Ivan Noveský: Proč se stát rozhodl vyhodit více než 2,5 miliardy korun z okna?

Opravdu má státní rozpočet na to vynaložit 21x více peněz za projekt, jehož lacinější verzi minulý rok MPSV navíc odmítlo jako nepotřebný projekt?

Generální Úřad práce hodlá v letošním a příštím roce trvale přijmout 1.200 úředníků. Tito úředníci budou mít za úkol kontroly ubytoven a oprávněnosti nároků na dávky. Generální úřad práce za tímto účelem plánuje nakoupit například 150 osobních automobilů, pronajmout další kancelářské prostory, nakoupit výpočetní techniku, telefony, celkové náklady na tuto akci pouze v letech 2014 - 2018 úřad plánuje na 2,379 miliardy Kč. Generální ředitelka Úřadu práce ing. Marie Bílková tvrdí, že náklady pokryje úspora z odhalených podvodů (viz například článek v MF DNES ze dne 3. července 2014 v článku "Odhalené podvody na dávkách pokryjí náklady na úředníky").

Jinými slovy: Úřad práce veřejně přiznává, že na podvodech jen s dávkami na bydlení stát každoročně tratí více než půl miliardy Kč. A další půl miliardy Kč každoročně stát nyní hodlá vydat na to, aby těmto podvodům zabránil.

Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV), pod které Úřad práce spadá, přitom před více než rokem odmítlo projekt, který řeší stejný problém a to podobným způsobem, ale bez aut a více než 21x levněji pro státní rozpočet ČR. Projekt, který dostalo v červenci 2013 MPSV ČR a Ministerstvo vnitra ČR se jmenuje „Sociální mapa ČR“. Projekt má za úkol nejen odhalit „podvodníky“, ale zejména podrobně zmapovat situaci v oblastech postižených chudobou, zjistit její příčiny a navrhnout řešení k jejímu snížení.

Pilotní projekt, financovaný z ESF, měl oslovit 5.000 absolventů středních a vysokých škol, z nichž se měla vytvořit základní databáze 3.000 účastníků projektu. Dalším výběrem měla vzniknout skupina 1.500 absolventů, kteří by byli specielně proškoleni (doškoleni) v oblasti sociální, právní, stavební, a dalších a kteří měli formou agenturního zaměstnání po dobu dvou let vytvářet a naplňovat, ve spolupráci s úřady práce, s městskými, obecními a dalšími úřady, databáze Sociální mapy ČR. Jedním z cílů projektu bylo poskytnout praxi a vytvořit pracovní návyky pro 1.500 absolventů, kteří budou i po skončení projektu připraveni nastoupit do státní správy a samosprávy, případně i neziskového sektoru, jako kvalitní, vzdělaní pracovníci s praxí v terénu. Dalším cílem projektu Sociální mapa ČR bylo mj. porovnat a sjednotit dávky poskytované na bydlení, zjistit důvody migrace a umožnit predikci migrace, zobrazit v reálném čase rozložení příjemců dávek pro plánování aktivit na udržení sociální soudržnosti a bezpečnosti. Projekt měl umožnit předvídat požadavky na úřady práce, předvídat požadavky na sociální pracovníky a neziskový sektor, identifikovat bezpečnostní rizika a současně snížit náklady na příspěvky na bydlení. Náklady na tento dvouletý projekt Sociální mapa ČR měly být maximálně 112 milionů Kč z rozpočtu ČR (a dalších 85% mělo hradit EU z ESF).
Ministerstvo místo realizace výše uvedeného projektu Sociální mapa ČR vytvořilo a nechalo vládou schválit projekt za několik miliard Kč ze státního rozpočtu, ve kterém přijme trvale 1.200 úředníků a mj. jim nakoupí 150 automobilů.

