Není patrně nikoho v téhle zemi, kdo by Adolfa Borna neznal, kdo by se nesetkal s jeho tvorbou – ať už prostřednictvím knižních ilustrací, animovaných filmů či volné grafiky. Platí to přinejmenším od poloviny padesátých let a bude to ještě dlouho platit, navzdory tomu, že s námi Adolf Born už od neděle fyzicky není přítomen. Jeho stopa v české kultuře je nepřehlédnutelná.
Ostatně k domácí tradici se Born sám hlásil, když vypočítával své výtvarné zážitky z dětství: „Okouzlení Alšem, v němž vidím klasika, pak Josefem Ladou, který mne uchvacoval svou radostnou rozverností. A konečně v mládí na mne podnětně působil Zdeněk Burian schopností vytvářet romantické ovzduší sugestivně doplňující líčené příběhy.“ Když mu jednou nabídli, aby ilustroval Haškova Švejka, odmítl – právě z úcty k Ladově kongeniálnímu pojetí. „Nemohou být jiné ilustrace než Ladovy,“ řekl rezolutně. A jinde pravil: „Jedním z ilustrátorů, kteří mě v mládí oslovili, je Luděk Marold. Vynikající ilustrace pro francouzské časopisy – akvarely a lavírované kresby. Mistr svého oboru.“
V médiích se při zprávě o Bornově odchodu začalo připomínat zejména vizuální autorství Macha a Šebestové. Jistě, ty postavičky a jejich příběhy jsou úžasné, ale zdaleka nejsou jediné. A je nespravedlivé redukovat Bornovu tvorbu na pár notoricky známých příkladů. Podstatnější je totiž, že Born stvořil celý svět, v němž je nám dobře. Proč? O důvodech kdysi psal Miroslav Horníček: „… protože spojuje fantastické s humorným, protože ono fantastické je současně lyrické a ono komické není jen děláním legrace, ale názorem, úhlem pohledu, svébytnou a svéprávnou skutečností.“ A dodal: „Tady je skoro všechno možné a všechno se tu děje.“ Přesto má ten svět vnitřní řád. „V dnešním světě čipů, klipů, chatů, informačního surfování, jehož výsledkem je informační entropie, máme najednou před sebou svět vazeb, souvislostí, řádu a harmonie,“ prohlásil o Bornově díle kunsthistorik Ladislav Kesner starší.
Bornův svět, stvořený z dobře poznaných elementů vrcholného umění minulosti a z humorně kritického odstupu od momentální reality (Hrabal kdesi o Bornových obrázcích říká, že „se staly ironickým svědomím našeho věku“), byl a je přístupný všem. Autor do něj zval prostřednictvím těch nejdemokratičtějších kanálů – knižní a novinové kresby, kinematografu, grafického tisku, který nemá jen jeden výlučný originál...
Born ilustroval stovky knížek, podílel se na desítkách animovaných filmů, vytvořil stovky grafik... Byl nadmíru pracovitý. A zároveň poctivý v uměleckém řemesle jako málokdo. Svědčí o tom například jeho přístup k ilustracím historických či exotických příběhů, které mu zdánlivě dávaly neomezenou volnost. „Jednou mi byla předložena povídka, která vyprávěla příběh z napoleonské doby. Tehdy jsem se naučil vyhledávat, jak vypadaly uniformy té doby. Když jsem ilustroval Tři mušketýry, musel jsem si ověřit typy bot a ozdoby na kabátcích. V případě Portose, známého šviháka, jsem musel vše ještě gradovat, abych jeho šviháctví zdůraznil,“ říkal při přípravě knihy Bornova čítanka. A dodal: „Je třeba najít způsob, jak převést řeč třeba z osmnáctého století tak, abych respektoval dobu a autora, ale přitom obojí posunul do svého světa. Vymyslet všechno tak, aby lidé poznali, že je to Bornův styl.“
Ta pocitovost se ovšem nijak nevylučovala s nezkrotnou fantazií a humornou nadsázkou. I proto měl Born zálibu v bajkařích, jako byli La Fontaine či Krylov. „Život je groteska. Tak to cítím, asi proto jsem také nikdy nemohl ilustrovat romantickou poezii. Zapadající slunce a opuštěná srdce, to je mi na hony vzdálené. Miluju bajkaře: Krylova, La Fontaina, Ezopa. Mám rád, jak míchají říši zvířat a lidí.“ A jinde říká: „La Fontainovy Bajky mě byly šity na míru. Byl to můj svět, kdy zvířata nabírají lidské rysy a kdy kňour sedí ve šlechtickém úboru a upíjí šampaňské. Vždy jsem obdivoval lstivost bajkařů – cenzoři byli, jsou a budou, ale když bajkař s ilustrátorem vymysleli gesta a oděv typický pro některého vysoce postaveného šlechtice či politika, mohli si být jisti, že každý inteligentní čtenář či pozorovatel pozná, kdo vlastně ten kňour je. Jistě to pozná i cenzor, ale všem, i jemu, bylo jasné, že kdyby ohlásil, že ten kňour je ministerský předseda, byl by to konec jeho dobře placené činnosti. A tak bajkaři proplouvali rozbouřenými vodami všech dob.“
Bornův styl se časem měnil, zrál. Ale také citlivě vycházel vstříc literární předloze, to u ilustrací. „Text, který ilustrátor dostane od nakladatelství, si sám řekne, jakou technikou ho zvládnout. Macourkovy texty si řekly o barevné akvarely, Edgar Allan Poe si poručil uhlové kresby, pak kolorované temnými tóny, Dumasovy Tři mušketýři chtěli jakoby historicky zašlý starý papír s lavírovanou kresbou.“
Bornův svět osiřel. Výpravy do něj jsou ale stále možné.
Autor se podílel na vzniku knih Born na cestách (Slovart 2006) a Bornova čítanka (Slovart 2007), odkud jsou i citace v článku.
Bornova ilustrace k veršům Christiana Morgensterna (z knihy Zbornaplaz, Slovart 2009)
P.S.
Na internetu jsou k zhlédnutí i dva starší animované filmy, které vznikly s účastí Adolfa Borna. Pro zahraniční produkci vznikl už v roce 1966 kreslený Hobit – ještě dávno před tolkienovskou vlnou.
Česká televize nabízí k shlédnutí snímek jen o rok starší, podle baladické povídky Selmy Lagerlöfové, Poklad pana Arna.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
