Ahoj Piráti,
cítím potřebu zazvonit na palubní zvon, který svolává k důležité volbě lídrů strany. Ta proběhne 2. srpna na zasedání Celostátního fóra Pirátů, hlasovat můžou všichni, nejen ti, kteří budou fyzicky přítomni – hlasuje se i online. Ze všeho nejdřív vás chci požádat – jděte a volte. Pirátská strana klade důraz na participaci občanů v politice, a kde jinde začít než u sebe?
Již po volbách do EP jsem naznačil v rozhovorech pro média, že Pirátská strana se nachází na rozcestí. Zásadní vliv na podobu a směřování strany chtějí mít dva směry – politický a aktivistický. Zatímco aktivisté si však mohou dovolit názor veřejnosti do značné míry ignorovat, politici takový luxus nemají – v demokratické společnosti musí být zvoleni veřejností, aby měli možnost reálně prosadit své cíle. Pirátská strana je politická strana, a pokud se chceme účastnit řízení veřejného života, musíme přijmout politické zásady činnosti. Aktivismus je fantastická věc, jehož úkolem je definovat obsah naší činnosti - politika je pak způsob, jak tento obsah realizovat. Aktivismus i politika mají své nezastupitelné místo a organicky souznějí, každý má své místo a funkci.
Předseda politické strany musí být politik, který dokáže s aktivistickými proudy komunikovat a využít je k prospěchu strany jako celku. A právě o tomhle budou nastávající volby nového předsedy strany a členů republikového předsednictva.
Volba předsedy nebude jednoduchá. Nesporné kvality prokázal již mnohokrát Lukáš Černohorský (i když málokdo do Ostravska momentálně dohlédne), zkušený a komunikačně vyspělý politik. Ale jsou zde i další možní kandidáti do republikového předsednictva: Jakub Michálek, Ivo Vašíček, Adam Šoukal nebo Vojtěch Pikal. Všichni mají svá pro a proti, která historicky můžete zhodnotit jedině vy. Regionální příslušnost přitom při volbě není klíčová, velká města jsou redakcemi médií pokryta stejně (redakce ČT, Nova, Prima i velkých deníků).
Předseda musí být lídr, který má pochopení, umí a chce komunikovat, umí se obětovat a vzít za práci, snaží se stmelovat. Na druhou stranu se nesmí bát v určitou chvíli prostě kormidlem zacloumat a zavelet ke změně směru. Předseda musí také tento směr znát – těžko lze svěřovat loď někomu, kdo nedokáže ukázat kam jít. Pod takovým kapitánem je řadě lidí těžké se plavit. A aby kapitán dovedl loď úspěšně do cíle (čti: aby dokázal prosadit cíle strany), musí za ním mužstvo stát, musí být loajální a podporovat ho – táhnout za jeden provaz.
Piráti se naučili zvládat všechny byrokratické procesy, které po nás naše drahá vlast vyžaduje. Stále jsou ale poměrně divokou smečkou individualit, které je potřeba pochopit a skloubit, a ve výjimečných případech (kdy to straně škodí) také usměrnit. Máme svou identitu, a svou tvář. Není to vděčná práce a ne vždy jsou všichni spokojení. Jedno je ale důležitější než spokojenost každého jednoho z nás: je to prospěch strany jako celku a naplnění jejího programu a cílů.
Pamatujete jedno z hesel EP kampaně? „Jsme na jedné lodi“. I proto by měl být nový předseda garancí toho, že nebude potlačována aktivistická složka Pirátů na úkor té politické a naopak. Že se nebudeme utápět v hloupostech a byrokracii.
Pirátští politici nesmí být šikanováni aktivistickými geeky, kteří stále nepochopili, že to pro řadu z nás i našich voličů to už dávno není jen hra. Přitom legrace a kreativity se jako Piráti přece nebojíme a často je používáme jako zbraň. Měly by být však vždy mít racionální základ. Pálit do vlastních řad nikdy nebylo a nebude žádoucí. Demokracie totiž není hračka, která patří do rukou dětem. A pokud chceme být opravdu politickou stranou, tak se od nás určitý styl komunikace prostě očekává.
Tato volba stanoví směr pirátské bárky pro další období. Musíme zajistit kontinuitu růstu – a já věřím, že s novým předsednictvem a správným kapitánem to v komunálních volbách dokážeme. K samotné volbě celého předsednictva je pak, a odpusťte mi ten buzzword, potřeba přistupovat holisticky (komplexně a nedělitelně). Nerozkládat předsednictvo na samostatné faktory, popřípadě jednotlivým kandidátům předem přiřazovat nějaké funkce. Republikové předsednictvo se musí těšit důvěře svých voličů, tj. nás. Ti, kterým se třeba výsledek nebude zamlouvat, mají samozřejmě právo na opačný názor – měli by však volbu respektovat (ať již dopadne jakkoliv), nesmí to ale být důvodem topit vlastní stranu. Vždy někdo vyhraje a někdo prohraje. Takový je život.
Neodpustím si závěrem napsat i své preference. Lukáš, ale i třeba Jakub by byli dobrými předsedy. Osobně si nikoho jiného nedokážu momentálně v čele strany představit. Do předsednictva se hlásí řada zajímavých lidí. Nepokrytě jsou mými dalšími favority Ivo Vašíček (matador se zkušenostmi v politice i managementu), Adam Šoukal, který odvádí v Plzni dobrou práci, je to rebel a jeho dvojité otcovství v něm cosi změnilo, Vojtěch Pikal (zkušený administrátor, který skvěle komunikuje), Martin Šmída (je takovou mou divokou kartou, neb válčí v o 106 v Olomouckém kraji) či Viktor Mahrik... Hlavní otázkou ale je: „Dokáží tito lidé smysluplně spolupracovat, komunikovat, řídit i reprezentovat?“ Podle mě ano. Nikdo z nich se nebojí říct svůj názor a všechny je považuji za velmi inteligentní Piráty, kteří dokáží oddělit ego a své osobní zájmy (pokud se v určitou chvíli liší) podřídit zájmům Pirátské strany jako celku.
Co říci závěrem? Zopakuji tu nejdůležitější tezi: oba proudy (aktivistický a politický), o kterých jsem psal výše, jsou nezastupitelné a musí spolupracovat, ale oba mají přesně vymezené místo. Pokud se chceme podílet na reálné změně poměrů, je třeba to dělat z pozice politiky. Aktivisté mohou sice ovlivňovat veřejné mínění, ale skutečné zákony mění právě politici. A my jsme Česká pirátská strana!
Přeji všem šťastnou ruku při volbě.
Ivan Bartoš - bývalý předseda Pirátské strany
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz
