Zastavme se malinko u historie. V roce 1948 byl postaven 203 km plynovod z města Kuchta-Jarve do Leningradu, který dodával v prvním roce objem plynu kolem 73,2 mil. m3, a který postupně dodával do 1 miliardy za rok. V těchto letech se využívalo tzv. měkčích břidlicových hornin /25% plynu/ s větší propustností. Těžilo se klasickým šachtovým způsobem, což mělo za následek vytěžení značného množství hlušiny. V současnosti se využívají břidlicové horniny podstatně starší. V USA má nejdelší historii naleziště Barnett Shale na severu Texasu /rok 1981/. Plyn v horninách byl v hloubkách od 450 m do 2000 m na ploše 13 tis. km2, se sílou vrstev od 12 do 270 mm a obsahem metanu 0,3 %. V současné době jsou tyto zásoby téměř vyčerpány. V roce 2006 bylo z 6080 vrtů vytěženo 20mld. m3, koncem 2008 bylo již vrtů kolem 11.800 a údaje mluví o tom, že bylo vytěženo kolem 43 mld. m3.
V prvních etapách těžby se používalo 1.000 t vody a 100 t písku, nyní se spotřebuje 4.000 t vody a 200t písku, přičemž podle amerických údajů jsou náklady na 1 vrt 2,6-4 mil. USD. V každém vrtu například největší operátor na trhu v USA firma Chesapeak Energy operace opakuje 10 x ročně v jednom vrtu. Údaje z roku 2011 hovoří o vynaložených nákladech v objemu kolem 30-40 mld. USD.
Podle řady expertů se v těch nejlepších nalezištích plynu jeho cena na hrdle vrtu pohybovala v roce 2010/2011 kolem 180-200 USD za 1000m3, přičemž tato hladina údajně ještě nebyla ztrátová, i když i toto je pod otazníkem.
Životní prostředí
V každém případě jedním z nejdiskutovanějších faktorů spojených s těžbou tohoto plynu jsou dopady na životní prostředí. Během realizace projektu Barnett v USA bylo porušeno více jak 550 km2 půdy, ročně se použilo 47,2 mil.t vody a 7,1 mil. tun písků. Spodní vody mohou být nenávratně zničeny. Voda je znečištěna toxickými a radioaktivními látkami jako jsou: radium, uran, arzen a benzen. V USA na 42 ložiscích těžby bylo dokázáno od 20 až po 1500 x převýšení povolené Federální normy radia. V oblasti těžby břidlicového plynu se zvýšil obsah metanu ve vodě 17 x.
Zhruba 30-50 % vody zůstává v zemi a zbytek se odčerpává na povrch!
Bohužel nikde se významně nezdůrazňuje fakt, že technologie štěpení probíhá při nesmírně vysokých tlacích /až 300 atm/ a proto další velmi významné nebezpečí je zhoršení tektonických ukazatelů. K podobným případům došlo při extrémních těžbách ropy, kdy následkem bylo zhoršení o 2-3 stupně Richterovy stupnice. Nejde jen o možné tektonické změny, ale i o značné sesuvy půdy.
Současná polemika v českém prostředí.
V poslední době byly uveřejněny řady názorů zastánců využívání tohoto zdroje u nás /Třetiruka.cz 16. 5. 2012, Patria.cz 15. 5. 2015, Českátelevize.cz 15. 5./ atd.
V těchto zdrojích je velmi neprofesionálně a populisticky obhajována těžba břidlicového plynu. Pan S. Benada, který uvádí, že je expert v oborech ložiskové technologie, vrtného a seizmického průzkumu těžby plynu a ropy, uvádí: těžba břidlicového plynu měla dosud minimální vliv na životní prostředí. Kde? O jaké teritoriální místa se pan Benada opírá? V USA ve skutečnosti probíhá řada soudních sporů mezi těžařskými firmami a obyvateli. „Nebezpečnost používání chemikálií je přeceňována a jsou považovány za mnohem větší hrozbu, než tomu ve skutečnosti je,“ říká pan Benada. Z jakých faktů vychází? Kam se podle něj ty chemikálie ztratí?
