisemitského násilí se odehrává v těchto „přistěhovaleckých“ čtvrtí.
Židé opět jako lovná zvěř?
Stopy klasického evropského antisemitismu jsou mezi Francouzi stále patrné, což se projevuje neadekvátní kritikou Izraele nebo zaujímání tradičně proarabských postojů. Původci většiny konkrétních antisemitských útoků ve Francii jsou dnes tlupy ale mladých muslimských imigrantů. V roce 2001 v době druhé palestinské intifády vzplály ve Francii bouře protižidovských útoků páchaných mladými muslimy. Toto násilí doutná a vždy, když dochází ke konfliktu na Blízkém východě, se znovu rozněcuje. Roku 2006, když probíhal libanosko-izraelský konflikt byl francouzský Žid Ilan Halimi unesen, mučen a brutálně zavražděn skupinou mladých mohamedánů. Synagogy byly pleněny i během dvou konfliktů v Gaze (2008-2009, 2012), obzvláště brutální čin se odehrál roku 2012, kdy muslimský terorista zastřelil před budovou židovské školy v Toulouse učitele a tři děti. V květnu 2014 postřílel francouzský muslim před budovou židovského muzea čtyři osoby- pachatel se vrátil z bojů v Sýrii.
Dramatické útoky v Paříži počátkem roku 2015- útoky na redakci časopisu Charlie Hebdo a židovský obchod Hyper Cacher, při nichž bylo zavražděno 17 lidí, bylo možno při návštěvě židovských obcí v různých evropských zemí cítit atmosféru strachu a obležení. Synagogy, židovská muzea a komunitní centra jsou vesměs vybavena rámy a detektory kovů a vchody hlídají ozbrojené stráže. Židovské školy a školky jsou obrněné jako pevnosti. Útoky v Paříži jen dále posílily obavy Židů o svou bezpečnost. Naděje, že je vlády budou chránit, pomalu mizí.
Ruce pryč od Izraele
A před čím by je vlastně měly chránit? Navzdory veřejnému rozhořčení a pochodům solidarity se světoví vůdci ještě zdráhají tuto hrozbu jasně pojmenovat. Na shromážděních se mluvilo zároveň o antisemitismu a islamofobii, jakoby šlo o dvě rovnocenná nebezpečí, která stejným způsobem terorizují desítky nevinných lidí. Francouzští a obecně evropští Židé jsou nyní vystaveni mimořádně toxické kombinaci nepřátelských faktorů. Prvním z nich je klasický antisemitismus, který v Evropě stále přetrvává a projevuje se nutkáním hanobit Izrael a dávat mu vinu za muslimský extrémismus. K tomu přistupuje násilí rozmáhající se mezi potomky muslimských přistěhovalců ze severní Afriky a Blízkého východu. A konečně je zde fenomén džihádistů mladých evropských muslimů, kteří se vracejí do svých rodných zemí z Jemenu, Iráku či Sýrie, kde získali válečné zkušenosti a nyní se vrhají na snadnou kořist, jimiž jsou židovští civilisté.
Není divu, že Židé začínají opouštět Francii ve velkém počtu. Zatímco ještě v roce 2012 se vystěhovalo kolem 2000 Židů do Izraele, o rok později emigrovalo již přes 8 000 Židů, kteří rovněž odešli do Izraele. Poprvé v moderních dějinách židovského státu přišlo nejvíc emigrantů ze západní země. Podle Židovské agentury zaštiťující vystěhování do Izraele obrátilo s žádostí o informace 50 000 francouzských Židů.
Vyšlo na eportal.parlamentnilisty.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
