Krajské a třetina i senátní, už na podzim. Co nevidět se objeví i kandidáti, nabízející nám, ne snad modré z nebe, ale řadu věcí, které pro nás udělají, v případě zvolení. V Praze budou rozdávat ranní koblihy cestujícím, kteří nestihli posnídat, aby poznali sami už před volbami, jaké dobré je čeká, zvolí-li ty pravé, ty co jsou uvedeni na, ke koblize, přiloženém letáku.
Strany, míněny politické, oznámí výši nákladů, které se připravují na volby vynaložit a po volbách příspěvky obdržené od státu a sponzorů. Škarohlídy napadne, zda by ty peníze nešly vynaložit na potřebnější a rozumnější věci, ale pak si uvědomí, že každá sranda něco stojí, a mávnou nad tím ve většině raději rukou. Stejně televize propere na obrazovkách strany a jedince jí nepříjemné a zmíní občasné vzbouření na vsi, které někde proběhne. Potom budeme všichni čekat na další volby, jak je nám čas přinese.
I když jsme nyní slyšeli z úst takřka nejpovolanějších, že stát se nedá řídit jako firma, budou se nám kandidáti ve své většině nabízet prostřednictvím reklamy.
Přibližně polovina pod heslem, „podívejte se, co jsme dokázali“, a druhá polovina s heslem, „koukněte, co pokazili“. Samozřejmě, jako každá jiná reklama, budou mít i tyto svá pokračování. První skupina, „ve vlastním zájmu, nechte nás pokračovat“, druhá pak, „ve vlastním zájmu, nechte nás napravovat“. Potom se ještě dozvíme, jak kdo to myslí, a proč nemáme věřit těm na druhé straně. Udivuje mě, že banky dokážou na tak pochybný projekt půjčit peníze.
Dokonce jsou prezentace toho, čeho se nám od koho dostane, pokud zvolíme toho či onoho, i když nemají příliš konkrétní obsah. Jak zajímavá je vědomost skoro všech o nezbytnosti zlepšit zdravotnictví, sociální zaopatření, národní hospodářství, vzdělání, snížit kriminalitu a korupci, pokud o tom mluví před volbami. Po volbách, pokud se s tím vůbec něco dělá, hledá se nejprve průnik programů koaličních partnerů, aby se mohla uzavřít koaliční dohoda. Po jejím uzavření se sestaví vláda, obsadí jednotlivá ministerstva, doplní nebo vymění na nich personál.
Zdá se, že je hotovo. Bohužel není, nastává údobí vysvětlování a poučování voliče, v čem pochybil. Nutno přiznat, že opozice to má snazší. Stačí jí jen poukázat na skutečnost, že volič vybral ty nepravé. S tím pak vydrží celé volební období. Pokud je pilnější, přidá občas podivení, co vládní koalice udělala a varování před následky. Na to stačí vystoupení několika jednotlivců v médiích. Aby volič nemusel přemýšlet, kdo a za koho k němu vlastně mluví, jsou rétory takřka stále ti samí.
Časem přemýšlíte, odkud všude na vás juknou, a zda vlastně nejsou i oni zaměstnanci televize, nebo jí neplatí větší příspěvek, než my, ostatní koncesionáři.
Vládnoucí koalice je na tom o něco hůře. Ví dobře, že voliči ve své naivitě od ní stále očekávají naplnění programu, s kterým jednotliví členové koalice do voleb šli, a oni je kvůli tomu volili. Naštěstí pro ni, lze opět voliči vyčíst, jak nerozumně rozhodl o tom, že koalici musely uzavřít dvě, tři a více stran, které pak nezbytně hledaly kompromis mezi sebou, a tím i kompromis mezi volebním programem stran a programem vlády. Též mohou případně i poukázat na nějaký předpis EU, který jejich dobrému úmyslu brání.
Nyní je teprve skutečně hotovo, protože se ustanovila řada orgánů, které jsou podle práva zapotřebí, a nastává doba zkoušek. Mýlil by se ten, kdo by se domníval, že se bude jednat o zkoušku vládní koalice, jak dostojí svému programu a opozice, jakým způsobem naplní svá prohlášení o konstruktivním přístupu. Zkoušky jsou směrovány na voliče, co je ochoten si nechat ještě líbit, co snese.
Tak se jedná většinou o zvýšení platů zaměstnanců v tom či onom odvětví, jehož konání dle slibů kandidátů stran vyžadovalo zlepšení, na základě odhodlanosti a síly odborů v něm. Připadá mi pak, že zdravotnictví, školství, justice atd., atd. je tu kvůli poskytování platů lékařům, sestrám, učitelům, soudcům a samozřejmě také jejich pomocnému personálu. Podobně, ne-li mnohem více je tomu s úřady státní a také částečně i obecní správy. Kupodivu se k nim stále více přimykají i některé občanská sdružení, respektive nyní spolky. Člověk se pak nestačí divit, kdo všechno je mu ochoten vysvětlovat, koho má volit a koho ani náhodou.
Nezastupitelné místo tu mají veřejnoprávní média, tedy česká televize, český rozhlas a ČTK. Vzhledem k tomu, že na ně každý měsíc přispíváme, věnují se nám opravdu důsledně. Nejen před volbami, ale po celou dobu. Připomeňme si jejich úsilí před volbou prezidenta, a když jsme to tak zpackali, tak i po ní. Není snad dne, kdy by nám nepřipomněli, v čem jsme tehdy chybovali, co námi zvolený prezident provedl a jak rozděluje společnost. Zároveň nás uvědomí, kdo všechno ho nemá rád a ani nás kvůli řadě věcí. Co na tom, že časem se ukáže, že to nebylo zase až tolik zlé anebo, že v určitých věcech měl pravdu on a karatelé museli korigovat nakonec své názory. Našel se i politolog, navrhující funkci prezidenta vůbec zrušit. Bohužel neuvedl, zda již před jeho volbou, anebo až po volbě špatného kandidáta. Také se objevily návrhy změnit počty poslanců, případně omezit počet voličů, jen na některé skupiny občanů, když už při vytváření koalice byly problémy a zdálo se, že snad k obsazení funkcí vůbec nedojde. Pro jistotu se i dělá zkouška voleb na středních školách, aby školáci po jejich důkladné přípravě, ukázali svým předkům, koho by volit měli, a koho ne.
Naštěstí nyní budeme volit jen krajská zastupitelstva a třetina i senátora. A tak se my voliči snad dokážeme se svým úkolem vyrovnat podle představ establishmentu, a též i těch středoškoláků.
JUDr. Ivan Jordák, Letohrad
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