Zarazil mne názor předsedy České plynárenské unie pana Ing. O. Petržílky. Podle něj by se měla ložiska v ČR ověřit, protože pokud by se potvrdila, tak bychom mohli získat 5-10 % ročního objemu spotřeby, což představuje kolem 400-800 mil. m3 a pokračuje, že tímto způsobem bychom snížili v budoucnu závislost na Rusku. Už tento argument ve mne vyvolává údiv. Proč se realizují plynovody jako Modrý, Severní a za pár let Jižní? Všichni, kdo v energetice pracují, vědí, že právě proto, aby byla zajištěna dostatečná nabídka zemního plynu pro Evropu při logickém růstu poptávky a také aby se právě prohloubila energetická bezpečnost zemí v Evropě.
Zmíněný objem možného plynu, jen pro představu, zdaleka nestačí pokrýt spotřebu plynu v Praze – maximálně tak velkou paroplynovou elektrárnu. S jeho názorem jako představitele naší plynárenské unie, kde je Vemex členem, se nemůžeme ztotožnit.
Názory ze světa
1.
Ve dnech 30. 5. - 1. 6. 2012 proběhl ve slovinském městě Portorož Evropský obchodní kongres /EBC/. Velmi zajímavý, ale to co mne nejvíce překvapilo, bylo vystoupení paní Lindy DuCharme, ředitelky centrály Exxon Mobil Gas and Power pro Evropu, Rusko a Kaspickou oblast, která při svém vystoupení, které se týkalo těžby břidlicového plynu jednoznačně řekla: Evropa by si měla uvědomit, že těžba břidlicového plynu v USA má jinou – více jak 25 let rozpracovávanou technologii, určitou tradici, ale především probíhá úplně v jiném prostředí a na jiných prostranstvích!!! To je názor, nad kterým je nutno se zamyslet, ale především se jej držet.
Navíc je nutno si uvědomit, že v USA je jiný právní systém než v Evropě. V USA má majitel pozemku právo využívat i to, co je pod ním – pod povrchem. Nepotřebuje již žádná jiná povolení, a proto mají majitelé pozemků takovou snahu o těžbu.
2.
Robert Jackson, profesor, Duke University, North Carolina
Byli jsme velmi udiveny vysokým obsahem metanu v pitné vodě v okolí těžby. Následně jsme zjistili, že v okruhu 1km od těžební věže, byla koncentrace metanu až 64mg/l vody. Podle norem má však být do 1mg/l vody.
3.
Vláda provincie Quebec - Kanada
Na dobu 2 let byla kompletně zastavena těžba tohoto plynu. Důvodem byla varovná zpráva místní komise pro životní prostředí, která analyzovala vliv těžby na životní prostředí.
4.
Francie, Bulharsko,…
Parlamenty přijaly projekt zákona zakazujícího další rozvoj těžby břidlicového plynu.
Co dodat?
Když jsem se s problematikou těžby tohoto plynu poprvé setkal, byl jsem přesvědčen, že u nás tuto otázku těžby nikdo nebude otevírat. Krása naší přírody a krajiny je argument, že tato myšlenka prostě neprojde, že kvůli pár nejistým kubíkům plynu, nebude nikdo škodit přírodě, živočichům a nám obyvatelům této země. Za poslední roky vyvstalo tolik problémů spojených například s povodněmi, které navíc dlouho likvidujeme a v řadě případů i neúspěšně. Velmi složitě řešíme problémy s povolením výstavby dálnic, likvidací kůrovce.
Argumentovat tím, že snížíme naší energetickou nezávislost malým „pšoukem“ plynu nesmíme brát vážně. Určitě je potřeba prosadit zákaz na užití metody hydraulického štěpení na průzkum i na těžbu břidlicového plynu a podpořit v tomto úsilí senátory, poslance, starosty obcí a obyvatele dotčených lokalit. Buďme empatičtí směrem k přírodě, která nás obklopuje a kde žijeme.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Ing. Hugo Kysilka
