Tak nějak si představuji účinnou reformu. Paskvil koaliční vlády, který v mnoha bodech naráží na Listinu základních práv a svobod a mezi řádky jsou zřejmé zájmy velkých podnikatelských skupin, ale přinese spíše opak. Naštvaní lékaři prosí o pomoc Českou lékařskou komoru. A co běžný občan? Ten je v klidu. V Blesku si totiž přečetl, že na tom vlastně vydělá…
Ušetříme, ale někomu jinému
První část Zákona o zdravotních službách, která vstoupila v platnost v lednu letošního roku, přinesla pacientům dvě zásadní věci: byla zrušena platba za položku na receptu a byla zavedena možnost připlatit si na prvních 18 nadstandardů. To zní dobře, ne? Skutečnost je ale taková, že sice v lékárně zaplatíte 30 korun za recept nehledě na počet položek, ale tato částka se vám už neodečte z doplatku na lék, jako tomu bylo do ledna. Protože je 90 procent léků s doplatkem, pacienti ve většině případů zaplatí více. Abych deníku Blesk nekřivdila, své čtenáře o tomto také – ač se zpožděním – informoval. Deník však zapomněl uvést, že tyto peníze zůstávají lékárníkům, takže zdravotní systém z nich neuvidí ani korunu. Těžko říct, zda tato skutečnost vznikla omylem (i to je v našem Kocourkově možné). Podle lidí, kteří se na vzniku zákona podíleli, bylo smyslem tohoto kroku zatlačit na pacienty, aby vyžadovali od svých lékařů léky bez doplatku a tím ušetřili peníze systému… Opravdu?
A těch 18 nadstandardů, mezi které byla zahrnuta například plastová sádra nebo "lepší" vakcína proti chřipce? Když přejdu to nešťastně zvolené a zavádějící slovo "nadstandard", nerozumím ani tomu, co mělo být jejich cílem. Vždyť jen čerpají další peníze ze zdravotního systému! Tak například za onu plastovou sádru zaplatil loni pacient celou částku, nyní zaplatí pouze rozdíl mezi plastovou a tou klasickou, která je hrazena ze zdravotního pojištění. V případě jedné plastové sádry tak přijde do zdravotního systému téměř o 200 Kč méně. Je v současném stavu našeho zdravotnictví tohle opatření opravdu žádoucí? A podle čeho komise vybrala právě tyto nadstandardy? Není to jen další prostor pro manévrování ze strany farmaceutických firem?
Ďábel se skrývá v detailech
Změny, které nás čekají od dubna a způsob, jak je prezentují naše nejčtenější média, mě také rozhořčily. Například tvrzení, že pacienti budou mít svobodnou volbu poskytovatele péče a mají právo na další názor. Před vážnou operací smí postup operace i diagnózu konzultovat s dalším lékařem, pojišťovna to zaplatí. Také to zní dobře, ne? Ale jak to je vlastně teď? Dnes můžete zajít klidně za pěti lékaři. Co se stane, když v dubnu zajdete s nádorem na konzultaci ke dvěma lékařům a ti budou mít opačné názory na to, zda operovat nebo ne? Ocitnete se v informačním vakuu, kde se budete muset rozhodnout sami. Nebo jít za třetím lékařem, ale toho si už zaplatíte sami...
Podobně zavádějící je i nový návrh vlády o dostupnosti lékařské péče. Momentálně neexistuje žádný předpis, který by určoval, jak má být pro pacienty dostupný praktický lékař, ambulantní specialista nebo nemocniční zařízení. V návrhu je uvedeno maximálně to, do kolika minut se autem lidé musí dostat k lékaři určité specializace a jak dlouho mohou čekat na určitý plánovaný zákrok. Praktický lékař musí být například dostupný do 40 minut jízdy autem. Až bude nařízení vydané, bude na zdravotních pojišťovnách, aby takovou dostupnost zajistily nejpozději od začátku roku 2013. Na první pohled může mít čtenář dojem, že tento návrh přináší pacientům zlepšení. Napadá mě ale hned několik otázek. Jak přesně změřit 40 minut jízdy autem? Záleží přece na tom, jakým jedete autem, po jaké silnici nebo za jakých klimatických podmínek! A co když pacient auto nemá? Vůbec se navíc nebere v potaz hustota osídlení. Jak mohou aplikovat stejné podmínky na Prahu a například neobydlenou část Českomoravské vysočiny? Pokud sídlí ambulantní specialista na stejné poliklinice jako praktický lékař, je možné, že mu bude doporučeno odstěhovat se o 5 minut dál, protože jeho dostupnost je stanovena na 45 minut?
Znamená to, že v Praze, Brně nebo v Ostravě stačí jeden gynekolog nebo ORL specialista, protože do 45 min se k němu dostaví všichni obyvatelé města? Když máte rychlé auto, za 40 minut se dostanete i do Jihlavy. Bude se vám chtít jezdit na ušní z Prahy do Jihlavy?
Když si představíte mapu České republiky a její rozměry v kilometrech, vypadá to, že nám budou stačit dvě nemocnice a 24 praktických lékařů na celou republiku. Vždyť to vypadá jako příprava argumentů, proč v budoucnu rušit ordinace a možná i celé nemocnice!