Nevyplácet příspěvky na předražené ubytovny je sice jistě chvályhodný čin, ale dát tyto peníze úředníkům není zrovna krok správným směrem. Co bude oněch 1.200 úředníků dělat, až se po odhalení všech podvodů přestanou dávky vyplácet, což by nemělo trvat déle než 2 roky? Co bude s těmi, kteří najednou přestanou mít na dávky nárok a nebudou mít najednou kde bydlet? Dávky na bydlení a dávky v hmotné nouzi stát nevyplácí jen tak z legrace, ale protože mnoho lidí opravdu nemá kde bydlet, nemá na bydlení, prostě nemá peníze. Že si z toho někdo udělal byznys, dokonce už na to existuje odborný termín „obchod s chudobou“, je věc úplně jiná a tu mohla přesně identifikovat Sociální mapa ČR. Problém je potřeba řešit. Řešením není dávky přestat vyplácet a najmout další úředníky. Výsledkem projektu Úřadu práce bude možná nakonec to, že jedni úředníci nebudou stíhat dávky vyplácet a druzí jejich vyplácení kontrolovat, rizika narušení sociálního smíru jsou značná.

Pokud tedy srovnáme oba projekty:

a) z hlediska funkčnosti a cílů jsou oba projekty podobné a oba jsou realizovatelné s více či méně přijatelnými riziky,

b) z hlediska výnosů pro státní rozpočet uvažují oba projekty s obdobnými úsporami za snížení nákladů na příspěvky na bydlení,

c) z hlediska nákladů ze státního rozpočtu je projekt Sociální mapa ČR zcela samofinancovatelný, protože pouze úspora mandatorních výdajů za zaměstnání 1.500 nezaměstnaných absolventů činí minimálně cca 300 milionů Kč /1 rok (projekt Úřadu práce bude zaměstnávat již někde zaměstnané úředníky) a přesahuje celkové náklady projektu 112 milionů Kč ze státního rozpočtu. Tím projekt Sociální mapa ČR po odečtení nákladů na vlastní realizaci vytváří další výnos pro státní rozpočet ve výši 188 milionů Kč,

d) další a navíc trvalou přidanou hodnotou je vytvoření Sociální mapy ČR, jako trvalého systémového nástroje na hlídání nákladů na příspěvky na bydlení,

e) z hlediska nákladů státního rozpočtu ČR jsou však oba projekty velmi rozdílné:

-Projekt Úřadu práce v časovém horizontu let 2014-2018 odčerpá ze státního rozpočtu v letech 2014-2018 celkem 2,379 miliard Kč pro 1.200 zaměstnanců.
-Projekt Sociální mapa ČR, který měl vyřešit problém v letech 2014-2015 pomocí 1.500 zaměstnanců- absolventů za celkem 112 milionů Kč ze státního rozpočtu.

Projekt Sociální mapa ČR je nákladově pro státní rozpočet ČR více než 21x levnější než projekt Úřadu práce, navíc projekt Sociální mapa ČR přinese úsporu dalších 300 milionů Kč za zaměstnání 1.500 absolventů a to pouze za 1 rok. Ekonomické srovnání nákladů a výnosů pro státní rozpočet ČR tím vychází ještě více v neprospěch projektu Úřadu práce. Státní rozpočet přichází o cca 2,567 mld. Kč.

Důvodů vlády ČR pro zvolení ekonomicky nevýhodné varianty Úřadu práce může být hned několik:

1) potřeba utratit přebytky státního rozpočtu ČR, pro které není jiné uplatnění (autor se však domnívá, že státní rozpočet ČR je dlouhodobě deficitní),

2) nedostatek prostředků ESF na zaměstnávání absolventů, což bylo v roce 2013 jedním z důvodů odmítnutí projektu Sociální mapa ČR (autor se naopak domnívá, že ČR nečerpá dostatečně ESF),

3) nedostatek nezaměstnaných absolventů v ČR pro všechny projekty, což bylo v roce 2013 jedním z důvodů odmítnutí projektu Sociální mapa ČR (autor se naopak domnívá, že v ČR je až moc nezaměstnaných absolventů a ČR by mělo v souladu s trendy EU pomáhat absolventům se získáním praxe, jejímž výstupem bude sociální mapa ČR),

4) politické rozhodnutí bez ohledu na dopady na ekonomiku ČR (autor nemůže slušně komentovat).

Resumé: Je opravdu tolik přebytečných miliard ve státním rozpočtu ČR? Nebylo by nakonec pro stát lacinější tyto miliardy nechat nejpotřebnějším a pomoci udržet sociální smír, než za ty miliardy zaměstnat úředníky, kteří za 2 roky stejně asi nebudou mít co na práci?

Ivan Noveský