Ruská ruleta s životy pacientů
Ministr zdravotnictví Leoš Heger chystá od dubna vyhlášku o požadavcích na minimální personální zabezpečení zdravotních služeb, ve které bude zaručeno, že o pacienty budou pečovat lékaři a sestry s odpovídající kvalifikací a zkušenostmi a že jich bude dostatek. Opět krásná věta, která proběhla médii! Že Lékařská komora vyhlášku zpochybnila, o tom se už tolik nepsalo. Stanovené počty odborníků jsou ve vyhlášce prý tak nízké, že je to podle ČLK "ruská ruleta s životy pacientů".
Podle této vyhlášky bude moci ústavní pohotovostní službu samostatně sloužit i nekvalifikovaný lékař, primář nebude muset mít licenci ČLK a nově bude možno vytvářet spojené lůžkové fondy pro několik medicínských oborů. Jeden lékař ve službě bude od dubna stačit na 90 pacientů. Představte si situaci, že dorazíte v sobotu večer na pohotovost s podezřením na akutní zánět slepého střeva a bude vás vyšetřovat oční lékař. Další realita, o které se nemluví!
Rok života za cenu auta vyšší třídy
Ministr zdravotnictví Leoš Heger se chystá vydat pokyn, v rámci kterého se bude posuzovat, jestli je přínos léčebného postupu úměrný vynaloženým nákladům. Podle Světové zdravotnické organizace se nová zdravotní technologie vyplatí jen v případě, že rok kvalitního života (QALY), který přinese, nevyjde dráž, než je trojnásobek HDP na obyvatele. To je nyní asi 1 092 900 korun. V praxi to znamená, že v budoucnu může dojít k situaci, kdy vám pojišťovna odmítne zaplatit léčbu, která by vám sice pomohla, ale pro pojišťovnu by byla neefektivní.
Myslím, že v oboru, kde hraje největší roli lidský faktor, je zcela neetické takto stanovit jakousi cenu života. Analýza efektivnosti léčby lze přece provést citlivě i bez složitého procesu a konkrétně stanoveného peněžního limitu!
Nelíbí se vám nějaká smlouva mezi dvěma subjekty? Tak ji nechte zrušit!
V připravovaném zákoně o zdravotních pojišťovnách se má Všeobecná zdravotní pojišťovna stát řadovou zdravotní pojišťovnou. Již schválená vyžadovaná přeregistrace zdravotnických zařízení je také účelná. Registrace bude udělena jen těm zařízením, které budou potřeba pro dodržení časové dostupnosti a ostatní se mohou zavřít. A až se prodá zdravotní pojišťovna soukromému subjektu, bude vymalováno úplně. Zdravotní pojišťovna bude vydělávat tím více peněz, čím méně zdravotních zařízení budou mít pacienti k dispozici. To není utopie, ale další realita, posvěcená zákonem.
Nehledě na to, že vyžadovaná přeregistrace zdravotnických zařízení je naprostý právní unikát, zcela bezprecedentní zásah do dříve nabytých práv. Nutnost nové registrace a tím pádem vznik nového zdravotnického zařízení dokazuje, že jakoukoliv platnou smlouvu dříve uzavřenou může třetí strana - v tomto případě stát - jedním zákonem zrušit. Také to chápete tak, že si v této zemi nemůžete být už vůbec ničím jisti?
Naštvaní jsou zejména ambulantní specialisté, pro které přeregistrace znamená zbytečné papírování, dokládaní spousty dokumentů, mimo jiné i potvrzení, že splňují vyhlášku o technickém vybavení. Tato vyhláška je zastaralá a vyžaduje zcela zbytečné technické přístroje, na kterých se pracovalo v pravěku. Pokud tohle všechno ambulantní specialista splní, nakoupí přístroje za půl milionu, vznikne nové zdravotnické zařízení, které bude muset znovu uzavírat smlouvy s pojišťovnami. Zda je opravdu uzavřou, je ale ve hvězdách.
Na bouřlivé reakce soukromých zdravotnických zařízení reagoval tak předseda České lékařské komory Dr. Kubek tak, že domluvil s ministrem Hegerem na zjednodušeném postupu. Nesmyslné vyhlášky a nejistá budoucnost soukromých zdravotnických zařízení ale zůstávají dál.
Česká lékařská komora je mimo hru
Ministerstvo má podle platného zákona dbát na dodržování pravidel ve zdravotnictví a vypracovávat vyhlášky ve spolupráci s Českou lékařskou komorou. Skutečnost je ale taková, že ministerstvo námitky Lékařské komory většinou vůbec nebere na vědomí a vypořádání připomínek zasílá zpátky do Komory třeba až po třech měsících. Přitom v ostatních zemích kulturní Evropy má tato instituce zásadní vliv na vytváření legislativy a podmínek ve zdravotnictví.
Ministr Heger nebo převlečený Julínek?
Divíte se, kdo tyto zákony a vyhlášky mohl schválit? Říká se, že poslanci dostali nové rozsáhlé pozměňovací návrhy večer před jednáním výboru pro zdravotnictví, takže je ani neměli čas přečíst. Největším původcem změn je ministr Heger a poslanec Šnajdr. Pan ministr Heger je však jen loutka. Milý pán, který je celkem sympatický lidu i lékařům. Na rozdíl od Julínka se nikdy nerozčiluje a lid by do něj neřekl, že by prosazoval věci, které jsou v neprospěch pacientů. Když se ale podíváte do návrhů zákonů z dob ministra Julínka, jsou v podstatě identické jako ty současné. Jen v podání milého dědy a to se asi počítá…
Spoluautorem článku je MUDr. Jiří Vaverka
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vasevec.cz
